Sila

Je skvěle vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slaboch, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma byt velký? Nejde to. Ma byt vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se jim stane? Spis ne. Dokument to zmapoval spis mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on je vlastně velké dítě, kterému asi chyběl mužský vzor a který za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… proste ublizene dítě. Ne dospěly muž). (12.04.2024)

Co dělá člověka - jeho činy, nebo myšlenky? Právě že vlastně ve výsledku obojí, potažmo svár mezi nimi. Přičemž řada problémů současné společnosti, plné pojmů s hromadou různorodých definic a absolutních nároků na ně, plyne právě z toho, že se upínáme jen k jedné straně, respektive navíc jen jejímu určitému obrazu. "Síla" tak v prvním plánu pojednává o Kamilu Filovi, ale hlavně předkládá podnětná témata a otázky jeho přesahující, byť na něm ilustrované. Mimo jiné třeba že i "feminista" může být (sociální) idiot. (19.11.2021)

Ještě větší nezralá osobnost, než jsme doufali. I když čtu ráda jeho recenze, o jeho osobnosti jsem asi více vědět nemusela. Ale stalo se.  Dokument mi ukázal osobnost rozervaného muže, nevyzrálou osobnost (žádná krize středního věku, pch), která se potácí světem. Věci v životě si umí logicky zdůvodnit a vyhodnotit, zda je bude propagovat (feminista). Je emočně nedostupný (vztah k matce své dcery).  No, jestli tohle je podoba maskulinity nového milénia, tak by se možná muži měli přestat rodit. (10.01.2022)

Zajímaly by mě dvě věci. Ta první, zda organizátorům Gendermana po zhlédnutí filmu došlo, že udělit cenu za rok 2018 panu Filovi byl stejný přešlap, jako když v roce 1994 získal Nobelovu cenu za mír Jásir Arafat. Ta druhá, zda panu Filovi po zhlédnutí filmu došlo, že není výjimečný nadčlověk, nýbrž Martin Scorsese- a sice v té scéně z Taxikáře, v níž si slavný režisér zahrál nezapomenutelný štěk zvaný "sick passenger". (10.09.2023)

Hele, takhle... Do posilovny jsem chodil naposled v sedmnácti. A to do tý doby, než jsem si uvědomil, že za A) se ta energie dá využít na potřebnější než narcisistní účely a  za B) že nepotřebuju mít svaly, abych nad někým získal převahu. Kamčo, jo?! To ten bodybuilding byl u nás ještě hodně v plenkách, ale už tenkrát nám říkala trenérka, že na OBJEM se necvičí švihem. A že VŮBEC se necvičí švihem, když si nechceš něco někde urvat. A furt mi říkala, "Strejdo, už to zas táhneš setrvačností, ty vole..." Nevím, jestli ses, Kamčo, vůbec někoho ptal jak se správně cvičí. Nebo jestlis do tý posilky naběh jak divokej skaut pod Křivoklát a začal kolem sebe zuřivě mávat činkama v náhodných vzorcích. Každopádně bych byl rád, kdyby alespoň v tomto ohledu bylo jasno: Necvič švihem, Kamčo Gendermane. (05.01.2023)