Seumuldaseot Seumulhana
Twenty-Five Twenty-One
VOD (1)
Epizódy(16)
-
Epizoda 1 (E01)
-
Epizoda 2 (E02)
-
Epizoda 3 (E03)
-
Epizoda 4 (E04)
-
Epizoda 5 (E05)
-
Epizoda 6 (E06)
-
Epizoda 7 (E07)
-
Epizoda 8 (E08)
-
Epizoda 9 (E09)
-
Epizoda 10 (E10)
-
Epizoda 11 (E11)
-
Epizoda 12 (E12)
-
Epizoda 13 (E13)
-
Epizoda 14 (E14)
-
Epizoda 15 (E15)
-
Epizoda 16 (E16)
Obsahy(1)
V době, kdy se sny hroutí jako domečky z karet, se nadějná šermířka snaží probít mezi sportovní elitu. A taky potká mladíka, co chce začít nový život. (Netflix)
Recenzie (8)
První dva díly seriálu mě rozhodně zahákovaly, potřeštěná hlavní hrdinka Na Hee Do (Kim Tae Ri) je naprosto neodolatelná, když začne řešit svoji stagnující kariéru šermířky. Potká v půjčovně mang mladíka Baek Yi Jin (Nam Joo Hyuk), který má pro její šílené eskapády pochopení, navzdory původnímu nedorozumění mezi nimi. Seriál přináší nostalgické ohlédnutí do konce 90.let, kdy v Koreji zuřila finanční krize, která zničila život mnoha lidem a rodinám. Seriál má neuvěřitelně povedenou nostalgickou atmosféru, emočně je vypjatý jako tituly z nulté dekády. Jenže on přidává něco navíc, mícha naprosto mazáckým způsobem romantické momenty, středoškolské třeštění party přátel (jakoby z anime, včetně plážového dílu!), sportrovní šerm a do toho naprosto vážné problémy a momenty reálného života. Uvidíte občas také trochu komedie, hlavně decentní romantiku, moc pěkně rozvinuté charaktery, tohle je skutečně drama žádná soap opera (nic proti nim, jen vysvětluji). Co mě na seriálu bavilo byl nejen výkon hlavní dvojky (Kim Tae Ri vypadá ve 32 pořád jako středoškolačka), hudba, ale také celkově povedená atmosféra, mix žánrů. Mínusem je, že po díle dvanáct cítím, že stopáž dílů je přetažená nad hodinu zbytečně (prostě to diváka moc vyčerpává a otupuje pozornost). Seriál díky přebytečné stopáži uplývá jakoby do ztracena, klidně mohl být o dva díly nebo hodně desítek minut kratší, finále jsem si přece jen představoval jinak, přesto památný seriál hodný reprízy. ()
Jihokorejská poslušnost (odevzdanost) je mi celkem cizí a dovede mě iritovat. Také mě štve, když někdo něco dělá a neřekne, proč to dělá a pak to má zásadní následky. Nakopal bych (a v Start-Upu se mi Nam Joo-hyuk líbil víc). Tolik negativa. Velkým pozitivem seriálu Twenty-Five Twenty-One je však Kim Tae-ri, která konečně dostala prostor blbnout, bavit se a hrát si. Už dřív jsem registroval, že má tato holka dost trhlý charakter, který ale z příkazu scénáristů a režisérů ukazovala jen málo. Zde si vyloženě mohla dělat co chtěla a sluší jí to. Taky dostala prostor něco zahrát, což je fajn. Upřímně, víc než romance, se mi ke konci líbila linie holčičího kamarádství s hlavní rivalkou (jen si kladu otázku, zda, kdyby mohli scénáristé něco změnit, by jednu hlavní postavu nechali sportovat za Rusko). OST ()
Twenty Five Twenty One je skvělým případem, že se nemusíte zaměřit jen na jeden aspekt - sport, přátelské vztahy nebo romantika. Vše je zde zkombinováno do velmi povedené směsice, kde si každý najde něco svého. Musím se přiznat, že v tomhle případě pro mě nejvýraznějším prvkem nebyl vztah dvou hlavních hrdinů, ale spíše hlavně vztah Na Hee-do a Ko Yu-rim, který byl za mě osobně "highlightem" celé série. Romantická zápletka byla spíš něco jako lepidlo, které spojovalo celý příběh dohromady, ale zaměření bylo často spíše na ty jednotlivé střípky v životě Na Hee-do a lidí kolem ní. Pokud bych něco měl ještě vyzdvihnout, tak herecké výkony protagonistů. Kim Tae-ri je skvělá herečka, to už jsem sice věděl, ale teď mi to ještě více potvrdila. Příjemným překvapením pro mě byla ale Bona, která Ko Yu-rim zahrála naprosto výborně. A i ostatní rozhodně nezaháleli a předvedli povedené výkony. Musím ocenit i zasazení do obtížné doby pro Koreu během IMF krize na konci 90. let a použitou hudbu (Ostatně tohle drama bylo prý inspirováno písní, která v něm několikrát zazní - "Jaurim - Twenty Five Twenty One"). Možná jen škoda, že nebylo více prostoru na rozvedení některých zápletek a charakterů některých postav. Možná by seriálu prospělo o pár epizod navíc, ale i těch 16, které jsme dostali rozhodně stojí za to. Po nějaké době opět korejské drama, které mě emotivně zasáhlo a zůstane se mnou rozhodně dlouho. ()
Také jsem (jako uživatel mas0n) nabyla dojmu, že první dvě třetiny seriálu plynuly naprosto v pohodě, zatímco koncové působily osekaně, nedotaženě až matoucím dojmem. Vrcholovému šermu se seriál věnuje hodně podrobně, kdo očekával jen romantickou linku, která je tady mimochodem dost upozaděná, by mohl být zklamán. Musím se ale zastat hlavního hrdiny, respektive herce Nam Joo-hyuka. Nemám pocit, že by hrál špatně, obzvlášť v počátečních dílech plných finanční a rodinné beznaděje hrál výborně. A stojím si za tím, že rozpačitý pocit z posledních dílů je zásadní vinou tvůrců, nikoliv herců! Velká škoda. ()
Zvláštní seriál... Jako by měl mít původně dvacet dílů, ale tvůrci potom zjistili, že seriál musí zkrátit a prostříhat. Do třináctého dílu je vše v pořádku. Potom ale přijde zlom, některé linky úplně vyšumí nebo jsou nedořešené či uzavřené zrychleně. Poslední díl už je prostě jen velký špatný, vzhledem k předchozímu vývoji seriálu moc nedává smysl. A to píšu jako člověk, který kdramata nesleduje pro romance. Dámy budou často ve svých názorech na zakončení jistě radikálnější. Dalším negativem je NJH, respektive jeho herecké "umění". Jistě, často mu scénář nepomáhá. Například jeho přerod v uvědomělého reportéra, který staví práci nade vše, proběhl v jediné scéně... Ale jemu by ani dokonalý scénář nepomohl, protože prostě neumí hrát. Teď ale k tomu pozitivnímu - tím je vlastně všechno ostatní. V první řadě je to skvělá Kim Tae-ri (to jsem čekal, byla také jediným důvodem, proč jsem začal 2521 sledovat) a Bona (to je pro mě velké překvapení). Jejich vzájemný vztah, měnící se v průběhu let od obdivu/nezájmu, přes velkou rivalitu, až po přátelství, je na celém seriálu to nejzajímavější. A patří jim také nejlepší scéna, kterou je pro mě emotivní madridský finálový zápas. Vlastně se mi líbilo všechno spojené s šermem. Byla vidět poctivá příprava všech protagonistů. Navíc bylo k vidění poměrně málo nelogičností a chyb. Zasazení seriálu do konce devadesátek a začátku tohoto století bylo taky fajn. Celkově se jedná o nadprůměrný seriál s několika velmi dobrými hereckými výkony, který bohužel sráží scenáristický kolaps v posledních třech dílech. Čtyři hvězdy z velké části patří Hee-do a Yu-rim, které celý seriál táhnou. ()
Tenhle korejský retro seriál ze sportovního prostředí je překvapivě dospělé K-drma. Odehrává se totiž na pozadí v podstatě státního krachu Jižní Koreje v 90. letech, řeší se tam finanční problémy, šikana, tělesné tresty, 11. září a celkově je to na poměry žánru velmi uměřené. Navíc některá scenáristická řešení mě zaujala. Takže doporučuji. ()
Moc ráda jsem znovu viděla prince Baek Aha z mých milovaných Moon Lovers. Nam Džu Hjok má v 28 letech už pěkně rozjetou kariéru a točí jako divý. Patří k mým oblíbencům, jeho milé a nevinné tváři odpustím snad všechno. Tento seriál jsem si vybrala kvůli němu, ale jeho děj mě zklamal. Prostředí sportovního šermu mě nezaujalo, je to takový bizarní sport. Vztah obou šermířek me nebral, takova dětinská holčičí řevnivost, zatímco jsou vlastně nejlepší kamarádky. Hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická, nedokázala jsem se ztotožnit s její povahou. Na mě až moc fanatická, nesmyslně optimistická, přehnaně praštěná a neuvěřitelně hloupá. Takové střevo jsem byla snad naposled ve 13ti a ne skoro ve 20ti! Takže jestli její chování mělo ilustrovat někoho, kdo zastydnul ve 13 letech, tak to se vážně povedlo. Rádoby dojemné scénky holčičího přátelství jsem později už přeskakovala. Po záblesku naděje, že by snad hrdinka mohla dospět a zmoudřet, přišel naprosto příšerný konec, kdy zase zklamala na celé čáře. Ani jsem nedokázala brečet, jen mi z toho bylo špatně. Nejdřív za I-džunem dolézala, aby s ní byl, a když tedy byl, a prožil si půlroční peklo, tak místo pochopení rozchod??! Přehnaný důraz na osobní kariéru je v mych ocich nesmyslny u obou hrdinu a rozhodně nestoji za ztratu neceho tak vzacneho, jako je životni laska. V ni meli neco mimoradneho, co vetsina lidi nikdy nenajde, zatimco kariery jednotlivcu jsou v lidském světě bezvyznamne, snadno konci a rychle upadaji v zapomnění. Zvlaste ty sportovní, ktere trvaji jen par let v mladi. Ještě zmíním svůj odpor k opileckym scenam, kterých je tu také víc než je ma tolerančni mez. Takže hlavni kredit z tohoto seriálu přičítám skvělému Nam Džu Hjokovu I-džunovi, který byl jedinou rozumnou a zajímavou postavou v celé té puberťácké bláznivině. Moje tři hvězdy jdou za ním, zbytek nestojí za zvláštní hodnocení. ()
⚪Neviem. Všetky tieto mravoučné, skoro novodobé exemplá od Kórejcov mi už v poslednej dobe začínajú liezť krkom. Pretože ak je nechutnosť západnej produkcie a ich dekandencia jeden extrém, táto podivná pozitivita z východu je zase druhým extrémom.⚪ Pretože áno, aj toto je klasicky veľmi pekne nakrútené, s dobrým výberom exteriérov, celkovej hudobnej výpravy atď., zároveň sa ale nedá ubrániť pocitu, že tieto výchovné kórejské seriály pre mladších sú na jedno kopyto a recyklujú sa.⚪Aj v momentoch, kedy sa zdá, že príbeh vybočí zo zaužívaných vzorcov sa za pár okamihov opäť vráti späť, a tak sa znova môžeme kochať klasickými motívmi typu: kamarátky až za hrob, kamarátky až za hrob riešia problém v kamarátstve, ktorý spolu ale nerealisticky rýchlo vyriešia, skupina priateľov sa podporuje za každých okolností, ľudia na seba čakajú niekoľko rokov, len aby spolu začali chodiť a podobné patetické nerealistické motívy, ktoré síce môžu byť feel good odreagovaním, no na druhej strane z nich strieka pátos, a je otázne, či je naozaj potrebné podobné produkty vnášať do tv pravidelne každé dva mesiace, čiže cca hneď po tom, ako predošlý skončí.⚪Je zbytočné sa napríklad vyjadrovať k dieram v scenári, ktoré sú nevyužité či nepodstatné ako napríklad celý motív dcéry čítajúcej matkine denníky, ktorá ale za celý čas s matkou skoro nijako neinteraguje, ako divák ani sami nevidíme, ako na ňu pôsobia matkine zápisky, dcéra nenavštevuje rovnaké miesta ako matka alebo čokoľvek, aby sa priblížila tomu, o čom číta, čiže celá táto narácia slúži iba ako pseudoinovatívna forma scenáristu odrozprávať príbeh inak, ako klasicky chronologicky, v minulosti, resp. súvekej prítomnosti. Tobôž lenivo potom vyznieva celý záver tohto matka-dcéra motívu, v ktorom sa vzťahy vyriešia jedným dialógom, nepredstavia sa nám žiadne mužské postavy (otec dcéry, manžel matky...) a budované napätie vyprchá do stratena.⚪Hlavná hrdinka je prekvapivo najmenej otravná, ako aj väčšina postáv, jej herectvo je väčšinu času na znesiteľnej úrovni, čo už ťažšie povedať o hlavnom mužskom predstaviteľovi - ten je síce pohľadný, ale ako herec kostrbatý, buď prehráva, alebo má jeden výraz tváre.⚪ Neodpustím si dodať ešte jednu dôležitú poznámku, týkajúcu sa celého tohto subžánru ,,výchovné seriály pre mladých" - napísať uveriteľné dialógy je naozaj zložitý proces, ktorý si vyžaduje námahu a dobrého pozorovateľa. U Kórejcov sa niečo podobné v dielach tohto typu vyskytne málokedy, ale je to únosné napr. skrz vek postáv a podobne. Tu ale 17-ročné postavy prenášajú monológy ako z veľkej knihy, plné lásky, bolesti a osudovosti, pričom každý dialóg má hĺbku a každá postava je plnohodnotne rozvinutá, chápajúca a štylisticky kultivovaná. A to je skrátka tak do očí bijúca bizarnosť, že sa cez ňu len ťažko prenáša. Chápem, že sú diváci, ktorí si podobný nedostatok ani nevšimnú, ale pátosové monológy o živote ako z činohry naozaj nie sú najlepším nápadom v realisticky sa tváriacom produkte. Rovnako ako pátosové scény požiadania o ruku či želania si všetkého dobrého pri rozchode a srdceryvné ďakovačky, ako nás ten, z kým sa rozchádzame, obohatil. Jáj, no dobre, veď my to chápeme.⚪A ja tiež. A nechcem znieť tak kriticky, pretože seriál je na kórejské pomery štandard a nezaslúži si nejakú veľkú kritiku. Len už nechcem chápať, ako sa v týchto prípadoch zobrazuje realita života. Pretože takto rozhodne nevyzerá. Kto chce vidieť skutočnejšiu realitu, odporúčam skôr minisériu Love & Wish, to je ten svet mladých, s ktorým viacerí prídu ľahko do kontaktu.⚪Kto chce pri seriáli len oddychovať, bude pravdepodobne spokojný, aj keď, cielenie na nostalgiu je skôr odfláknuté a nie tak dobre spracované ako napr. v Reply 1988 a predstava, že krúžok šermu pre deti sa vybookuje za pár minút je skôr úsmevná.⚪ () (menej) (viac)