Giordano Bruno
Réžia:
Giuliano MontaldoScenár:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns, Massimo Foschi (viac)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
Dramatický příběh z posledního roku života italského učence, filosofa a reformátora Giordana Bruna, kterého se církev moc bála a v roce 1600 ho za jeho názory římská inkvizice jako kacíře upálila. Český dabing z roku 1976 je total klasa a Luděk Munzar k Volontému náramně sedí. Dále Martin Růžek jako kněz Satori nebo Miroslav Macháček coby papež Kliment VIII. Úžasná podívaná. ()
Kdo to byl Giordano Brno? Dá se alespoň z části rekonstruovat jeho způsob myšlení a vnímání světa? Film se o to snaží se vší vervou. A jak my dnes myslíme a vnímáme Giordana Bruna? Mnozí o něm nespíš uvažovali už na základní škole, když jim nějaký upocený učitel vyjmenovával zločiny katolické církve, a G.B. byl jen jednou z položek. Tyto zločiny, které lze dnes snadno dohledat, a které pro myslící lidi patří jako "běžné věci", patří ovšem do středověkého diskursu. Pronásledování člověka v rámci politického účelu a ideologie je ale stále aktuální - a zvláště, když je tento člověk vášnivý, neústupný a především jistý si svou pravdou. Pozn. 1: Vydavatel Samuel Dilbaum, ve zprávě o autodafé uvádí: "Während der ganzen Zeit erwiderte Bruno kein Wort... - Za celou dobu Bruno nepromluvil, jen jednou řekl hrozivým tónem: Vy, kteří vynášíte tento rozsudek, máte větší důvod ke strachu, než já, který jsem vámi odsouzen." A končí: "Mene tekel, jež z mysli spravedlivých nikdy nezmizí. Na to opět reaguje konvertita Kaspar Schoppe dopisem (úvod): "Pane! Váš hanebný pamflet popisující zasloužený konec Giordana Bruna vás činí jeho spoluviníkem. A tak se případ G.B. na střídačku, krok doleva krok doprava, táhne staletími až k nám (podobně, jako jsou české dějiny poznamenané Janem Husem). Pozn. 2: G.B., na rozdíl třeba od oportunistického Galileo Galileie, se vyznačoval vlastností, která nedala jeho nepřátelům možnost ho nezlikvidovat - jeho zločinem byla - v již uvolňující se době - pertinacia (zatvrzelost, zarputilost, nepovolnost). ()
Zaujímavý film mapujúci poslednú etapu života Giordana Bruna. Nebolo možné zobraziť vývoj jeho osobnosti a názorov a namiesto toho bol ponúknutý mechanizmus uplatňovania moci cirkvi. Cirkev, ako aj každá iná totalita sa panicky obáva, každého odklonu od jej dogiem. Preto Brunova otázka: "Kto im dal právo zabíjať" končí sklamaním: "Aká prehra, žiadať reformy od tých, ktorí majú moc". Ja si v spojitosti s Giordanom Brunom kladiem otázku, ako by sa vyvíjal svet, ak by sa všetci správali ako Galileo Galilei a po odvolaní a zapretí svojich myšlienok si pre seba mumlali: "Eppur si muove". ()
Nie je to nikdy príjemný pohľad sledovať zblízka prácu inkvizície, či už z našich krajov, z Benátok alebo priamo z Ríma. Vždy je to podobné ako procesy s bosorkami, akurát Giordano Bruno ako filozof a vedec svetového formátu bol trochu ťažším orieškom. Film je patrične temný a aj bez explicitného násilia vytvára správnu atmosféru. Hudba od majstra je väčšinou nenápadná a objavuje sa len sporadicky. Nie celkom čisté štyri hviezdy, pretože lepší názov by bol Koniec Giordana Bruna. –––– Půjdete se mnou, pane! Na rozkaz svaté benátské inkvizice. –––– Království hrůzy jistě není královstvím božím. ()
Film s názvom Giordano Bruno je venovaný samotnému záveru života tohto mysliteľa. V expozícii sa dozvieme niečo o jeho spôsobe života a tá končí udaním kamaráta- "Judáša". Nasleduje proces, mučenie a smrť, snáď to pre nikoho nie je spoiler. Čiže ak by ste chceli o Brunovi napríklad vedieť, ako prichádzal na zákonitosti vesmíru a kde bral inšpiráciu pri písaní, prípadne ako žil bežný každodenný život, tak o tomto tento film nie je. Akoby z tejto schémy neskôr čerpal Gibson v Umučení Krista, kde je takisto gro filmu v mučení. Paradoxne tu nájdeme, okrem spomínanej zrady aj ďalšie paralely s Kristom, takisto svojho času jediným bojovníkom za pravdu proti všetkým a snažiacim sa o akúsi reformáciu v podstate všetkého navôkol. Rovnako zaznievajú myšlienky husto nadčasové, kde by som sa nečudoval, keby boli mierené aj proti dobovým politikom. Zmysel cirkvi ako nástroja moci v rukách vládnej garnitúry, nemožnosť reformácie zo strany tých, ktorí sú pri moci a tak ďalej. Volonté bol pán herec a dokazuje to samozrejme aj tu. ()
Reklama