No, počkaj!

Keď som bol malý, školoupovinný chalanisko, tak som tento ruský animovaný seriál doslova žral. V tej dobe bol pre mňa zdrojom nesmiernej zábavy. Je pravda, že to bolo v rokoch, kedy sa na obrazovky komunistami ovládanej štátnej televízie nedostalo takmer nič zo západnej produkcie. Takže som nemal ani tušenia o tom kto je to Walt Disney, bratia Fliescherovci alebo páni William Hanna a Joseph Barbera. Nevedel som, že existujú nejaký Tom a Jerry. Takže tieto ich sovietske kópie boli vtedy mojimi favoritmi. Pri dnešnej pestrej konkurencii, ktorú ponúkajú rôzne komerčné televízie, by už len ťažko tak dobre obstáli. No dovolím si byť v tomto prípade nostaligický a vychytralému zajčikovi a hlúpemu volkovi dávam štyri červené hviezdy. **** (13.10.2012)

V dětství jsem to miloval, dnes už na to ale koukám samozřejmě trochu jinýma očima. Některé epizody považuji za slabší, některé jsou naprosto geniální. Ačkoli se tam toho moc nenamluví, rozhodně to stojí za vidění v originále, protože slyšet Papanova coby vlka pronášet jeho legendární výhrůžku Nu, pogodi! je nezapomenutelný zážitek, který ve mně vždy vyvolává spolehlivý výbuch smíchu. Při novém sledování všech epizod po letech mi přišlo zajímavé sledovat, jak jsou obě postavy charakterizovány - zatímco vlk je podle všeho kriminálník, flákač, kuřák a nýmand bez práce i osobních zájmů, který má věčně hluboko do kapsy a jehož jediným smyslem života je pronásledování svého vysněného pokrmu, zajíc je oproti tomu sportovně založený slušňák s širokou paletou zájmů a podle všeho dostatečným příjmem - většina epizod je založena na situaci, že zajíc si někam vyrazí nebo něco podniká, a vlk se na něj přisaje a střídavě ho pronásleduje, a střídavě si zkouší nejrůznější profese a aktivity, při nichž dokonale popírá fyzikální zákony i jakoukoli logiku. Na čí straně jsou divácké sympatie, je snad jasné - každý přece fandí vlkovi, protože zajíc je odporně dokonalý slušňák, ne nepodobný Mirku Dušínovi. Sledovat interakci těch dvou je vůbec zajímavé, protože se neomezuje jen na čisté pronásledování a prchání, ale i na celou řadu dalších společných aktivit, které často zavání nápadnými homoerotickými motivy - vlk a zajíc spolu v několika epizodách tančí, sledují televizi, vlk dostává od zajíce dárky, apod. - seriálu to v očích dnešního diváka dodává na neobyčejné pikanterii. Čeho si na seriálu ale cením nejvíce, je jeho hudební doprovod - v seriálu zazní celá řada nezapomenutelných melodií od skvělých sovětských hudebníků, byť vždy jen v krátkém úryvku (např. Mark Bernes, Vladimir Makarov, Muslim Magomajev, Vadim Mulerman, Anna German, Gennadij Kamennyj, Alla Pugačova, Vjačeslav Dobrynin, Oleg Anofrijev, Vladimir Vysockij, Eduard Chil, Klaudia Šulženko, Valerij Leontijev, a mnoho dalších). Celkově myslím, že o budoucí popularitu se tento seriál obávat nemusí, protože už přežil své tvůrce a lidi ho mají rádi dál. Jestli to někde zakazují proto, že tam vlk kouří - nechť, svou cestu k divákům si to stejně najde. (24.05.2015)

Kultový, slávny, legendárny... to sú prívlastky, voči ktorým nikto svojprávny nemôže namietať. A práve týmito slovami pomenujme ruský kreselný seriál "No počkaj!". Je pravda, že americký spriaznenec "Tom a Jerry" tu bol už o štyri roky skôr, ale atmosféra a scenáre sú napriek všetkému úplne iné. Ostatne, ktorý iný národ sa môže pochváliť TAKOUTO mentalitou?! Cigaretou vo vlkovej papuli to len začína. Tak si teda vyberte strany. Ja som si vybral dávno. Zasraný zajac. (01.01.2005)

Nápadité, vtipné, jen mi často bylo a je líto vlka, že on je tou hlavní postavou a on musí za to i trpět, zatímco zajíc mu vždy nějak vyklouzne z pazourů a je mnohem pasivnější. Pokud by vlkovi ale zajíc nevyklouzl z jeho lstí, tak by pak už neměl vlk kořist, ztratil by tu hlavní motivaci polapit zajíce. Jeden bez druhého by žít nemohli, to je jasnačka. (30.05.2010)

Úspěch filmového díla a jeho tvůrce obvykle poměřujeme umístěním v různých žebříčcích, počty Oscarů či výdělky v kinech, ale co je to sláva nehynoucí jsem pochopila teprve jednoho rána v tramvaji cestou do práce. Ve voze se mnou jela třída školních dětí s paní učitelkou a jedno z děcek dýchlo na sklo a prstem napsalo "režie Kotěnočkin". (01.01.2011)