Život v oblouznění
Living in Oblivion
Living in Oblivion
Réžia:
Tom DiCilloScenár:
Tom DiCilloKamera:
Frank PrinziHudba:
Jim FarmerHrajú:
Steve Buscemi, Catherine Keener, Dermot Mulroney, James Le Gros, Danielle von Zerneck, Peter Dinklage, Kevin Corrigan, Robert Wightman, Hilary Gilford (viac)Obsahy(1)
Aby prežil tento deň, potrebuje tri veci: espresso, aspirin a zázrak... Dobrodružné príbehy skupiny ľudí, ktorí sa dali dokopy, aby uskutočnili niečo, čo väčšina ľudí považuje za neuskutočniteľné. A to vyrobiť nízkorozpočtový nezávislý film. Film nás zavedie do zákulisia filmových tvorcov, ktorí si - i keď s veľkými problémami - uskutočňujú svoj sen. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (150)
Vlastně jen taková (příjemná) hříčka, která by mi okamžitě vyjela z hlavy, nebýt Buscemiho. To je zkrátka sekáč. ()
Spíše strasti nežli slasti nezávislého režiséra Nicka Reva, při natáčení jeho nízkorozpočtového filmu. Tom DiCillo ve svém Životě v oblouznění zobrazuje snahy svého fiktivního kolegy o natočení pouhých tří scén, které ale bohatě stačí k nervovému kolapsu režiséra i samotného diváka. Komické problémy, které Nick musí řešit, se na sebe neustále vrství a tím bravurně vytvářejí napětí a úzkost z následujícího problému, který dřív nebo později našemu režisérovi spadne na hlavu jako dvaceti tunové závaží. Například při scéně zaznamenávání ruchu v místnosti se mi z toho sžíravého očekávání téměř zastavilo srdce (něco takového ve mně naposledy vyvolalo Uncut Gems). Steva Buscemiho, jako obvykle, nemůžu dost vynachválit, každým svým „Action“ a „Cut“, každou svou grimasou si upevňoval jednu z nejvyšších pozic v mém žebříčku oblíbených herců. Skvěle mu sekunduje hlavně Catherine Keener a Dermot Mulroney. Široká paleta zajímavých vedlejší figurek skvěle spoluvytváří bizarní atmosféru natáčení a po celou dobu připomíná, o jak křehký proces se jedná a kolik se toho ještě může v tomhle konkrétním případě posrat. Vše dohromady to vytváří geniální komedii až s thrillerovým přesahem, která vzdává hold všem nezávislým filmařům, kteří se navzdory nespočtu všelijakých problémů znovu a znovu a znovu rozbíhají hlavou proti zdi, při honbě za perfektním filmem, který dost možná nikdy nedostihnou. Tenhle nezávislý počin je perfektní za všechny ty, kterým se to nepovedlo. 10/10 ()
Skvělý film! Nejprve jsem si myslel, že se natáčí scéna matky s dcerou Nicole, ale to byl jen sen. Pak jsem si myslel, že se Nicole vychrápala s Chadem (to jméno mu sedne), ale také to byl sen. Nakonec se však natáčí scéna s jablkem a trpaslíkem, a vše to zachrání Nickova matka. Do toho spousta sprostých slov a vzteku režiséra Nicka. Paráda! ()
Uááá.....úžasný Steve Buscemi, ten ako režisér neměl chybu, i když mi trochu připomínal Eda Wooda:) Klasickej nezávislák o tom jak je těžký natočit film, se vším se porvat a zvítězit sám nad sebou, filmem i okolím. ()
Taková malá encyklopedie nezávislé filmařiny + naprosto dokonalý Steve Buscemi ve své první nezapomenutelné roli. ()
Odkazy prošpikovaný nezávislák o nejednoduchém točení nezávisláků od jednoho z nejpovolanějších - Toma DiCillia, jehož volba hlavního herce byla neméně povedená jako vlastně celý zbytek filmu. Experimentuje se s režisérovou trpělivostí, s filmovou barvou i s narativním postupem... až z toho nakonec naprosto nenuceně vznikl krásný film o krásném řemesle. Jak už jsem zmínil, Buscemi na jedničku, stejně tak Petr Dinklage či Danielle von Zerneck, naopak moc mi neseděla Catherine Keener, u které mě také mimo jiné šokovala i přítomnost neoholeného podpaží (v polovině 90. let!), což byla asi tak jediná vážnější vadou na kráse Living in Oblivion. ()
Asi po třetím shlédnutí zasloužených pět hvězd. Hlavně závěr je hodně podařený. ()
Natáčení může být strašná fuška, rutina, a marnost, vždyť ty pohyblivé obrázky jsou jen takové prchavé oblouznění. Ale tenhle malý film je velká, těžká pohoda. ()
Úžasné!Paráda! Po dlouhé době krátký, vtipný a výstižný! Haleluja!!!! ()
Asi chápu všechna ta pětibodová hodnocení nadšených milovníků filmu – tohle je totiž tak neuvěřitelně milej film o filmu a o nezávislejch filmařích (tj. těch nejextrovertnějších filmových nadšencích vůbec), že se do něj a zejména do postavy režiséra (neuvěřitelně milej Steve Buscemi) všichni v průběhu filmu rádi převtělíme. A milé jsou všechny postavy od kameramana, herečky, asistenta kamery… až po technika se scénářem o vlně tsunami, která po zemětřesení v Japonsku zaplaví New York (což je cimrmanovský odborný vtip pro geografy). Hodina a půl uplyne jako nic, nic moc se nestane, než to, že se tak nějak mile přiblble usmívám. Není nic moc co psát. Půvabná hříčka. ()
Takže jak to bylo? Ticho! Na místa! Kamera? Zvuk? Klapka? aaaaa action! Velmi obdivuji překvapivou naraci ala všechno to byl sen. Jediný problém s tím mám a sice ten, že ty sny na to že jsou sny nejsou dost snové, surreální, sedlo by mi víc, kdyby se v nich děly ještě větší kraviny. Ale vlastně mě velmi bavilo sledovat proměny jednotlivých postav v očích jiných postav a jako vhled do tohoto filmařského světa plného zklamání mi to zatím stačí :)) ()
Tom DiCillo byl u nás známý především jako kameraman Jarmuschových filmů. V roce 1995 měl už dostatek vlastních zkušeností s natáčením nezávislých filmů, aby mohl tento křehký proces (který podle jeho slov „může zničit jediné kýchnutí") sám převést na plátno. Prvotní ideou prý byla chuť napsat scénář pro svou oblíbenou herečku Catherine Keener. Krátká epizoda, která vznikla, se povedla natolik, že seji režisér rozhodl prodloužit o další dvě. Vznikly kapitoly s jiskřivými pointami, ale také s pomalými rozjezdy, které trochu brzdí tempo filmu. Snímek se k nám dostává s pětiletým zpožděním a to mu bohužel neprospělo. To, co bylo v roce 1995 neokoukané, dnes už trůní ve slabikáři adepta nezávislého filmu. Točit filmy o filmu patří málem k dobrému mravu a my jsme jich tady viděli nepočítané. Proto je Život v oblouznění hlavně připomínkou kořenů, ze kterých vyšli dobyvatelé Sundance a všech ostatních „dance" festivalů. Jenže divácký dav bývá k prorokům nevděčný. Takže co zbyde, když pomineme zásluhy o výstavbu? Dobrá komedie, která si s ironií i laskavostí střílí z filmařů. Po lehce váznoucím začátku odměňuje divákovu trpělivost nečekanými zvraty, nabroušeným vtipem a v závěru také břitkou inventurou v hlavách filmového štábu. To když při snímání pokojového ticha zůstane na chvíli každý sám se sebou. Ozdobou filmuje určitě Catherine Keener, která si vychutnala herecký rejstřík labilní „hvězdy" Nicole. James LeGros prý v roli Chada Palomina parodoval manýry Brada Pitta, jak je tehdy ještě jako téměř neznámý mladík předvedl v předchozím DiCillově filmu Johnny Suede. Rádi věříme. Steve Buscemi v roli neurotického filmaře může zklamat jen zarytého pesimistu, tenhle typ role si ostatně už vyzkoušel v kultovním Průšvihu. Můžeme se jen pohodlně opřít v sedadle a hádat, kterého režiséra asi paroduje on. ()
Zajímavý tak trošku Lynchem šmrncnutý snímek, který své kvality odhaluje po několika promítání. ()
Originální to kousek se skvělým (jak jinak) Buscemim jakožto rejžou, kterému se prostě nedaří a ani štáb mu to dvakrát neulehčuje. Tedy z počátku něco jako Lost in La Mancha v menším provedení, v interiérech, o to více ale je problémů nakupeno na metr čtvereční. Postupně se i nepatrně rovinově zamotá, ovšem vždy zůstanou grotesktní postavičky, vtípky, narážky. [90%] ()
Tak tohle je prvotřídní dykovina. Jsem rád, že jsem to vůbec přežil, protože smrt z unudění nebyla daleko. Vlastně jsem vůbec nepochopil, proč se něco podobnýho točí..?! Jednoznačně žlábkové komedie - zmačkat pásku, vychcat se na ní a spláchnout tam, kam patří. ()
Ke konci jsem se už opravdu výborně bavila:-))) ()
Ale jo, docela příjemná jednohubka (vzhledem k délce). Docela jsem si při tom vzpomněl místy i na Felliniho, nebo na Buňuela, ale ti dva podobné nápady podali samozřejmě daleko lépe (Fellini sarkastičtěji a Buňuel ujetěji). Jen ten rozjezd se trochu táhne, ale jelikož jsem se sám mnohokrát pokoušel jak o filmovou, tak i divadelní režii (samozřejmě jen ochotnicky), tak mohu potvrdit: tomu klidně věřte, přesně takové věci se při hraní opravdu stávají. Jen tak mimochodem: všimli jste si, jak nehorázné hovadiny to byly ve všech epizodách filmu natáčeny? ()
Skvelý film o filmovej brandži a ľuďoch v nej. Skvelá práca so snom. Herci, technici, kamera, skript, produkcia. Tí všetci sa krútia okolo pľacu a majú rôzne vzťahy a túžby. Len keď každý z nich urobí všetko správne môže všetko klapnúť inak sa natáčanie zmení na nočnú moru. ()
Tohle byla paráda od začátku do konce. Steve Buscemi mě tu definitivně přesvědčil, že opravdu patří do mé Top10, jako režisér tady byl prostě dokonalý. A špatný rozhodně nebyl ani zbytek jeho filmařské party, spíš naopak. C. Keener zatím tolik neznám, ale v tomhle filmu v sobě měla něco hodně zajímavýho, co mě možná trochu nalákalo na její další filmy. D. Mulroney jako Wolf, toho musíte mít rádi už jen kvůli té pásce přes oko :D A nejde nezmínit P. Dinklage, protože scéna se vztekajícím se trpaslíkem je v pravdě nezapomenutelná. Na Toma DiCilla si dávám pozor od doby, co jsem viděl Opilí slávou a musím říct, že Living in oblivion mě dostalo dost podobně, ne-li víc. Je to jeden z těch filmů, kdy mám po skončení dobrou náladu už jen z toho, že jsem ho viděl a to se cení, v tomhle případě navíc i jasnými 5*. Rozhodně to patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. ()
Velmi věrně zpracované a zároveň velmi úzkostlivé. Úplně v sobě to napětí cítím. Alespoň mě to opět utvrzuje v tom, že "velké filmy" dělat nechci. Viva malé projektíky s bandou zapálených lidí, kteří si nehrají jen na známosti. ()