Šedá zóna

Výborně natočený snímek věrohodně přenáší na diváka pocit beznaděje, hrůzy a morální rozpolcenosti, kterou členové Sonderkomand museli zažívat. Některé záběry jsou hodně drsné (hromady mrtvých těl, jejich nakládání do kremačních pecí, hromadná poprava v ženském táboře Březinka), proto film dostal ve Spojených státech označení Restricted (do 17 let jen v doprovodu dospělé osoby). Kamera je hodně statická, ale přesně vystihuje pomalé tempo filmu, který je prakticky celý bez hudby. I to tady ale má svůj přesný význam a podtrhuje smutný tón snímku. (09.01.2006)

Hodně nízký rozpočet obvykle zaručuje komorní podívanou, nikoliv i kvalitní film. Příliš „nepoznamenané“ šaty, žádné „špinavé“ kamerové filtry, Němci, Poláci i Maďaři perfektně ovládající angličtinu – jsou to sice detaily, ale u historického filmu detaily mimořádně rušivé. Podstatnějším handicapem je však znatelná dějová nesoudružnost. Prvních dvacet minut jenom tušíme nějaký tajný plán, ale stejně jako nacisté jsme zcela neznalí podrobností. Když se cíl snahy hlavních hrdinů zdá být jasný, objeví se polomrtvá dívka a to zdánlivě důležité ustoupí do pozadí. Podobný zmatek v koncentračních táborech možná panoval, ale divácky je to velmi unfriendly. Otravně bohužel působí i neustála snaha o navodění nanejvýš depresivní atmosféry – je příliš okatá a zbytečně pomáhá pohřbít velmi poutavé téma, resp. celý film. 60% Zajímavé komentáře: Douglas, moonlight (15.03.2006)

Od tohoto filmu jsem po přečtení mnoha knih o Sonderkommandu očekával daleko víc. Než jako film mě to spíš připadlo jako nějaká rekonstrukce. Nízký rozpočet je znát. Velmi špatná kamera, dlouhé rozhovory, spousta střihů, negermánské tváře esesáků z kterých ani nešel strach, špatné uniformy, kulisy, děj...Jako dokument či rekonstrukce dobrý, ale jako celovečerní film je to mdlé. Nemohl jsem se do těch hrůz nějak vžít. Víc mě zaujala scéna po příjezdu ve filmu Sophiina volba, tak nějak si představuji zfilmované hrůzy z koncentráku. Nejemotivnější z celého filmu je závěrečná řeč holčičky. (27.01.2021)

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat. (07.05.2007)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)