Kansas City

O level výš než obdobný Ragtime. Drsný příběh jednoho zoufalého manželství v době krize, které se zoufale snaží krásný život ve filmech přenést do vlastního života. Jenže ty "chytré" finty zamilovaných na plátně vedou v realitě k tragedii. Leigh se svým přízvukem hraje skvěle slepičku, která si v soukromí hraje na filmovou hvězdu a na věčnou lásku, a i Richardson i Belafonte jsou naprosto přesní ve svých úlohách. Kansas City se dá označit za skrytý klenot - i pro realistické vykreslení jednoho volebního dne v kolébce demokracie. Spoiler: některé gangsterské idiomy by měly zůstat jen v jazyce. Třeba You´ve guts. (23.07.2009)

Ja a Robert Altman nikdy nebudeme "kamarati". Usi tryzniaci jazz, starosti-radosti-ale najma sprostosti mensich cernosskych kriminalnikov/saxofonistov a dve nesympaticke, hadajuce sa sliepky (Leigh vyzera s tym bielym make-upom ako "matoha"). Z ospalosti/otravenosti ma vytrhli len "nervacky" Buscemi a zaverecna strela do hlavy. (03.02.2022)

Tady Altman zaslouží metál už jenom za to, jak nechal partu prvotřídních jazzmanů 90. let hrát sice dobové předbebopové standardy let 30., ale v naživo natáčených improvizacích (báječně rezonujících s Altmanovým pověstným improvizačním přístupem k filmování) mluvit víceméně jejich vlastním, aktuálním hudebním jazykem. Výsledek je jednoduše strhující (všude, nejen v nejefektnější pasáži tenorové bitvy, v níž si Joshua Redman, představující Lestera Younga, vytírá ságo Craigem Handym v roli neméně legendárního Colemana Hawkinse) a dává mnohem autentičtější obrázek o hudební energii kansaského jazzu, než by dokázala jakákoli profesorská rekonstrukce dobového stylu. Příběh sám je možná cyničtější a vyprávění rozvláčnější a roztrhanější, než bylo nutně potřeba, ale to mi jako milovníkovi působivě vystižených atmosfér konkrétních míst a časů už napodruhé přestalo vadit a moc rád se do Kansas City touhle cestou jednou za čas vracím. (05.01.2016)

Jedenatřicátý film nezávislého klasika je další bezpříkrasou ukázkou světa zbaveného iluzí a ideálů. Odehrává se v Altmanově rodném městě a i ve zdlouhavém příběhu se věčný experimentátor nebojí odvyprávět poměrně nedivácké téma. Jeden z opomíjených Altmanových snímků je poctou klasickému filmu noir, nelze však vyloučit, že mnohým (cesta se k němu, pokud nemilujete jazz, hledá opravdu těžko) z něj naskáčou pupínky. (24.07.2009)

Trochu opomíjený film R.Altmana je pečlivě inscenovaným návratem do 30.let, který na pozadí právě probíhajících voleb (mimochodem vedených velmi "demokratickými" přesvědčovacími prostředky) vypráví příběh skutečné lásky, jež necouvne ani před únosem, pokud je třeba milovaného vysekat z maléru. Zajímavý děj koření několik povedených hudebních čísel. (25.08.2007)