Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Šárka KoskováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jana Dítětová, Vlastimil Brodský, Ivan Trojan, Veronika Žilková, Blanka Bohdanová, Jana Dolanská, Iva Hüttnerová, Alena Kreuzmannová, Luba Skořepová, Gabriela Vránová, Ilona Svobodová (viac)Obsahy(1)
„…ale co je to pravda – okamžik nebo celej život…“ Snadněji vyřešíme životní situace, když jsme zdraví a všechno se nám daří. Osud si s námi ale pěkně zahrává, takže přijdou i ty těžší životní situace, se kterými je třeba se pořádně poprat… O těžkých chvílích jedné obyčejné ženy napsala úspěšný román i Jaromíra Kolárová a my vám dnes nabízíme jeho televizní adaptaci z roku 1988 podle scénáře Šárky Koskové a v režii Jaromila Jireše. Na začátku příběhu zastihneme sedmdesátnici paní Dlaskovou (J. Dítětová) v situaci, kdy má odejít na operaci. Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici ji donutí přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých. Při její životní rekapitulaci se vynoří i jeden dobře zasutý a utajovaný fakt, který celý život tajila před rodinou – její stárnoucí, sklerotický manžel (V. Brodský) není otcem jejího syna. Celý život tento fakt paní Dlasková před rodinou tajila. V nemocnici se tato moudrá a obětavá žena setkává mj. s těžce nemocnou mladou dívkou Šárkou (V. Žilková), do které se zamiluje její vnuk Vítek (I. Trojan), jenž chodí babičku navštěvovat… (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Moc pěkný film. ()
40% - Docela zajímavá hra, která se dotýká více palčivých témat, přičemž ženské onemocnění je pouze jedním z nich. Celkový dojem sráží fakt, že se jedná o zpracování celého románu, které se muselo vměstnat do osmdesáti minut, a tak některé motivy a osudy jsou naznačeny až příliš zkratkovitě, až jsem měl pocit, že by bylo nejlepší, kdyby tam vůbec nebyly. Jinak mě to ale bavilo až do konce. ()
Československý televizní film v hlavní roli s výbornou J. Dítětovou, jež vypráví o starostech sedmdesátileté paní Dlaskové hospitalizované v nemocnici. Tato obdivuhodná a moudrá žena znalá životních pravd se stará nejen o svého duševně nemocného manžela, ale také se snaží držet při sobě svou rodinu a je také více než užitečná při řešení různorodých problémů pokojových společnic v nemocnici. Pana Dlaska, sklerotika s těžkou poruchou, zcela odkázaného na cizí pomoc, hrál svým nenapodobitelným způsobem V. Brodský. Paní Dítětová, pro niž to byla poslední filmová role, ztvárnila pozoruhodnou a sympaticky hřejivou osobu, obětavou manželku a matku, která na druhé straně tajila poměrně důležitý prohřešek z mládí. Nevýrazné členy rodiny tvořily vykutálená a nevybouřená dcera I. Hüttnerová, citově velmi apatický a chladný syn vědec-historik V. Matějček a vnuk I. Trojan. Děj odehrávající se v nemocničním pokoji byl mírně zajímavější, mezi pacientkami se objevily například mrtvolná J. Riháková-Dolanská, nenažraná a odpudivá M. Kantorková či celoživotně nesympatická V. Žilková. Zcela nejvýraznější však byla A. Kreuzmannová, jejíž těžce nemocná postava zvaná Smrtka se sžírala obavou, aby nepřežila svou matku, ta se dokonce ve snímku objevila (V. Kaplanová) a ve své stařecké senilnosti chtěla při návštěvě své dcery ve velmi působivé scéně položit na její lůžko pohřební kvítí. V malých rolích lékařky a hlavní ošetřovatelky se ukázaly B. Bohdanová a G. Vránová. Jirešovu televizní inscenaci hodnotím jako průměrnou, po první polovině jsem uvažoval o lepším ocenění, avšak závěr s nečekaným happyendem a střízlivý celkový náhled mé rozhodnutí ujasnil. ()
Poměrně citlivé, ale přitom průměrné drama, které je postavené především na výkonu Jany Dítětové. ()
Slabý scénář a rutinní režie, čemuž nepomohli ani dobří herci. ()
Příjemné překvapení, dialogy v nemocničním prostředí velmi přirozené. Projevila se kvalita osvědčeného filmového režiséra, který neodbyl ani TV projekt. ()
Dějově strašně nesouvislé. Je třeba dávat pozor, aby se divák neztratil jako já, protože mne to nebavilo. Dobří herci nezachránili slabý scénář. Chcete-li si zvýšit depresi, pak doporučuji. Nenašel jsem jediné plus. ()
Naděje má hluboké dno je veskrze průměrný televizní snímek, jehož průměrnost nejspíš způsobují hlavně herecké výkony mezi nimiž ale třeba vyniká Ivan Trojan. I přes mnoho pravd, které ve filmu zazní se mě osobně dotkl snad jen jediný osud a to Veroniky Žilkové. Ta si na nevyléčitelnou nemoc zemřela i o pár let později ve filmu Zapomenuté světlo, za to už ale dostala cenu. Jak se říká, v nouzi poznáš přítele a o rodině to platí zvlášť. Kdo ví kolik starších lidí se v tomto příběhu poznává. ()
Dívala jsem se dnes, ale teprve teď jsem viděla vlastně víc, než když mi bylo 20 a tenhle film natočili ..... ()
Téma nové a odcházející generace neztratilo nic na své aktuálnosti, ba co víc, v dnešním konzumním světě bez skutečných hodnot, působí celá problematika o to palčivěji..... ()
Bohužel jde jen o televizní inscenaci, kde výborný režisér neměl příliš možnost udělat z toho víc, než se povedlo. Přesto hra stojí za shlédnutí, je to hodně o obyčejném životě a lidských vztazích. Při 70% volím 4*, 20.9.2015. ()
Ve fdb je uvedeno, že zde hrála žákyni dcera Aleny Kreuzmannové a sestra Františka Kreuzmanna ml., Alena Hrdinková. Zde ji v hereckém obsazení nevidím. ()
Asi nejkrásnější role Jany Dítětové s výborným Brodským a poprvé jsem tady tehdy zaregistroval Ivana Trojana i když to není jeho první role a docela se mi tady líbí i Žilková, kterou jinak moc nemusím. Film možná trochu tlačí na pilu po stránce citů, ale je to natočené docela střízlivě a civilně, takže se i toto dá vydržet. ()