Owari no Seraph - Vampire Reign

Svým způsobem takové o dost slabší Shingeki no Kyojin v roztomilejší animaci, akorát místo obrů jsou upíři, démoni a jiná havěť. I hlavní hrdina je prakticky Eren - věčně naštvaný a toužící po pomstě za smrt své rodiny. A nenávidím ho úplně stejně, dokonce možná i víc. Ale ani ostatní postavy nejsou zrovna dvakrát valné, pokud vám teda nestačí pouhý jeden charakterový rys na osobu, nebo především u slečen radši rovnou žádný, jen hlavně ať jsou co nejroztomilejší. A vůbec, co se designu postav týče, pro příběh i atmosféru by rozhodně bylo daleko lepší kdyby byly trochu realističtější a propracovanější, ale když dneska musí být všechno moe, nedá se nic dělat. Děj po první epizodě vypadal nadějně, ale potom jde naráz všechno do kopru a kromě emocionálních výlevů hlavního hrdiny se neděje naprosto nic. Ve výsledku opravdu pochválit můžu leda tak docela pěkný opening a super ending. Pro mě jasný drop po 5. epizodě a slabých 4,5/10 (05.04.2015)

Kdybych měl nějakým způsobem zkoumat míru originality Owari no Seraph oproti jiným šónenům (nejen vůči Šingeki no kjodžin, s nímž bývá asi nejčastěji srovnáván), jsem přesvědčen, že bych se dostal nejen k číslu nula, ale snad i do záporných hodnot; dalo by se říct, že v tom, jak moc seriál v ničem nevyniká, vlastně ve výsledku jako jediným vyniká. Metrosexuální upíři, lidstvo v prdeli, odboj malých smradů za záchranu světa, hlavní hrdina impulzivní idiot, k němu ufňukané zavazadlo, nějaká samičí domina, charismatický vůdce, nečekaný power-up, zbraně v podobě démonů, náhodně osudová setkání… to vše tu už bylo stokrát, a proto těžko seriál vyloženě doporučit někomu jinému než zapálenému sledovači šónenů, jemuž nevadí vidět totéž postoprvé, a samozřejmě nějakému nenáročnému otaku, kterému ke spokojenosti stačí třeba jen hezky nakreslené postavy. Pokud však do žádné z těchto kategorií nespadáte a nějakým způsobem jste se u sledování Owari no Seraph ocitli, vězte, že utrpení to určitě nebude, spíš jen s největší pravděpodobností poněkud zapomenutelný zážitek. I přes výše zmiňovaná negativa mi totiž hlavní hrdinové rozhodně nepřišli otravní, jako mi přišli například hrdinové právě v Šingeki, ba skoro bych až řekl, že si získali trochu mých sympatií; atmosféru a napětí seriál i přes silně hmatatelnou recyklovanost úplně nepostrádá a lapsů v ději spolu s těmi nejotravnějšími klišé v rámci šónenu se tvůrci relativně vyvarovali. Kresba i návrhy postav jsou povedené, úroveň animace s občasnou statičností obrazu místy pokulhává, hudba včetně úvodní a závěrečné znělky je na poměry Hirojuki Sawana velmi zdařilá. Celkově jde tedy o snadno zaměnitelný seriál, na který si s velkou pravděpodobností za pár let vzpomene jen málokdo, ale jde o seriál bez sebevětšího traumatu sledovatelný. Na druhou sezónu se podívám z principu, abych zvěděl, zda náhodou se tam konečně trocha originality nevyskytla. Solidní 2*. (21.06.2015)

*5/10* Zřejmě jsem měla zbytečně velká očekávání. Je to takové nemastné, neslané. Zajímavý začátek, lidé vs upíři jsou vždy poutavým tématem, ale ne nikterak originálním. Většina postav naprosto nezajímavá, až přímo nesympatická. Trochu se podivuji nad tím, jak to někteří srovnávají se SnK - ano, má to podobný artstyle či OST, ale tím podobnosti končí (SnK se ještě ke všemu stává v momentální době až kultovní záležitostí, kdežto o Owari no Seraph to bohužel konstatovat nemůžu). Taktéž mi přijde, že hodně témat bylo prozkoumáno jen povrchově, díky čemuž pro mě tento svět a jeho fungování nemělo dostatečnou hloubku. Za mě je tohle naprosto průměrná záležitost, a to ve všech směrech. (27.12.2021)

"Misery, misery, misery, that's what you have chosen". Jako kdyby mi po shlédnutí rezonovala v hlavě tato památná slovíčka Zeleného goblina ve Spidermanovi. Je to výrazně slabší Attack on Titan se všemi negativy, který AoT měl: Hrdina uřvaný, pomstychtivý. Kámoš ubrečený a rádoby chytřejší. Lidé mají své utlačovatele. Jenže tady nic nepasuje, máloco dává smysl (Co z toho vše mají démoni? Chování Miky a jeho akceptace? Wtf virus?) a prázdnotu najdeme na každém kroku. Když už se tlachá, tak o úplných blbostech;, když už se řeže, tak bitky stojí za prd; když se má něco dít, tak se nic nestane. Nejhorší na tom je, že tahle celá šablonovitost už se objevila v x seriálech a nenajdeme zde vůbec žádnou inovaci! Takže čau, nazdar, už stačilo. Rozumná animace to nezachrání. Slabý 2*. (25.10.2015)

Na první i druhý pohled nejprůhlednější vyprávěnka pro malé děti o klukovi, který měl v životě nehoráznou smůlu a o svoje místo na slunci musel každý den zas a znova bojovat. A na třetí pohled není nijak těžké rozpoznat šablonovité postavy a pochopit, že děj postupuje dopředu pomocí skoků, ve kterých se pro provařené klišé nejde daleko. Já ale při každém z těch tří pohledů jihnu, protože bezhlavě jednající Yuu je pro mě přesně tím typem hrdiny, kterému musím i přes hromadu jeho chyb bezhlavě fandit a přát mu každého (nedobrovolně) získaného spojence či dokonce přítele. A že jich je díky jeho upřímné nabručenosti nakonec docela dost. Moje osobní anime kniha odvahy a dobrodružství. (15.11.2015)