Nie je čas zomrieť

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc. (26.10.2021)

S háčkovaným králíčkem za kšandami postroje na pistoli? Really? Craigův love-hate přístup k postavě nemohl být flagrantnější a já nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. A protože dočasnému double 0 seven chybí jen blond vlasy k tomu, aby to byl Dennis Rodman, budu dělat obojí a při tom budu přemýšlet, jestli kýč a elegance mohou býti jedno a v kterých místech pentalogie ta ryzost a živočišnost začala vyprchávat. Neklesám však na mysli, Jamesi. Máme všechen čas světa.. Partial.Spoiler.: Ze všech možných konců by se placení alimentů z Jamajky nejméně zpronevěřilo značce a Casinem Royale nastolenému směru. Byli by tam staří známí Předstírání, Oběť, Bolest i Osamění. Takhle mám pocit, že jsme zase jen u lehce přiblblého akčního filmu s prvotřídním PR, což Bond ve skutečnosti je.. (04.10.2021)

8,5-9/10. Je to randál. Režijně extrémně sebejisté, akcí naprosto kulervoucí a emočně snad poprvé v historii celé série na úplném maximu. To co bylo načrtnuto v Casinu a rozvětveno ve Skyfall nová Bondovka zúročuje na všech myslitelných frontách a přináší pro sérii tolika kýžený (doposud absentující!) aspekt v kombinace se vším, co na téhle značce lidé milují. Nebýt delší stopáže a v druhé polovině zklamavšího zlosyna - šlo by snad o vůbec nejlepší Craigovku. Ale to nevadí. Bond ve své historii ještě NIKDY nebyl takhle osobní a já tenhle odvážný krok kupředu naprosto adoruji. Taková rozlučka se v budoucnu bude jen těžko triumfovat. Paráda. PS: úvodní akce je v Imaxu NEUVĚŘITELNÁ! (30.09.2021)

Úctyhodné zakončení éry Jamese Bonda v podání Daniela Craiga. Takové, jaké James Bond ještě nezažil. Epicky osobní a akčně precizní. Tyto dvě spojení totiž způsobily, že na konci filmu ukápla i slz a to se mi sakra dlouho nestalo. Je tedy pravda, že ze začátku jsem úplně netušil, jaký je záměr Rami Maleka být zde ten zlý. Po sérii krásných záběrů s ještě hezčí akcí nejen v Itálii nebo Kubě, ale i v Norsku, jsem ale pochopil, a vzhledem k délce se nemohl dočkat vyústění. To mě natolik rozebralo, že se v mé hlavě James Bond na pár dnů stal vrcholným tématem. Nemá smysl říkat víc, dokud film neuvidíte. Kdo má Bonda rád a viděl všechny díly s Craigem, ten si to jednoznačně užije. Plus dodám, že mě v tomto filmu nesmírně mile překvapila Ana de Armas. Její role tu svojí zábavností vysoce převýšila všechny ostatní. (14.10.2021)

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)