James Bond: Žiješ len dvakrát

[85%] Další skvělá Conneryho Bondovka s pořadovým číslem 5. Můj názor se na tuto část téhle slavné ságy moc nezměnil. Srdečné pozdravy z Ruska a Goldfinger jsou ještě o něco lepší, ale tohle je ihned za nimi. Film začíná zajímavě a poté tu máme krásnou úvodní píseň, jejíž hudební motiv nám tu skladatel John Barry promítá v mnoha hudebních variací, takže jeho OST je opět skvělý. Dějově je to běžný standart, ale pojato je to takovým stylem, že není moc šancí se nudit. I to japonské pojetí, japonské postavy ve filmu – to vše je super. Akce je tu rozmanitá a rozložená po celém rozsahu snímku. Potěší i další hračička z oddělení Q v podobě malého a upraveného vrtulníku „Nelly“, který nám v akci předvede pár klasických bondovských vychytávek. Máme tu i pár bitek ve kterých nám Connery ukáže, že je zde ještě ve formě. 36 let, v nejlepších letech a Seanovi jeho typické charisma vhodné k tajnému agentovi ještě nevyprchalo. Nicméně jako celek to působí opět skvěle, moc hluchých míst jsem tu neobjevil, možná v tom japonském cvičišti ninjů bych to asi tak o 10 min zkrátil. Finále je takové klasické, moc nepřekvapí, ale zabaví. Jen menším zklamáním je pro mě Blofeld, kterého zde hraje Donald Pleasence. V předchozích dílech je naprosto pozoruhodné ho sledovat otočeného v křesle a do obličeje mu nebylo vidět. Zde se ke konci přeci jen odhalil, ale ukázalo se, že je to malé, holohlavé a vyjevené stvoření, které respekt moc budit snad ani nemůže. Ale dost o tom, ať tu nejsem za kritika. Film jako takový to nepotápí. Takže asi tak. (01.10.2012)

Zajímavé spíše na začátku a konci, v samotném středu snímek velmi tápe, až jsem se bál, že mu ještě před finálem dojde dech. Rukopis autora scénáře není znatelný, přesto však závěr velmi připomíná roztodivný svět z Karlíka a továrny na čokoládu, ještě zmocněný vzdálenou kamerou. Žiješ jenom dvakrát má přesto neustále nějaká esa v rukávu a i ty horší scény mají čím překvapit. Nejtrapněji působí nasilné naroubování výcviku a přeměna Bonda v japonce, která působí až směšně nevěrohodně, zvláště, když vidíte výsledek. Celkový dojem však bohatě zachraňuje závěr. Scéna kdy konečně spatříme Dr. Zlouna, pardon, Blofelda je prostě nezapomenutelná, a můžeme jen litovat, že dokonalý Donald Pleasence nedostal více prostoru. (21.01.2008)

Zatím jediná bondovka, které jsem ochoten dát pět hvězd. Možná nejsvižnější tempo ( rozhodně vyšší než např. u Dr. No a Thunderballu ), více skvělých hlášek, zajímavé prostředí, Bondův vrtulník, tvář Blofelda, vražedné cigarety, skvělá hudba ( viz dále ). Za film to jsou čtyři hvězdy a pátá je za možná nejlepší bondovskou píseň vůbec, jejíž nádhernou melodii Robbie Willims prachsprostě okopíroval ve svém songu Millennium. (12.03.2004)

Nancy Sinatra na začiatku a na konci pekne zaspieva a medzitým beží James Bond s poradovým číslom 5. Neprekážalo mi množstvo Japoncov v ňom a niektoré Japonky boli rozkošné aj v tých babičkovských plavkách. Mierne mi prekážali populárno-náučné vsuvky o Japonsku, prekážalo mi porušenie Čechovovho princípu (ak v prvom dejstve visí na stene puška, najneskôr v treťom dejstve sa z nej musí vystreliť), pretože chudáci ninjovia sa v rámci tréningu otĺkali do zbláznenia a v akcii fungovali iba ako strelci a granátomety. Trápne som sa cítil pri tzv. trikových záberoch, pretože tie by aj Zeman o desať rokov skôr a na kolene spravil lepšie. Nemôžem sa nezúčastnene pozerať na alobalové pancierové dvere, bafkajúce rakety a dobové špiónske vynálezy. Paradoxne to, čo malo vo svojej dobe najviac udivovať divákov, je v súčasnosti najväčšou slabinou filmu. Takže za najlepšiu bondovku tento film nebudem považovať ani náhodou. Mimochodom Roalda Dahla mám veľmi rád, ale tu som jeho rukopis necítil. Po ôsmich rokoch som sa na film z nepochopiteľných dôvodov pozrel ešte raz a zahanbil som sa za to, že som takému hlúpučkému filmu dal až tri hviezdičky. Hneď to napravujem. (27.10.2009)

75% - Bondovky nejsou mým šálkem kávy. Díky šablonovým a naivitou sršícím scénářům je málokdy vydržím sledovat až do konce. Tento film si u mě ale na poměry vede celkem dobře. Táhne ho Sean Connery, pár představitelek na pohled velmi příjemných vedlejších rolí, a hlavně božská hudba Johna Barryho. You Only Live Twice je po hudební stránce z toho nejlepšího, co celý 007-business nabízí. Ze slabosti pro soundtrack, zejména pro úvodní song a vesmírné téma, dávám vyšší hodnocení. Jinak bych se musel omezit jen na kritiku scénáře, či choreografie akčních scén, a to by nebylo k vydržení ;o) (24.06.2006)