Sila

Síla není úplně nezajímavá, ale ve finále vůbec nevím co si o ní myslet. Kamila Filu znám čistě přes jeho články (přičemž některé mi přišly dobré, některé naopak jako pseudointelektuální bláboly) a kdybych si na něj měl udělat obrázek podle téhle hodiny a půl, pak bych nejspíš dospěl k závěru, že je tak trochu kokot. Na jednu stranu všechna čest tomu se takto pokusit otevřít, ovšem je otázka do jaké míry je to jak tady působí cíleně provokativní a nebo je Kamil do sebe zahleděný ignorant a nedochází mu jak je to divné. Kamila Fila sám sebe označuje za feministu a jeho smýšlení není nijak mimo, ovšem sám není schopen se podle toho chovat a místo toho stalkuje svojí bývalou přítelkyni a celkově působí naprosto bez emočně a mimo a ve výsledku s tím není schopen (nebo sám nechce/neví) nic udělat. Pro mě osobně je tohle jeden z nejrozporuplnějších dokumentů co jsem v poslední době viděl a netuším jestli sem rád, že sem se do něj pustil...60% (24.03.2022)

Síla nemá nějaký konzistentní příběh nebo téma vyprávěné z bodu A do bodu B, ale spíš je to série děr, kterými nahlížíme na Filovo soukromí, a z náznaků se tu snažíme domyslet, co se zrovna děje za fuckup a čím je způsobený. Normálně by mi asi připadal moc nesdělný, napsal bych tu, že témata otvírá ale nerozebírá a tak... Ale nakonec mě nějak kouzlilo, že je to vlastně taková trefná univerzální skica určitého typu rozbitých třicátníků, kdy každý komu zrovna nejdou vztahy a nějak je stíhaný pocitem vlastní nedostatečnosti, bude při koukání na Sílu ukazovat na obrazovku jako DiCaprio v tom slavném memu a cítit, že je to vlastně taky trochu o něm. (16.03.2022)

Tak vám nevím, ale mně tahle unylá z nouze ctnost opravdu plnohodnotný dokumentární zážitek nepřinesla. O hlavním protagonistovi a jeho psychologii se prakticky dozvíme jen to, co nám návodnými filmovými monology vysvětlí jeho blízcí, jako by zrovna dostali od režiséra pokyn, aby shrnuli současné Kamilovy myšlenkové pochody, protože on sám jen krčí rameny a říká, že neví. Problémy má na světě každý a pokrytec je každý druhý, nemám tedy úplně jasno, proč je zapotřebí hned o každém takovém natáčet dokument, i když třeba prvotní záměr projektu byl jiný. [Ji.hlava 2021] (05.01.2022)

Tak přesně takhle, milí diváci, vám začne jebat, když na filosofické fuckultě vystudujete zbytečný tlučhubovský obor, etablujete se jako rádoby názorová autorita v ryze subjektivní kategorii a až do zchytření furt čumíte na artové sračky jiných psychotiků! Já, Mirka i Kokeš si tedy myslíme, že by si měl anabolický kůň Kamil místo toho maskulinního sebepoškozování nechat raději okamžitě přišít kundu, protože je to zcela zjevně labilní pypka, uvězněná v nesouměrném těle ovarového otyloně s povislýma kozama. Bylo by rozhodně přínosné, minimálně pro porovnání, kdyby v tom pan Mareček pokračoval a uplácal ještě portrétek tadyhle narcistního neomarxistického psychobukanýra, šikanovaného uhrovitého chcípáckého panice, pouťového müslitele a egopozéra Bludmana, který se zjevně cítí jako nadFila a z jehož zvratku, plného cizích termitů, jejichž význam cukrouš zase místy evidentně špatně vygůglil nebo pobral maximálně chápavými končetinami, čiší až hystericky žluklá závist i nenávist, že kolega pacient už má dokumentek, a on, takový piedestální psychokokokot nikoliv. Myslím, že z takového audiovizuálního souboje by Kamil jednoznačně vyšel jako zcela běžný, v rámci kategorie ufonských artových hnědopichů a feministů duševně jakž takž stabilní absolvent FF a reflektory doktorandů, shánějících nějaký fuckt výživný materiál na dizertačku z patopsychologie, by ihned ozářily mastnou, olupenou kštici Marka Slováka. Každopádně teď na chvíli žerty dovnitř a místo sázky nadsázku. Kamil působí jako vcelku skromná holka, za šulínka se v tom moc netahal, čili mám za to, že takto exponovat svou temnou půlku prdele pro něj pravděpodobně byla jakási perverzní forma terapie, která zjevně donutila dokumentaristu zneužívat diazepam, a tak sem tam zapomněl, kde skončil. Výsledkem ovšem je, byť trochu chaotická, z psychologického hlediska vcelku zajímavá, bezútěšná koncentrovaná depka s občasným zjevným zoufalým voláním o pomoc. Já vím, že časy jsou zlé, Kamile, ale až ti z těch bobulí uhnijou koule a dojebeš si klouby tak, že neuzvedneš ani igelitku z Kauflandu, přijdeš o jediné dva koníčky, z čehož tě furtdokolové čumění na Býčí šíji nevytrhne, a bude to jen horší. Tak příště místo dokumentaristy raději vyhledej psychiatristu. (16.02.2022)

Docela by mě zajímalo, s jakým filmařským záměrem do toho šel Martin Mareček, protože sotva mohl tušit, jak turbulentní materiál mu Kamil Fila za těch minimálně pět let připraví. Je trochu tragikomické sledovat někoho, kdo dovede vyargumentovat, co je ve kterém filmu dobře / špatně, jak naprosto nezvládá vlastní rozchod s přítelkyní. Ale zřejmě je to také jen člověk. A i když jsem z těch posilovacích záběrů úplně nechápal, jestli cvičil na objem nebo na sílu, jako ukázka o efektu zakázaných sportovních prostředků na organismus je to také výborné (i když mnohým by stačila ta konverzace s otcem nad kulturistickými časopisy z 90. let). (12.01.2022)