Naděje má hluboké dno

Lidský příběh ženy, která se má podrobit operaci a tak přemítá nad svým životem a na povrch vyplouvá jedna dlouho utajovaná pravda, kterou se divák postupně dozvídá. Trošku mě vadil Ivan Trojan v roli vnuka babičky Dlaskové, protože se choval jako pošuk. Jana Dítětová v hlavní úloze byla výborná a její monology se krásně poslouchaly. Škoda, že už to byla zrovna i její poslední filmová role. Nostalgickou, rozjímavou a tesknou náladu přibarvuje hudba Vadima Petrova. (26.12.2019)

40% - Docela zajímavá hra, která se dotýká více palčivých témat, přičemž ženské onemocnění je pouze jedním z nich. Celkový dojem sráží fakt, že se jedná o zpracování celého románu, které se muselo vměstnat do osmdesáti minut, a tak některé motivy a osudy jsou naznačeny až příliš zkratkovitě, až jsem měl pocit, že by bylo nejlepší, kdyby tam vůbec nebyly. Jinak mě to ale bavilo až do konce. (04.12.2013)

Průměrný televizní snímek z doby mého dětství o postarší paní, babičce, která bilancuje díky pobytu v nemocnici svůj život a zároveň životní příběhy lidí, se kterými se setkává. Děj je celkově smutný, bohužel mu chybí nějaká slušná pointa, východisko. Prostě se dějí události, až je najednou konec. Nejzajímavější je dnešního filmového pohledu sledovat filmové začátky takových herců, jako jsou Ivan Trojan a David Novotný (má ještě úplně červenou hlavu, plnou zářivě zrzavých vlasů) a vlastně celé obsazení snímku je na něm asi to nejlepší. (20.09.2015)

"Bude mi devětřicet !! A nebo taky nebude.. Vím dobře, kolik už jich tady zatřepalo bačkorama.." - "A počítala jste taky ty, co šly domů ??" Vedle nesporné skutečnosti, za jak kvalitní televizní film Jirešova Naděje má hluboké dno vlastně platí, když ta síla skriptu samozřejmě vychází už z výborného psychologického románu Jaromíry Kolárové, obludně nedoceněné, což však vzhledem k jejímu statutu komunisty protěžované scénáristky, nemůže překvapit, autorky a následovnice Karolíny Světlé a jejího mravního maximalismu, mě zaujala také ta až neskutečná fyzická podoba výborné Jany Dítětové s německou kráskou Simone Signoret.. (20.09.2015)

"Člověk nemůže odložit svůj život na lepší počasí… " Postava stárnoucí (a částečně bilancující) paní Dlaskové (téměř poslední role Jany Dítětové) je napsáno naprosto úžasně. Životní moudrost, kterou kolem sebe dotyčná trousí téměř na počkání (spolupacientkám na nemocničním pokoji i členům své rodiny), nemá chybu. I když ten její styl "co má na jazyku, to vyplivne," možná ne každý dobře snáší. Asi byste od své matky nechtěli slyšet hlášky typu "z mozku jsi si udělal sběr starého papíru.." Když ale dotyčná se slovy, "člověk se může napít, ale nemusí kvůli tomu vymlátit celou hospodu," snaží své dospělé dceři vysvětlit, aby kvůli chvilkové zamilovanosti nerozvracela hned manželství, smekáte před onou její životní moudrostí klobouk.  Vedle této postavy mě zaujal hlavně mladý Ivan Trojan jako dospívající vnuk paní Dlaskové. Je krásně rozverný a (zdánlivě) bezstarostný. Přesto i on je konfrontován s tragikou života. Těch více či méně bolestných vedlejších linek příběhu je ve filmu možná až zbytečně moc (viz třeba příběh zapšklé staré panny). Ale ona pak v tom širším dějovém kontextu asi lépe vynikne ta životní vyrovnanost hlavní hrdinky. Celkově za mě velmi milé (opětovné) setkání s tvorbou mého oblíbeného Jaromila Jireše, který i na ploše tohoto televizního snímku zanechal kus své neopakovatelné poetiky. (29.12.2022)