Anděl zkázy
El ángel exterminador
The Exterminating Angel
The Exterminating Angel
Réžia:
Luis BuñuelScenár:
Luis BuñuelKamera:
Gabriel FigueroaHudba:
Raúl LavistaHrajú:
Silvia Pinal, Jacqueline Andere, Claudio Brook, José Baviera, Rita Macedo, Augusto Benedico, Antonio Bravo, Enrique García Álvarez, Eric del Castillo (viac)Obsahy(2)
Velký filmový surrealista Luis Buñuel je spoluautorem scénáře a režisérem této temné, hořce vtipné satiry. Skupina lidí ve společenských šatech přijede do elegantně zařízeného domu na večeři. Když se však po jídle hosté přesunou do hudebního pokoje, zjistí, že služebnictvo uteklo, ale oni z nějakého důvodu nemohou odejít. Není zřejmé proč – nejsou zde zamčené dveře ani zamřížovaná okna, která by jim bránila v odchodu – ale hosté jsou přesto přesvědčeni o tom, že jsou zde uvězněni. Ponecháni svému osudu se pomalu proměňují v noblesní barbary, kteří zarazí sekeru do vodovodního potrubí, aby se mohli napít vody, zabijí a snědí ovci, jež měla být součástí večerní zábavy, schovají těla mrtvých hostí ve skříni, koketují s magií a pálí nábytek. Snímek hojně oplývá Buñuelovým suchým, donkichotským humorem. (Cinemax)
(viac)Recenzie (115)
Zlatá Palma - výběr ()
PEOPLE, Y U NO LEAVE?! ()
Nic nekonsternuje slušně vychovaného člověka natolik, jako nemožnost odejít z místnosti, když večírek skončí. Dokonce je pak gentleman nucen dělat strašlivé věci, nad kterými zůstává rozum stát a není mu pomoci. Bonton jde stranou, ke slovu přichází přehnané reakce a objevuje se potlačovaný pud sebezáchovy. Konec je pak krásně mrazivý, vždyť možných kombinací je tolik. Ten film vůbec není intelektuálský, Buñuel samotný by kavárenské intelektuály vyválel v dehtu. Pouze popírá veškeré hranice normálnosti a reality, proto je pro mnohé obtížné na jeho hru přistoupit. (Kromě toho, Anděl zkázy je nádherný titul, pochází z Apokalypsy) ()
U tohoto filmu mě po celou dobu napadalo jedno výstižné slovo, totiž "absurdní"! Absurdní tím nejdokonalejším způsobem - chování oněch snobských aristokratů, vývoj událostí, chování lidí "tam venku" - prostě kompletně všechno! Tento snímek může člověk vidět klidně i víckrát a stále bude co objevovat a o čem přemýšlet - kritických narážek a symbolů je tu totiž na každém kroku tolik, že já osobně jsem byla téměř v sedmém nebi (já a moje kritika náboženství jsme si to opravdu dost užívaly). A na závěr naprosto dokonalé zakončení (kostel, ovce - panebože!) mě do toho sedmého nebe už opravdu vyneslo... ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Výtečně hodnocené Buñuelovo surrealistické pokoukání pro intelektuály, o poznání menší zábava pro nás ostatní. Vysoká společnost v zajetí jednoho pokoje, kde jim neznámá psychická bariéra brání odejít a zachránit se. Situace trosečníků tak nutí jednotlivce odhalit své pravé charaktery. Buñuel údajně uvedl v programu před premiérou filmu: „Bude-li vám film, který uvidíte, připadat nejasný nebo nepatřičný, život je rovněž takový. Věci se v něm opakují jako v životě a lze je rozličně vykládat stejně jako život." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ERHL5nzEMmM&feature=related ()
Dokonale absurdní! Absurdně dokonalé! Film, při jehož každém zhlédnutí najdu něco nového. Aspoň si myslím. A ten konec, to je opravdová třešnička na dortu! ()
Oceňuju na tom, že se na to dá "prostě" koukat a užít si to - nehraje si to na intelektuální látku, která se musí s dešifrovací kartou v ruce interpretovat a rozplétat...Dobrý start s celovečerním Buñuelem, protože po Psu jsem se dost bál, co z toho vyleze... ()
Jedním z celoživotních témat Luise Buňuela bylo pohrdání tzv. lepší společností, jednoduše vládnoucí elitou, která žije z nahromaděného majetku, společenského postavení, známostí a tradic. Méně známý Anděl zkázy je v tomto ohledu podobný Nenápadnému půvabu buržoazie. Buňuel ve snímku zesměšňuje společenskou smetánku, která se rozhodne uzavřít před světem na jednom z večírků. Je to vlastně alegorie na neschopnost tradiční vládnoucí vrstvy přizpůsobit se politickým a sociálním změnám v rychlém tempu 20. století. Celkový dojem: 95 %. ()
Anděl zkázy se stal překvapivě filmem, ke kterému jsem se začala v myšlenkách často vracet. Atraktivním prvkem je samozřejmě pouze ona pointa, ale to de facto stačí k mnoha bezesným nocím. Nenápadný, plíživý film. ()
Skupina aristokratov a umelcov sa stretáva na honosnej večeri a následnom priateľskom posedení vo vile jedného z nich. Tesne pred príchodom hostí väčšina služobníctva veľmi napochytre opúšťa dom z rôznych dôvodov a zostáva len majordomus. Sledujeme opakovanú scénu privítania, rôzne zoznamovania, zábava pokračuje – no hostia namiesto toho aby sa pobrali domov, ľahínajú si na zem a trávia noc v hosťovskej jedálni. Po prebudení zisťujú, že nie sú schopní vyjsť z miestnosti. Nasleduje bravúrna spleť scénok ukazujúca rôzne vypäté emócie vzniknuté pri neštandartnej situácii, ako sa mení decentná spoločnosť v priebehu spoločne stráveného dlhého času v spoločnom priestore, ako sa deformujú a variujú vzťahy, z uhladených snobov sa stávajú biologické bytosti, nenadané takou dávkou dobra a súcitu voči druhým, o akej sa ľuďom často zdá, že ju v sebe majú. Sledujeme snahu po nájdení obetného baránka, mystickú snahu niečo prelomiť a nakoniec i náboženské pokrytectvo. Záver filmu je mimoriadne výstižný. Originálny film - ako námetom, tak vyznením jednotlivých scén, trpí však divadelným spracovaním a zameniteľnosťou jednotlivých hercov. ()
Docela mě tu pobavil onen termín "artový sitcom". S trochou nadsázky by se takhle dal Anděl zkázy určitě označit. Nebo možná absurdní sitcom. Městská elita je "zamknuta" (zdali časovým paradoxem nebo nějakou anomálií společneského bontonu neznámo) v jedné místnosti honosného domu, kterou bůhvíproč nemůže opustit, a na tomto divadelním prostoru se začne odehrávat fraška, plná nesmyslných dialogů a nepochopitelných činů jejích rezidentů. Architekti, doktoři a podnikatelé se začínají pozvolna vzdávat svých (zdánlivě) neotřesitelných společenských zvyklostí a kodexů a nakonec se nechovají o moc lépe než zvířata. Navíc v nich hlad a paranoia začínají probouzet touhu po oběti viníka, kterým se nakonec stává hostitel. V té chvíli už úsměv tuhne na rtech... No a konec je tak skvělý, jak jen si u Buňuela můžete přát. 90% ()
Skvělá zhovadilost. Jen u Nenápadného půvabu buržoazie jsem si říkal, kde Buñuel přišel na tak malém prostoru k takovému množství nápadů. U Anděla zkázy je hodně výrazná hlavní myšlenka, zhruba od půlky se však zábavnost hlavní dějové linie, na ještě menším prostoru, než má Buržoazie, vyčerpá a poté už snímek tak nabitý není, s výjimkou konce samozřejmě. ()
Anděl zkázy je bravurní surrealistické drama. Je to jeden z největších skvostů tvorby Luise Bruňuela. Scénář plný pomatených momentů si skvěle pohrává se zkažeností a pokrytectvím snobů. Snímek je jakýmsi katastrofickým filmem v absurdních kulisách salónu pro hosty, kde všichni jsou uvězněni svým pokryteckým smyslem pro etiketu. Takovýto film je čiré umění, které nemůže nikdy zestárnout, protože působí v jakékoliv době. ()
Slovy POMA: "Nevím, o čem to bylo, ale vím, že jsem od toho nemohl odtrhnout oči!" Asi si to nechám v brzké době vysvětlit nebo se na film podívám s českými titulky. Ta divadelnost není vůbec na škodu, paradoxně režie neupadá do zajetých postupů a na malém prostoru si velmi nekonvenčně užívá. Krásný černý humor, jednání postav a absurdní snad vše, co se zde odehraje. Sice slabší (méně nápadité) než Nenápadný půvab buržoazie, přesto velmi originální a zhlédnutihodné. ()
Neprozřel jsem ()
Velmi zvláštní a klaustrofobické drama o lidech, kteří nechtějí, nebo spíše ze záhadných důvodů nemohou odejít z večírku. Zároveň nikdo nemůže za nimi a zásoby potravy se tenčí. Film je velmi znepokojivý a ještě mnohem znepokojivější je jeho ironický závěr. Luis Buñuel je velmi dobrý režisér a já si budu muset doplnit některé z jeho opravdových perel. Toto bylo něco. Nu, ať žijí ovce! ()
Můj vztah k Buñuelově tvorbě osciluje mezi obdivem a znuděním. Tohle je zrovna ten druhý případ. Na téměř dada dialogy jsem u Buñuela zvyklá, ale na spoustu zbytečných scén nikoliv. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. ()
Tak musím priznať, že z prítomnej smotánky mi nebolo ani zďaleka tak zle, ako z buržoáznej spoločnosti, ktorá mala nenápadný pôvab a zo spodiny vo Viridiane. Anjel skazy nie je tak drásavou spoločenskou kritikou. Je to mysteriózna hračka, ktorá vznikla v dobe, keď ešte nebolo treba vysvetľovať divákom logické princípy, na ktorých zápletka stojí. Dnes by bol film pre svoju nedovysvetľenosť faktu, prečo sa deje to, čo sa deje, asi kritikou a divákmi odmietnutý. Tak si naša smotánka vyskúšala, aké to je byť v koži chudobných, odhodila na čas masky a zistila, že všetci ľudia sú rovnakí. Buňuel si znova neodpustil náboženské symboly, ktoré ma v jeho prípade náramne bavia, pripomenul, že rád točí zvieratá v interiéroch a zabodoval záverom, ktorý je rovnako vtipný, ako mrazivý. Predstava toho, čo nasleduje, by možno iného režiséra viedla k natočeniu trojhodinovému filmu, ja si to ale nechcem radšej ani predstaviť. ()
Viděl jsem jen pár filmů, které byly horší než tohle nudící surrealistické hovno. Film mě ničím neoslovil a neměl nejmenší potenciál mě vtáhnout do děje. Neustále mi někam utíkala pozornost, pro kterou byl zajímavější i flek na stropu. Kdo na tomhle nesmyslu spatřuje komediální prvky musel snímek sledovat na LSD. Nemohu se zbavit dojmu, že zamýšlené téma filmu, coby společenská satira zbohatlické vrstvy společnosti, se dalo zpracovat nesrovnatelně atraktivnějším způsobem. Tohle byla jen úmorná nekončící nuda a obrovské utrpení. Nebylo v mých silách udržet u tohto blábolu pozornost ani minutu v kuse. [0 %] ()
Přepsáno v dubnu 2019. Anděl zkázy je originální anarchistické násilné přepadení elitářského kruhu společnosti a vzletné zesměšnění jejich ctihodného statusu. Luis Buñuel v záchvatu surrealistického zasnění rozehrává neúprosnou satirickou alegorii, se zvědavou škodolibostí podrobuje své zajaté rukojmí experimentu a zanechává je napospas mezním bytostným podmínkám. Anděl zkázy je intimní autorovou výpovědí vlastních představ, frustrací, bolestí a fascinací. Přemítá se nad metafyzickou možností výpovědi snu, celý svět se zmenšil do omezeného prostoru, odepřel základní potřeby a zásadně otřásl realitou bytí. Výsostné společenské postavení se v hypnotickém přesvědčení podrobuje apokalyptickému rozhraní civilizace, kultivovaná zdvořilost pomalu a jistě přichází o svou důstojnost a pud sebezáchovy je ovládán zaujatou zlobou nenávistné pomstychtivosti. Buñuel ladně tvaruje surrealistické vidiny úzkostí, čas nepodléhá běžným přírodním zákonům, zastavuje se, předbíhá i vrací své jednotlivé momenty. Hlavním cílem umělecky vymodelovaného nihilismu je sebevědomě naškrobená ctihodnost elity, slídí pod tlustou skořápkou a jízlivě představuje své objevy intrik, nevěr, úskoků, násilí, strachu a pomsty. Lidská ušlechtilost klesá na mysli, ztrácí víru a zmateně se pokouší následovat protichůdné instinkty. Metafora vynalézavě volá své stanovisko. Nezapomíná se ani na vyhraněný názor na katolickou církev, poddaný lid je vydán kulkám ambiciózních vášní a stává se nezbytnou obětí zavedeného řádu života. Z předních postav anarchistické alegorie: bohatý a laskavý hostitel a později terč pomstychtivých nálad lidské přízemnosti Edmundo Nóbile (sympatický Enrique Rambal), jeho přizpůsobivě věrná a nevěrná manželka Lucía (zajímavá Lucy Gallardo), zhoršující se migrénou trýzněná pianistka Blanca (Patricia de Morelos), nejpevnější poslední zbytek síly humanistické hráze totální zkázy Dr. Carlos Conde (příjemný Augusto Benedico), do skříně schovaná mrtvola Sergio Russell (Antonio Bravo), mladý zamilovaný pár s krajním řešením útěku z beznaděje Eduardo (zajímavý Xavier Massé) a Beatriz (pozoruhodná Ofelia Montesco), rakovinou vyčerpaná dáma Leonora (příjemná Bertha Moss), nepředvidatelně náladový a vztahovačně sobecký mladík Francisco Avila (Xavier Loyá), jeho ochraňující sestra Juana (zajímavá Ofelia Guilmáin), mystiku vzývající Ana Maynar (Nadia Haro Oliva), zachmuřený, agresivní a po exemplárním trestu nejzuřivěji volající nespokojený host Raúl (vzteklý Tito Junco), ušlechtile zdvořilý Lucíin milenec plukovník Alvaro (sympatický César del Campo), energická a transcendentálně smyslná Leticia (šarmantní Silvia Pinal), stále tělesně zdatný a vyzývavý dirigent Alberto Roc (vitální Enrique García Álvarez), jeho mladá veselá žena Alicia (atraktivní Jacqueline Andere), nevyrovnaně harmonický pár Cristian (Luis Beristáin) a Rita Ugalde (Patricia Morán), věkem unavený Leandro Gomez (José Baviera), či věrný majordomus Julio (sympatický Claudio Brook). Anděl zkázy je vynikajícím uměleckým filmem, surrealismus umně využil nabídnutý volný průchod svým představám a touhám. Obrazy mají vícenásobné využití, smělý satirický úder se pomalu chystá knokautovat svého nepřítele. Anarchie se stylově niternou výbušninou působí rozvrat, majestát je ohrožen a vzteká se. Originální prožitek! () (menej) (viac)