Krchy

Stephen King tuhle novelu opatřil podtitulem Příběh o naději. A přesně tím vystihl nejsilnější devizu tohoto dílka. Už novela je výborná a její adaptace je jedním ze skutečně mála případů, kdy se film povedl díky drobným změnám ještě o něco lépe. Právě naděje je tím, co drží hlavního hrdinu celé ty desítky let ve vězení nad vodou a právě ona mu dá nakonec sílu. A nejen jemu. Nejsilnější scény? Určitě natírání střechy, Mozart ve vězeňském rozhlase a pak taky úplný závěr. Zvláštností filmu je také to, že mě při každém zhlédnutí bere čím dál tím víc.

Další adaptace Kingova díla Frankem Darabontem a další veledílo. Zde se narozdíl od Vykoupení objevuje i jakási mystika v podobě obrovského černocha s darem od Boha a i příběh je celkově temnější, jenže opět člověka pojme a nepustí. Vyzdvihl bych výkon Toma Hankse a Michaela Clarka Duncana, stejně tak i obsazení vedlejších rolí, sedlo to všechno jako zadnice na hrnec. Menší varování, film je velice dojemný ve druhé polovině, takže dopručuji nachystat kapesníky. Zkrátka a jednoduše, Darabont je prostě King!

Opravdu nevím, co bych tu rozebíral, Pána prstenů jsem přečetl tolikrát, že jsem se na filmy těšil jako na smilování (a zároveň se jich samořejmě obával). Po výborných dvou dílech přišel stejně dobrý, možná i lepší třetí. Viděl jsem i rozšířenou verzi, takže budu psát spíš o ní, protože už se mi plete, co do ní patří a co nepatří :) Začal bych asi drobnými výtkami - ztvárnění armády nemrtvých jako zeleného slizu mi moc vhodné nepřišlo, stejně tak bych oželel Legolasovy tanečky po olifantovi coby úlitbu děvčátkům a přišlo mi, že byl zbytečně odsunut do pozadí Smělmír. Největším záporem pro mě je ztvárnění obránců Gondoru jako bandy zoufalců, kdyby to tu nechal stejně jako v knize (tzn. útok vyvalivší se z bran Minas Tirith na pomoc Rohirům, žádné dobytí takřka celého města!), tak bych vrněl blahem. Ovšem zbytek filmu byl parádní - při průchodu Oduliným doupětem se atmosféra dala krájet, útok rohanské jízdy mě doslova a do písmene zarazil do křesla a způsobil mi husí kůži (varování: vyhněte se dabingu!), Pipinova gondorská mise vzbuzovala smutný úsměv a závěrečné vzdávání holdu hobitům bylo prostě grandiózní ("You bow to no one!"). Nevadily mi ani scény potom, tedy návrat do Kraje a posléze odplutí do Zemí neumírajících, ba naopak. Krásně tam bylo vystiženo odcizení, které čtyři hrdinní hobiti cítili - tohle se dá asi aplikovat na jakékoli hrdiny a jakoukoli společnost. Ovšem mou nejoblíbenější scénou je vrcholek Hory osudu a trojlístek Frodo, Sam a Glum. Od okamžiku, kdy se objeví Glum, až po přílet orlů. Tolik emocí v tak krátké době se jen tak nevidí - úleva, touha, vztek, žádostivost, zoufalství, radost, beznaděj, rezignace, přátelství (nevím, jak jinak tu emoci popsat), věrnost, lítost a nakonec smíření na kameni obklopeném lávou. Jackson se opravdu vytáhl a stvořil legendu.

Úžasný film. Cokoli víc by už bylo jen zbytečným plýtváním slovy, tohle se prostě musí vidět (i když možná by bylo vhodnější slovo prožít).

Na tuhle lavici vyskočím rád kdykoli, kapitáne, můj kapitáne...

Zhodnotím jedním slovem: GENIÁLNÍ! Jako agitku, propagandu či glorifikaci to může chápat pouze debil.

Nejlepší film o válce ve Vietnamu (Kubrick s Coppolou se mohou jít s prominutím zahrabat) a pravděpodobně i nejlepší válečný film vůbec. Pokaždé si u něj kladu otázku (a že těch projekcí už bylo), jestli je mi bližší Burns nebo Elias. A pokaždé si nedokážu odpovědět. Dafoe i Berenger zaslouží absolutorium, mladý Charlie Sheen zdatně sekunduje a dojem z filmu nezkazí ani Stoneovy občasné hipísácké úlety - ještě že s Četou nepočkal do současnosti, to by se na ni koukat zřejmě nedalo :)

Na tenhle film nedám dopustit už od raného dětství. Tehdy jsem sice ani pořádně nevěděl, o co jde, ale závěrečnou přestřelku jsem si přetáčel neustále dokola. Dnes samozřejmě vidím víc než jen přestřelku, Chico už není moje nejoblíbenější postava, ale názor jsem nezměnil. Víc slov je zbytečných, nechme mluvit olovo.

Jako komedie výborné, jako pohádka pro kapku odrostlejší geniální. No a je tam Michelle, takže opravdu není co řešit. P.S.: po pátém zhlédnutí to prostě musí do top10.

Výborné dílko, z mafiánských veleděl moje snad nejoblíbenější. Nevím, o čem bych měl psát, nenapadá mě slabší článek, vše je prostě perfektní. I když herecké obsazení by si zasloužilo vyzdvihnout, spojení Conneryho, Costnera v jeho nejlepších letech a mladého Garcii funguje dokonale (zmiňovat famózního De Nira by už bylo jen nošením dříví do lesa). K tomu několik nezapomenutelných scén (výtah, schody na nádraží a střecha) a máme tu opravdový majstrštyk. Ten drink na konci jsem Eliottu Nessovi ze srdce přál.