Iveta - Série 1

Ve třech epizodách jsme zatím měli možnost sledovat vzestup popové zpěvačky Ivety Bartošové v letech 1983-1988 od regionálních pokusů po celostátní úspěch dua Bartošová - Sepéši. Znalci se mohou jen usmívat nad zjednodušením pohádkového příběhu, ale pokud tvůrci sami ve spolupráci s rodinou chtěli "jen" zachytit esenci mladé dívky, která se stala za výjimečných okolností ženou, mohou výsledný tvar akceptovat. Nemá smysl pátrat po detailech, po tom, jak šly jednotlivé události přesně za sebou, ani lamentovat nad tím, že se vše odehrává v prázdných ulicích, v několika málo interiérech a místy je to spíš parodie hodná České sody, než cokoli jiného. Tým šel po pocitech, kostýmní návrhářka vycházela z povrchní rešerše, ale hlavně sama ze sebe a tak to celé šlo hlavně naproti pamětníkům, kteří v té době sami zažívali cosi podobného. Ať už šlo o přechod do Prahy z malého města nebo vesnice nebo více prožívali první lásky na diskotékách. (11.05.2023)

Popravdě jsem vůbec nečekal, že by mě prvni řada příběhu o Bartošové dokázala takhle strhnout, ale tvůrci dokázali s předem určeným materiálem tak dobře pracovat, a tak dobře vystihnout jednotlivé reálné charaktery, že celá řada prostě nemá skoro žádné hluché místo. Krom toho tu vidíme hned několik hereckých objevů a překvapení, kdy krom klasicky přesných Chmely či Hanuše vidíme asi největší letošní herecký objev, Annu Fialovou, které zdatně sekunduje Vojtěch Vodochodský. Příběh ústředního dua Bartošová - Sepeši ukazuje pohled na absolutně odlišné charaktery, a odlišný přístup k showbyznysu a obecně životu. Bartošové charakter však bohužel pro ni samotnou předznamenává to, že si s ní bude po zbytek jejího života každý dělat do chce. P.S.: Vsuvka s vojákem v každém díle je absolutně zbytečná, nic neříkající, a vůbec nechápu, proč jí tvůrci do série zařadili. (05.10.2022)

Zatím převládá opatrné nadšení, které se ale často snaží odběhnout k lehkému zklamání. Chvála naštěstí převládá, což je důvod, proč jsem se přes původní 50% hranici přehoupnul. V prvé řadě za to může skvělý casting, naprosto netypický vizuál (který režisér Samir buduje pro jeden důležitý moment) a velmi vydařená hudba Ondry Brzobohatého. Na druhé straně masky moc dobré nejsou, minimální rozpočet se sice snaží kreativně skrýt ve snovém retro kabátu, využívající nadměrnou hloubku ostrosti s nízkou clonou, ale že jde o jeden velký finanční kompromis se zakrýt nepodařilo. Hned bych také vystřihnul zbytečnou vojenskou vsuvku, která tam prostě k ničemu důležitému není a rozhodně bych se v tomto případě přiklonil k původnímu audiu písní, neboť Vodochovský zpívat moc neumí (i když se určitě snaží). Za největší problém však považuji neúplnost celého životopisného spektra, které Ivety život ukrýval. Takhle jde o velmi uspěchaný a zkratkovitý pohled, jenž by možná vystačil na jeden film, ale v rámci seriálu (či série) se mohl soustředit dál a mnohem víc do hloubky. PS: A docela si s tímto castingem přeji nějaký spin-off, třeba zrovna o Štaidlovi. (14.03.2023)

Jedna mladá talentovaná a naivná sa rozhodne preraziť v drsnom svete socialistického šoubiznisu. K tomu jej dopomáha jeden o niečo menej talentovaný a o hodne menej naivný kurevník/žiarlivec. A zatiaľ čo pred objektívmi to hrajú na zamilovaný párik, v súkromí je to podstatne menej ružové. Naivná sa postupne zbavuje naivity a uvedomuje si vlastnú cenu. Menej talentovanému jeho nedostatky pozvoľna dôjdu po pár prepleskoch (najlepší je ten od ostrieľaného producenta/skladateľa), a chystá sa na zázračný duševný prerod, ktorý mu ale prekazí tragický skon. To, že sa životopisné filmy líšia od reality je bežné, takže neprekvapia nezodpovedajúci počet príbuzenstva, časové posuny o rok hore-dolu a celé vynechané životné etapy (Rytířov Balet a Janečkove Kroky by kľudne postačili na jednu ďalšiu kapitolu). Dobová atmosféra sa podarila iba v niektorých interiéroch (doma u Bartošovcov, zábery z dedinskej svatby v detstve, kulturák v Jihlave, prvé televízne vystúpenie), pretvoriť pražské exteriéry na osemdesiate roky by asi bolo príliš nákladné a diskotékové zábery v záverečnej časti sú plné komparzistov, ktorí sa o dobovosť tuším už ani nepokúšajú. Inak je celý seriál v takom polozahmlenom opare rôznych odtieňov, Sepéši recitujúci Ivete verše namodro mi evokoval Štěpána z druhého pokračovania básnikov, čo neviem, či bol zámer. Zaujímavé su vsuvky s mladým vojakom, ktorý si cez Ivetu kompenzuje nedostatky vo vlastnom citovom živote a zdá sa, že jej vzhľad a tvorba mali aj nemalý afrodiziakálny účinok. Malo to svoje momenty, Iveta, Petr, tatík Bartoš aj Štaidl zahraní skvele a napriek spomenutým nedostatkom si prípadnú ďalšiu sériu nenechám ujsť. (21.09.2022)

Z první série jsem lehce rozčarovaná.  Vzhledem k tomu, že když jsem byla děcko, tak jsem poměrně dost žrala bulvární pořady typu TopStar magazín etc (vyrostla jsem z toho, díky bohu) tak jsem shlédla veškeré dokumenty o Ivetě Bartošové. Události, které vidíme jsem tedy znala a ocenila jsem přesnost (samozřejmě nic nevíme přesně na 100 %). Stejně tak byla fajn postprodukce. Všimla jsem si (ale to nechci zapojovat do hodnocení) určité opatrnosti co se ztvárnění hlavní postavy týče. Třeba v druhé sérii uvidíme Ivetu už více otrkanou a tím pádem lidštější.  Co mě potrápilo: dialogy. Ty mě potrápily velmi. (18.04.2023)