Mahó šódžo Madoka Magika

Mahō shōjo Madoka Magika vyzerá na prvý pohľad ako anime pre deti, ale čím hlbšie pôjdete jeho sledovaním zistíte, že má nie len kvalitné charaktery, ale aj príbeh. Animačné prvky jednotlivých čarodejníc a ich svetov sú vážnym skvostom. Súboje v týchto svetoch boli výborné a kontrastné oproti trochu ponurému svetu, v ktorom žili hlavné hrdinky. Postavy hrdiniek vyzerajú detsky a to bol zrejme aj zámer. Na prvý pohľad to vypadá inak, ale keď sa po pár dieloch dostanete hlbšie do anime zistíte, že toto anime je k jednotlivým postavám vážne kruté. Najprv ich postaví pred určité rozhodnutia a dáva im na výber, až ich dotlačí k tomu, že nemajú na výber. Naivne som si myslel, že sa tam nemôže postavám nič zlé stať, ale opak je pravdou. Postavy zažívajú mučenie a dokonca vidia aj smrť. Príbeh je úžasne vymyslený tak, aby vás neodtrhol od sedačiek a informácie sú dávkované veľmi pomaly. Charaktery, ktoré sa javia ako tie čo majú pomáhať sledujú hlavne svoje vlastné záujmy. A to Kyuubey vyzerá milo a vo väčšine anime pôsobia takéto mačičky (či čo to akože je líška) ako spestrenie, ako milé zvieratká. Kyuubey, ale je hold niekedy dosť zákerný zákerák (mala tam byť nadávka). Dá sa teda povedať, že toto dielo prináša určité nie veľmi vydané prvky, ale o to viac sú vítané. Celkovo je Mahō shōjo Madoka Magika veľmi temné dielo plné obrovských prekvapení a čím bližšie sme koncu tak tým je to viac zamotané a vyplávajú na povrch určité skutočnosti, ktoré by na začiatku nikto nepredpokladal. Želania, ktoré môžu vysloviť Mahou Shoujo poukazujú na to, že ak niečo chceš väčšinou musíš niečo obetovať. Tento krutý svet v ktorom existujú jednotlivé postavy poskytuje dokonca aj nejakú pridanú filozofickú hodnotu. V pár kvalitných rozhovoroch sa rozoberajú zaujímavé filozofické otázky. Opening a ending dobre vyjadrovali atmosféru z jednotlivých dielov anime a boli melodické a aj hudba, ktorá zaznela v jednotlivých dieloch bola výborná. Zakončenie celého anime je správne a poučné (porozmýšľali sme?). Do akej miery sa dokážeme (seba)obedovať pre iných? Takáto kombinácia všetkého čo som videl si zaslúži vysoké hodnotenie. PS: Kaname Madoka je lukostrelkyňa a mne sa lukostreľba veľmi páči. (21.02.2015)

Neskutočné prekvapenie. Začne ako obyčajné mahou shoujo, ale za chvíľu sa z toho stane temná psychologická fantasy, ktorá je uveriteľná a vôbec nevyznieva smiešne. A môžu sa na to pozerať všetci bez rozdielu, chlapci aj dievčatá, len pre mladšie 15 rokov asi nie moc vhodné a seniori s tým asi tiež nebudú strácať čas. Každopádne odporúčam! (28.02.2016)

Mahó šódžó žánr mívá obvykle pevně stanovená pravidla, kdo nemá osm, těžko je snáší. Když však si ten žánr řekne: "Já už nebudu pedofil," prospěšná věc se stane. Děje se tak asi jednou za deset let, vítám tě, Madoko. Jakpak jsi se změnila? Volánky - ano, kanýrky - ano, barevné hadříky - ano, transformace - ano, kawaii zvířátko - ano, boj proti nějakému neosobnímu zlu - ano, občasné zaostření na rodinné soužití - ano... Zdání klame. První chvíle vypadají běžně a okoukaně, ovšem už tady se lze tušit určitou jinakost. Dívenkám uniformičky sluší, ale pročpak jsou v jejich škole takové technicistní stolečky? Pročpak tu někdo vystavěl chladně azurovou skleněnou chodbu? Proč za piknikovou travičkou ční černé obrysy jakési ropné rafinérie? Proč krajině vévodí pole větrných elektráren? Už prostředí předznamenává, že seriál přišel o dětskou nevinnost a naivitu, byť zachoval postavy žánru vlastní. Nenechá je ovšem zažívat běžné radosti a starosti - tento svět má jiná, krutější pravidla. Kontrast s očekáváním, které do mahó šódžó vkládáte, umocňují zážitek. Jde však o dvojsečnou zbraň - kdo za sebou nemá jedinou ikonu žánru, zažije účinek jen poloviční.Nepřijde mu divné, že splněná přání mohou přinést peklo, se smrtí se nedá dobře vyrovnat, při bojích teče spousta krve, tělo lze znetvořit k nepoznání, mrtvé zapomenout jak rozbité věci, přátelství zmůže pramálo a kawaii fretka je roztomile vypadající manipulátor, který prostě jen není anatomicky a fyziologicky vybaven k tomu, aby zanechával skutečnosti více odpovídající první dojem. Manipulátor posedlý tím, aby vhodné holky kolem sebe proměnil na kouzelná děvčátka a nejvíc teda Madoku. Též výtvarno stvořila touha po nezvyklosti - "industriální" krajiny leckdy překvapí, jak svěže, ale zároveň chladně odtažitě působí, jindy mahó šódžó krása zaslepuje a lepí oči, které si mohou zapomenout všimnout: "Hej, to nejsou v ničí představě hezké věci, co se tu tak hezky kreslí." I interiéry bývají často plny promyšleného, ale přece průmyslově působícího designu. Boje se zlými čarodejnicemi se odehrávají v dadaizujících iluzorních světech, dívenky hopsají jak gymnastky v prostných a záběr je sleduje akčnímu oku lahodícím stylem. Madoka vnesla do žánru rozklad, kterým ho oživuje. Jen se bojím, že nebude důsledná a všechny "jistoty", které zatím tak zručně pohřbívá, potvrdí. Pak ji ovšem ohodnotím průměrně. Dodatek - poslední dva díly: SPOILERY. Jsem zklamám či nejsem? Snad ani ne. Hodně se tu pláče, ještě více se tu nachází odvaha, kterou holčičky reálně nemívají, megalomanizující trend pokračuje (víc moci, více destrukce, více utrpení), ale proč ne, když tahle gradace táhne diváka s sebou... Za zlomení zla se platí vysoká cena a magické dívky nejsou vykoupeny dokonale. Madoka se stává holčičím Ježíšem :) Takový obrat je geniální i pitomý zároveň a spokojeně se při myšlence naň usmívám. KONEC SPOILERŮ. Nejlepší anime zážitek sezóny a prosté ****. (07.03.2011)

O tom, v čem spočívá vynikajícnost a jedinečnost Madoky a jakým způsobem se Urobučimu podařilo dekonstruovat žánr mahó šódžo, bylo řečeno i napsáno již mnoho a já nemohu nic z toho rozporovat. Příběhy o sladkých, roztomilých děvenkách obdařených kouzelnou mocí obvykle oslovují jen omezenou skupinu diváků, a tak se z toho výše uvedený pán rozhodl udělat psychologický thriller s menší příměsí GL. Výsledek je skvělý: změny nálad v příběhu jsou provedeny mistrně, návrhy postav i úroveň animace jsou skvostné a hudba Kadžiury zde dokazuje, jak moc pasuje k anime se ženskými představitelkami. Škoda jen dvou věcí. Tou první je skutečnost, že seriál vyrobilo studio Shaft, takže nesmí chybět jejich příslovečné sklony k vizuální sebeonanii a zoufalé snaze divákovi dokázat, jak „jsme strašně originální a umíme to dělat jinak než ostatní“ – a bohužel, toto předvádění se děje na úkor zábavnosti. Bojové scény s čarodějnicemi mohou na někoho působit umělecky, ale na mě to spíš působilo jako odfláklý bordel, kterým se prostě prvoplánově snažili šokovat a který při opakovaném používání už nudí. Druhou věcí je antiklimatický závěr. Seriál totiž ve své podstatě vrcholí už nějakým 9. dílem, načež zbylé tři díly jsou jen překombinovanou snahou zvrátit zdánlivě nezvratitelný osud a zahojit všem bolístky ve stylu Steins;Gate. Tak jako u výše uvedeného, i zde platí, že ač poslední díly nejsou samy o sobě špatné, nedokázaly si získat mou pozornost tak moc jako předchozí díly. I navzdory těmto výtkám se ale jedná o jedinečný zážitek, který doporučuji bez výjimky každému divákovi anime. Silné 4*. –– P.S. Podezírám Urobučiho, že v roce 2011 uzavřel smlouvu s fialovou činčilou a stal se kouzelným scenáristou. Jak jinak si vysvětlit, že na pomezí let 2011 a 2012 dokázal vytvořit hned tři zásadní, nezaměnitelná díla (Fate/Zero, Psycho-Pass a tohle), která se jiným scenáristům nepodaří vytvořit za celý život, a pak jako by se zničehonic vypařil… (09.04.2021)