Nemé tajomstvá

Skvělé herecké výkony, zvláště bezchybná Jana Plodková. Zpracování celkem přesvědčivé, podařilo se vyvarovat kategorii totálně přitažené za vlasy. Působí proto relativně uvěřitelně, ale právě jen relativně. Rychlá proměna až v příliš dojemnou shodu po předchozím chvílemi i nadbytečném protahovaném vyprávění. Nejméně věrohodně je pojatá postava matky. (13.09.2023)

Docela příjemná česká oddychovka, která by byla o fous lepší, kdyby byla o 20 minut kratší, takhle je to takový natahovaný. Celej film má vlastně docela správnou atmosféru, trojice ženských hereckých představitelek je i uvěřitelná. Zato Chmela s Révaiem tam jsou úplně zbyteční. Ve výsledku to ale tolik nevadí, Němá tajemství jsou filmem, kterej člověk uvidí jednou, docela si ho užije, ale za měsíc o něm nebude vědět. (27.03.2024)

Když se podíváte na tvorbu Tomáše Mašína, poznáte, že si nevybírá zrovna jednoduchá témata. To platí i pro tohle kriminální drama s romantickými prvky, na kterém Mašín spolupracoval se zkušenou Alicí Nellis, jejíž rukopis je tady hodně znát. Komorní vyprávění má totiž hned tři silné ženské hrdinky, a i když ten největší prostor má vynikající Jana Plodková, mile mě překvapila i dnes už spíše televizní herečka Milena Steinmasslová spolu s méně známou Magdalénou Borovou. Němá tajemství přinášejí silný lidský příběh, který byste rozhodně nechtěli zažít. Jsou vyprávěny nelineárně, což je vždycky osvěžující, když se to umí (a Mašín evidentně umí). Mají brilantní herce v hlavních i vedlejších rolích (Marián Mitaš si za své ztvárnění muže trpícího afázií jistě vyslouží minimálně nominace na herecké ceny). Vytkla bych jenom někdy až příliš návodný scénář - hlavní zvraty jsem uhodla minimálně deset minut před postavami filmu. Nejedná se bohužel o romantickou komedii s Jiřím Langmajerem nebo Terezou Kostkovou (oba mám ráda, ale chápete, co chci říct), takže divácká návštěvnost tohoto typu snímku bude asi mizivá - čtyři dny po premiéře jsem v největším sále Cinema City na Andělu seděla s dalšími dvěma statečnými. Je to ohromná škoda, protože takhle kvalitní český film jsme tu dlouho neměli. (13.09.2023)

Videla jsem nahled filmu s Plodkovou a v nedeli vecer se tesila na dalsi komedii s ni.. Uff! Hned na zacatku jsem pochopila, ze tohle bude jiny zanr, ktery mam obvykle rada, ale nebyla jsem na nej naladena. Tady ze mne scenaristi zdimali emoce od zacatku do konce a jeste pritvrdili.. misty mi chybel zvukovy podkres a to ticho bylo moc.. skvely snimek! Skvostne herecke vykony! Drsna realita! A malo koni:) #horseslover (29.04.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)