Síla
Out in Force
Réžia:
Martin MarečekScenár:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHudba:
Jan BurianHrajú:
Kamil FilaObsahy(1)
Ako by mala vyzerať mužská sila v 21. storočí? Kamil Fila je otec, filmový publicista, zástanca progresívnych hodnôt a rodovej rovnosti. Vo virtuálnom priestore vystupuje ako neúnavný diskutér a bojovník za spravodlivejšiu spoločnosť, v súkromí prežíva bolestné rozpory medzi presvedčením a konaním. Filmová fikcia a skutočný život sa vzájomne zrkadlia a Kamil hľadá svoje lepšie ja medzi kinosálou, posilňovňou a početnými milostnými vzťahmi. Ako sa stať lepšou verziou samého seba vo chvíli, kedy sa strácame vo vlastnom živote? Film Martina Marečka Sila zachytáva päť náročných rokov v živote Kamila Filu, počas ktorých čelí partnerským problémom, depresiou aj hraničným fyzickým experimentom na vlastnom tele. Výsledkom je ničivo úprimná spoveď o vnútornom konflikte a kríze stredného veku, ale aj obecnejšia reflexia premien a podôb maskulinity nového milénia. (Film Expanded)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
Sympaticky nebulvární, tragikomický portrét člověka, který se nedokázal smířit s obyčejností, a zároveň nedosáhl výjimečnost, a tak si vytvořil kult sebe sama a přestal vnímat rozpory mezi vlastními slovy a činy (na nichž stojí dramaturgie skvěle sestříhaného filmu). Mareček své Epizody ze života zvedače železa nechává bez odpovědí, nesnaží se je doříct, uzavřít (happy end má Síla snad jen v očích protagonisty), což může být pro někoho nedostatek, ale sám to vnímám jako otevření prostoru ke konfrontaci s naší vlastní arogancí, směšností, pokrytectvím, s momenty, kdy jsme se ve vztazích taky chovali jako telata. Nevím, jestli je skutečný Kamil Fila stejně toxický jako ten filmový, vzniklý zvýrazněním vybraných znaků něčí osobnosti během (náročného) životního období a sloužící režisérovi k pojmenování obecnějších témat. Rád bych věřil, že to, co vidíme, jsou převážně masky, stejně jako při Gendermanově prezentaci online. Filova potřeba chopit se narativu alespoň ex post, arogantně, bez náznaku pokory školit své kolegy a uvádět na pravou míru různé interpretace Síly, a při tom argumentovat skutečnostmi, které z filmu samotného, autonomního uměleckého díla, nevyplývají, ovšem působí patologicky a budí lítost. 75% ()
Je skvěle vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slaboch, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma byt velký? Nejde to. Ma byt vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se jim stane? Spis ne. Dokument to zmapoval spis mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on je vlastně velké dítě, kterému asi chyběl mužský vzor a který za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… proste ublizene dítě. Ne dospěly muž). ()
Lol, a to jsem si myslel o sobě, že mám narcistní poruchu. Z hlediska bezvýchodné situace zkoumaného objektu to připomíná Danielův svět, kde akorát místo pedofila je Kamil Fila (*zing!*). Je to špičkově nasnímaný a sestříhaný dokument, který akorát občas spadne do pasti dávat nám nějaké časové checkpointy, ačkoli by si vystačil po celou dobu s tekutou narací, protože k žádnému vývoji zde nedochází. A úplně se dokážu vcítit do Marečka a jeho zklamání, že zhrzený žárlivý blbeček z posilovny nakonec tu svojí bejvalou z nešťastné lásky neuškrtil, a jemu by to udělalo kariéru. V případě tématu dokumentu nelze být z mé strany úplně objektivní, protože dlouhá léta jsem celkem přesvědčeně Filu hájil jako u nás jediného zástupce mainstreamové kritiky, který vůči filmům projevuje vysokou empatii a schopnost zasazovat je do dobových i aktuálních kontextů, přičemž ovládá jazyk, kterým je schopný tohle vše přiblížit i průměrně vnímavému kmánovi. A to navzdory tomu, že z několika zdrojů jsem byl upozorňován, že je to zejména sociopat, jehož veškeré kritické schopnosti a znalosti jsou primárně právnicky nadrcené a empatie naopak jeho silnou stránkou skutečně není. Přičemž mě ani dostatečně nevarovaly red flags v podobě toho, že chodí po městě v teplákových kraťasech. Když odešel z Respektu na vlastní blog, byl to pro mě první krok jeho úpadku, protože tam se ukázalo, jak je třeba, aby nad, byť schopnýma, grafomanama stál nějaký editorský dozor a prostorová limitace. Nehledě na to, že věnovat se kritice za paywallem, je z obecného hlediska špatně, pokud se člověk snaží tvářit, že mu jde o dostupnost kultury a sociální spravedlnost. Jak čím dál více v jeho práci překrývala feministická témata ta filmová, musela být celá jeho mise podezřelá každému, kdo si pamatoval jeho misogynní komentáře ještě před deseti lety. A tak mě tento dokument už nestihl šokovat, ale přišel mi jako logický vývoj protagonisty. Problém je však v tom, že Fila si ho, přesně v duchu svý narcistní poruchy, ownul a okolí mu na tenhle lep skočilo. Ono mu takhle asi nic jinýho nezbývalo, když si vytleskalo do svého popředí patriarchálně arogantního hocha z posilky, aby dokázalo, že být testosteronem narvaný obr a zároveň feminista nemůže být v opozici natrvalo. Tenhle paradox zde kulminuje okamžikem, kdy se Fila snaží sbalit svojí fanynku pár minut po přebrání ceny Gendermana a připomene tím tak Jesseho Pinkmana, který chodil na rehabilitace drogově závislých, aby tam prodával meth. To, že následně objížděl projekce Síly, aby byl k dispozici na besedách, kde si pod slupkou sebereflexivního kajícníka naopak buduje svůj monument rozporuplného hrdiny, se kterými se ve filmech tak rád identifikuje, je opravdu velkým selháním prostředí a hodnot, které zastupuje (ale co čekat od prostředí, jehož přednášky jsou uváděny slam poetry). Jako přidanou hodnotu dokument ještě trefně popisuje pofidérnost současné doby terapeutické, kde všechna ta otevřenost a popisnost vlastních stavů ve výsledku slouží jen k utvrzení ve vlastním narcismu měšťáckých hochů ze zajištěných rodin. Každopádně pro netrpělivce existuje i zkrácená verze dokumentu. () (menej) (viac)
V průběhu filmu jsem se přistihl, jak se divím, že se Kamil občas chová jako typickej chlap, než mi došlo, že rozpor mezi ideálem a reálem prožívá každý rozumný člověk a je otázkou každodenního života je ukočírovat. Na zbožštění skutečných osob si dávám od jisté doby pozor a tak se na kritiky od hlavní postavy dokumentu budu i nadále těšit, snímek mi pak přišel dost roztěkaný, neukotvený v čase a uvítal bych nějaké pokračování. Nejsem blázen, abych od něj chtěl pointu či rozhřešení, ale celkově na mě působil hodně fádně. PS pokud z filmu praská žilka všem prudičům (dnes se jim říká trollové), kteří nás pronásledují už od dob diskuzního serveru Průvodce, je to jedině dobře! ()
Hele, takhle... Do posilovny jsem chodil naposled v sedmnácti. A to do tý doby, než jsem si uvědomil, že za A) se ta energie dá využít na potřebnější než narcisistní účely a za B) že nepotřebuju mít svaly, abych nad někým získal převahu. Kamčo, jo?! To ten bodybuilding byl u nás ještě hodně v plenkách, ale už tenkrát nám říkala trenérka, že na OBJEM se necvičí švihem. A že VŮBEC se necvičí švihem, když si nechceš něco někde urvat. A furt mi říkala, "Strejdo, už to zas táhneš setrvačností, ty vole..." Nevím, jestli ses, Kamčo, vůbec někoho ptal jak se správně cvičí. Nebo jestlis do tý posilky naběh jak divokej skaut pod Křivoklát a začal kolem sebe zuřivě mávat činkama v náhodných vzorcích. Každopádně bych byl rád, kdyby alespoň v tomto ohledu bylo jasno: Necvič švihem, Kamčo Gendermane. ()
Galéria (14)
Fotka © Artcam Films
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Pětadvacátá Ji.hlava se vrací do kina!
Přípravy na jubilejní 25. Ji.hlavu jsou v plném proudu! Nabitý program nabídne režijní debut herečky Charlotte Gainsbourg, příběh popularizátora LSD Timothyho Learyho nebo filmový portrét posledního… (viac)
Reklama