Bubble

Araki předkládá tu nejlepší vzdušnou akci, kterou překonává i vlastní Útok titánů. Do toho se otevřeně cituje až kopíruje Malá mořská víla, ekologicky se pomrkává a emocionálně se Bubble bez přehánění přidává až na úroveň Miyazakiho nebo Shinkaie. A já to nechápu. Vážně jsem čekal, že půjde o vizuálně podmanivou lepenku všeho možného a nakonec jsem se nemýlil. Překvapení spočívalo jen v tom, že právě to všechno možné mě rozklepalo a dojalo doslova v každém aspektu. Hrozně se mi z téhle verze Tokia nechtělo a býval bych si raději přál seriál minimálně o dvanácti epizodách. Chápu ale, že by nikdy nevypadal takhle bezchybně. (01.10.2022)

Měli jsme tu: upíra co se zabouchl do normální holky, sliz co chtěl ojet důstojníka vesmírné lodi červený trpaslík, borce co se zabouchl do sexbota a teď... se nám tu bublina z báblebáth vody Belle Delphine trošku zabouchla do frajera, co jí řekl že pěkně pění. Jenže vono rozeznat tu vaší bublinku vod tý druhý je trochu problém a říct tý správný kouli že se jí chcete dostat do bublinek může málem způsobit apokalypsu. Že nevěříte? Místní štramák totiž musí každý den běhat jakýsi battlekour aby vůbec měl co do pusy a během tohohle battlekouru můžete i zařvat. Jasný, není lepšího způsobu jak zabavit děcka z děcáku a přitom se jich nenápadně zbavit. Víceméně levná lovestory premisa o vylitým bublifuku do záchodu co málem zpustošil celý Japonsko je graficky zpracovaná na jedničku a celkový příběh je spíše jednoduchým námětem o spojení dvou zcela rozdílných bytostí. Co se musí ocenit je po dlouhé době ta originalita a hodně povedený soundtrack, který je silným boostrem pro celý film. 4 bublinky z 5 (03.07.2022)

Malá parkůrová víla. Naopak v rámci anime produkce je tento projekt nepřehlédnutelně zasypán jmény největšími: Tetsurou Araki, opěvovaný režisér z Attack on Titan. Gen Urobuchi, který stojí za výbornými scénáři Fate/Zero, Madoky nebo Psycho-Passu. Hiroyuki Sawano, jeden z nejznámějších skadatelů hudby pro anime posledních let. Mezi dabéry nechybí takové hvězdy jako Yuuki Kaji nebo Mamoru Miyano, to vše zastřešené jedním z mých nejoblíbenějších studií WIT. Úvodní ponoření a poskakování ve světě načrtnutý obrovským bublifukem je neskutečně efektivní audiovizuální podívanou; opulentní zaměření na vodní skupenství je středobodem vykresleného Tokya a vůbec bych se nedivil, kdybyste se domnívali, že se jedná o dalšího Shinkaie, jak je to v nemálo aspektech nápodobné jeho nedávnému Weathering with You. Wiťárnu především prozradí použité kompozice pozadí u statických obrázků obličejů se zdůrazněnou hrou světelných efektů frekventovaně se vyskytující u Vivy. Nejde než si užít kamerové bláznění při soutěžích, její nekonečné obtáčení kolem všech os sportovců. Pohybové parkurové sekvence jsou nádherně zanimované a jediné, co mě lehce vytrhávalo z úžasu byla zmatenost skriptu, jestli použít klasický běh nebo směšně nevhodný "naruto run" (Jako proč vůbec? Přece si na bál nevezmete oblek, abyste si nakonec nazuli holinky?). A když jsme u scénáře, tak to byl pouze lehký náznak většího skřípotu. Netuším, jestli to Urobuchi lehce odflákl, bylo mu to ustřiženo anebo v tom byly jiné externí zasahující faktory: Inspirace Andersenovou Malou mořskou vílou je nám mláceno o hlavu co pár minut, ale to by se nesměl vytvořit oproti původní pohádce nedodělaný fantastický svět s neznámými pravidly, vysypat balíček postav bez minulosti a hlubší charakterizace a pak to následně zkusit zpětně zabalit do romantického dárečku, který má zabrnkat na citlivější struny. Romantika mezi vílou a princem je po výše zmíněném vzoru spíše tvořená gesty než slovy, ale je to pouze vybledlá zkratka. Diváky se snaží o jejich existujícím přibližování přesvědčit hlavní "wingman" scénáře, vizuální stránka, která usilovně prodává jednu magickou scenérii za druhou, jenže bez smysluplných společných činů hlavní dvojice a chemie je to pouhopouhý prázdný obrázek, doslova reklama na ticho. Neuvěřitelnost děje jako kdyby smutně symbolizovala trudnomyslná autorská neochota okolních postav ptát se či vůbec dumat nad nadpřirozenými prvky obklokupující naší vílu či prapodivná ignorace jejího původu. Emoční dopad posledních dramatičtějších minut tak byl pro mě podobný velkolepému nadpisu slabšího bulvárního plátku. Jak Jeoffrey psal, vůbec by neuškodilo méně akce a naopak více velmi křehkých bublinových vztahů k dojemnějšímu vykreslení, ironicky řečeno. Je to škoda, jedna moc pěkně vypadající škoda a splasklá bublina. 3* (11.05.2022)

Parkour! Přestože se víceméně považuji, za romantickou duši se smyslem pro estetiku, jak píše Jeoffrey, tento roztomiloučký film je prostě bubbleshit. Možná kdybych byla trochu mladší, třeba o patnáct let nebo tak, nejspíš by mě vůbec netrápilo, že zde nenarazím ani na špetku logiky, ale bohužel mi už není osm. Animace a hudba jsou opravdu jediné věci, které lze na filmu reálně ocenit. Ačkoliv i hlavní hudební téma se opakovalo do zblbnutí, až to začínalo být otravné. Oceňuji ale hlavně mistrnou práci s hudebními proměnami, kdy v temnějších chvilkách ústřední melodie vhodně zabloudila do mollové stupnice a podobně. Vizuál byl skutečně krásný, ale ani ten nenechám bez výhrad, protože mi animace přišla někdy rozkolísaná a nelíbilo se mi, že se postavám v detailních záběrech až příliš měnily obličeje. Parkour byl taky super, ale bohužel ubíral prostor hloubce a konstrukci pořádného pozadí. Ani jako moderní a neotřelá adaptace Malé mořské víly to pro mě moc nezafugovalo, to už ale perfektně popsal Scalpelexis, proto se ani nebudu pokoušet jeho slovům přiblížit. Overall, dvě hvězdy mi přijdou naprosto adekvátní, ale jak říkám, pro děti asi fajn, kdybych to měla hodnotit jako pohádku pro nejmenší, nejspíš bych byla mírnější. (01.07.2022)

Bubble mi teda vůbec nesedlo. Anomálie a bublinama mě zaujala, postavy taktéž, ale z nějakého záhadného důvodu nic z toho nedostalo více prostoru. Pak už jsme jen sledovali analogii na malou mořskou vílu a byl konec - který proběhl asi ve třech etapách, což mě teda popíchlo. Jenže aby to ve mě něco zanechalo, je třeba víc, než hezký obrázky… a tady se nikdo neobtěžoval ani závěrem nic vysvětlit. Nevím, prostě to bylo slabé (asi jako nedávná Belle), třeba na Mijazakiho tvorbu to rozhodně nemá. Tam jsou jak vizuální tak i příběhová stránka dotažené do dokonalosti! (14.01.2023)