Duna: Časť druhá

Rovnako ako ostatné opulentné villeneuveovské vzrušenia, aj toto vyprchá pár hodín od opustenia kinosály. Na rozdiel od jedničky, tu už ide hovoriť o nejakých tých charakteroch, ale réžia nás nijak nevedie k vybudovaniu si vzťahu s nimi. Preto mi to úplne nesadlo ako vojnový film, pretože mi boli ľahostajné celé ich národy. Mne ako divákovi je úplne jedno, kto bude vládnuť Dune. Keď v úvodnej tretine boje vyhrávali dobrí, či keď ich v druhej vyhrávali zlí, umierali pritom len bezmenné postavy. Aby som ale príliš nekritizoval; ústredný mysticizmus je fajn, politická časť má svoje čaro, a jedná sa rozhodne o dychberúcu prehliadku súčasných možností (ktoré sú, nutno podotknúť, obrovské).  Chalamet prehral Zendayu (čo som nečakal), a úplne najsilnejší dojem zanechá práca kamery. Videli sme tu úžasné veci. Pre ne dávam 5, je to určite podstatne ďalej, ako bola jednička (na ktorú som dal 4); o nejakej bezchybnej súhre drámy a akcie ale vôbec nemôže byť reč. O tej síce nemôže byť reč ani u Nolana, uňho ma ale aspoň stále viac zaujímajú herci, ako nasnímanie exteriérov. (02.03.2024)

Tak jsem si film nechal půl hoďky uležet při cestě z IMAXU :) Kam jinam taky zajít na takový spektákl. Film mě vtáhl tak, že jsem ani nevnímal ten nejvíc iritující element v kině, lidi cucající kolu a žroucí popkorn, to se mi dlouho nestalo. Užíval jsem si to naplno.  Villenevue nám servíruje přerod z Paula v onoho očekávaného proroka a vůdce, je vzatý možná trošku z rychlíku. Je to ještě větší audio vizuální žranice než předešlý díl. Trochu mi tam vadily některé změny, které udělal oproti předloze. Jako jo, změnil to dobrým způsobem, dává to smysl....ale prostě i tak :) Zimmer dělá opět to co umí nejlépe, duní :) pro mě jsou ale právě spíše ty klidné až Zamfirovsky foukací  části hudebního doprovodu to co dělá Dunu Dunou a mrázení po zádech. Herci velká paráda, to je přehlídka výkonů. Tři tyčí nad ostatními. Paul, Stil a Feyd. Nejlepší je Stil:) Každopádně bez třetí epizody je to stále nedokončený příběh. [IMAX] (28.02.2024)

Zřejmý důkaz toho, že jsou nudolálie i závislost na psychotropních látkách úspěšně léčitelné! Dřívější sveřepý artový hnědopich Denis, věhlasný to uspávač hadů obrazem, se již zdá být dokonale zdráv a nyní téměř bez recidivy zaDuněl tak mohutně, že si po skončení spektáklu musíte pomoct rukou utřít koutek, vrátit spadlou čelist na místo a zavřít hubu. Nejen, že parádně trefil genius loci dnes již klasické předlohy, ale rovněž ji přetavil v dosud téměř nevídané pompézní audiovizuální orgie, u nichž málem nevíte, jestli vás zrovna prcá obraz nebo zvuk. Samozřejmě na to však nesmíte čumět na mobilu v ruční kamerové distribuci nějakého indického čorkaře s bangladéšskými titulky. Podobně jako dříve údajně nezfilmovatelný Džexnův Pán prstenů i toto si bezesporu zaslouží své piedestální místo ve všech konsenzuálně dostupných análech, a to včetně světové kinematografie. Dokonalost, kde je naprosto všechno přesně tam, kde má být, a spektakulární linka D z pískovny v centru až na Jižák jezdí ve zcela pravidelných a přesných intervalech, a její sedačky skoro nepotřebují odčervit ani po svinských islamistických fundamentalistech, ani zkurvených fašistických bílých hubách. (03.03.2024)

Hypnotičtější, větší, hlučnější, atmosféričtější. Nejprve jsem si uložil drobný domácí úkol, kdo za jaký kmen kope, protože naposledy jsem se krapet ztrácel. A hned od začátku jsem díky tomu naskočil. Rozjíždí se tu několik linií, ale ve výsledku stejně divák (dobře, já, ať mluvím za sebe) vnímá hlavně ten estetický zážitek výše (…větší, hlučnější…), takže kdykoliv to vypadá na nějaké obrazové a zvukové žraso, v sedačce hned zbystří. Prostě forma nad obsahem. Samotný Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů, už to není žádný vyjukaný klučina, a i když má pořád sotva 60 kilo, získává si respekt i vůdcovské manýry. Stejně jako (zase zatraceně sexy) Zendayu. A ano, jsou tu pochopitelně i malé půtky, náboženská přesvědčení, velké imperiální plány a politikaření, ale strhnou zejména adrenalinové jízdy na červech, průjezdy písečnou krajinou, likvidace mohutných strojů a další bitevní lahůdky. Prostě Denis Villeneuve je filmař, který daleko víc preferuje vyprávění vizuálem. Furt je to ale zatraceně vážné, pokusy o humor obstarává snad jen Javier Bardem, emocí je málo, a srovnávat oslizlého Austina Butlera s Ledgerovým Jokerem je samozřejmě na pohlavek. Villeneuve je furt studený a zahleděný do sebe, ale oproti jedničce se klaním. Stejně jako za zvuk, kameru, výpravu, kostýmy, masky a samozřejmě burácejícího Hanse Zimmera (zdravím pražskou O₂ arenu). (18.03.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)