Rebel

Keď sa pri vás ocitne minimálne mesiac neoholený opálenejší mladík a niečo nezrozumiteľné si mrmle popod nos, netreba mať hneď predsudky, že ide o nejakého saláfistu s formulkami z Koránu, ono to môže byť v skutočnosti belgický rapper, ktorý práve dáva ďalšiu údernú slohu. Alebo aj nie. Niekedy zdanie a predsudok neklame a ten chlapec môže mať výbušnejšiu povahu spôsobenú zvláštne ustrojeným cvičiacim pásom s obsahom klincov a nejakých malých trhavín. A keď má vestu, vedzte, že nejde skočiť padákom, nech sa už usmieva, koľko sa usmieva. Pretože síce obutý v značkových teniskách s nenápadným nápisom allah akbar vám tento západnými hovnotami poškodený mladík stále bude hovoriť, že nevercov treba poslať do ohnivého jazera, lebo najlepšia krajina je aj tak Maroko, odkiaľ ušiel, keďže tam mohol len preťahovať kozy a tie neboli feminálneho, ale žiaľ animálneho charakteru. Film je zhruba o takýchto ľuďoch, veľmi pomýlených, ktorí ľahko prepadnú zvrátenej propagande a vymývaniu mozgov. A ten proces má naozaj kruté parametre. (11.08.2023)

Solidní nálož, co nekompromisně rozhodí dost diváckých dušiček. Jako takhle, vyjadřovat se k tomu islámskýmu sajrajtu se tu vážně nebudu, protože to by mě nejspíš zavřeli, každopádně jsem rád za každý takovýto příspěvek, který poměrně otevřeně poukazuje na působení těchto vymatlaných mozků, a to nejen na jejich území, ale i v zahraničí, a je to tedy ve všech ohledech docela síla, i když zároveň každý ví, že je to jenom miniaturní zlomek reality, která je ještě mnohem, mnohem horší a děsivější. Důležité zde každopádně je, že se tu tvůrcům opravdu hodně povedla zápletka, kterou si dovolím označit za vyloženě strhující, a i když je sice poměrně přímočará, tak díky šikovnosti filmařů je zpracována velmi poutavým způsobem, který diváka chytí a nepustí, navíc má skutečně svižný spád, disponuje i hromadou vážně funkčního napětí, a v mnoha scénách i neskutečně silnými emocemi, dále nabízí velmi výrazné postavy, které jsou zároveň ale i skvěle a hlavně přesvědčivě zahrané a v závěru pak přijde i docela kurevsky silný šok, který jen podtrhuje celou tu šílenost kolem řádění té špíny. Jinak za parádně výrazné a působivé musím označit i atmosféru a vizuál, a akce je tu pak natolik intenzivní a věrohodná, že mi pokaždé pořádně přejel mráz po zádech, no prostě vůbec nic příjemného. A tak vlastně jediné, co musím tomuto snímku opravdu vytknout, jsou pro mě krapet nepochopitelné a zbytečné vložené taneční scény, jejichž smysl a důvod jsem naprosto nepochopil, a dost mi narušovaly jinak vážně silný filmový zážitek, který mě rozhodně nenechal chladným. (30.05.2024)

Bruselská problémová čtvrť, matka samoživitelka-imigrantka a dva synové. Do Evropy evidentně přišli (v případě staršího Kamala) jako děti nebo se v multikulturním Bruselu již narodili (mladší Nassim). Možná vyšší očekávání od společnosti, možná sociální vyloučení, možná všelijaké dezinformace, možná jen slib. Průšvihář Kamal, člen pouličního gangu, totiž slíbí matce, že svůj život změní k lepšímu a vydává se dobrovolničit do Sýrie. Ovšem po nějaké době se k rodině dostane video, na kterém synek spolu s dalšími stoupenci Islámského státu popravuje skupinku vězňů. Třináctiletý Nassim nevěří, že se jeho starší vzor stal teroristou (brzy pochopíme, jak to celé bylo), ovšem postupně se sám stává obětí manipulace a radikalizace bratrových „kámošů“. Kdo jel někdy bruselským metrem nebo navštívil nějakou tamní arabskou čtvrť, tak asi tuší. Brusel – na jedné straně nablýskané čtvrti a diskutující hlavouni z celé Evropy, na té druhé značné kulturní rozdíly a sociální potíže. A to fakt nemyslím ty po večerech všudypřítomné pytle s odpadky... Adil El Arbi a Bilall Fallah (kteří v Hollywoodu bodovali s povedenými třetími Mizery) na svoje kořeny nezapomněli a přispěchali s evidentně osobnější výpovědí. Je to lákavá kombinace komorního dramatu a akčního thrilleru s odlišnou (muslimskou) perspektivou syrského konfliktu. Lidský život tu nemá pražádnou cenu, duo autorů nicméně sáhlo po příliš mnoho tématech, místy je to uspěchané, jindy nevěrohodné, tu a tam mi chyběla důkladnější práce s postavami i příběhem. Kupříkladu nesmírně mrazivý Chalífát mě pohltil zatraceně silněji. Mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (03.09.2023)

No vida, muzikál o Islámském státě v mém letošním bingu nebyl. Rebel je pro mě elusivní kombinací fakt špatných tvůrčích rozhodnutí, které jsou ale zpracovány s obdivuhodným úsilím a s nemalými, viditelnými produkčními kvalitami. Bollywoodská metoda "co tě tísní, řekni písní" aplikovaná na traumatickou story rozpadající se rodiny v důsledku vábení zákonně zlých teroristů z ISIS je originální do takové míry až je spíš komická. Nicméně samotné choreografie videoklipových sekvencí jsou na druhou stranu naprosto prvotřídní a s hromadou divokých vizuálních nápadů. Přitom pokud jsem se při nich cítil místy jak u Climaxu, tak špinavé scény válečného chaosu s minimum střihy zase dávaly vzpomenout na intenzitu Children of Men. Dohromady to imo nefunguje vůbec, ale přitom to působí natolik bizarně, že jeden musí obdivovat, jak se to podařilo dotáhnout, zdánlivě s minimálními kompromisy, až do konce. Upřímně by mě zajímalo, zdali jedna z motivací k tomuto zpracování byla snaha přiblížit se jazyku západoevropské etnické muslimské mládeže, kterou se snaží odradit od radikalizace a zdali to na tu mládež působí pak stejně srandovně jako když Vanilla Ice propagoval svého času hlášku "b kool stay n skool". (12.10.2023)

Když se naprosto sladký marocký recitátor, jak jinak než Belgičan jako poleno, rozhodne rapovat za ISIS, vznikne spousta chytlavých, něžných, lidských a vesměs srdcervoucích hitů s filosofickým přesahem, jako například Ceinture moi avec une bombe, Lapider ta femme nebo dlouholetá jednička hitparády Aldžazíra - Détruire tous les infidèles. A podle těchto údajně skutečných událostí se kozí bratři – Adil a Billal, jak jinak než Belgičané jako poleno, rozhodli, jak jinak než s belgickými herci jako poleno (myslím, že rymejk „Flanderského lva“ by měl dneska už dost problémů s autentickým kástingem), uplácat údajně originální výpravu do nejhřejivějšího státu světa, kterou bych zcela neoriginálně pracovně nazval Požáry v Chalifátu. Nedosahuje sice strhujících či CTK (Co to kurva…?) kvalit ani jednoho z nich a dost nepokrytě na nich parazituje, ovšem i tak se jedná vcelku působivou a nesmírně romantickou výpravu do nejžhavějšího nitra nejmírumilovnějšího světového náboženství, které nám, zejména díky nesobeckým a otevřeným srdcím Belgičanů, Francouzů, Švédů, Kocába, Kohouta a Džamily, alhamdulillah již tak krásně zakořenilo i v Evropské Utopii. Vždyť přeci úplně každý se středověkou mentalitou, kdo v 21. století pětkrát denně mlátí hlavou o zem na modlitebním koberečku, je zcela jasným hladce asimilovatelným světoobčanem, apriori pacifistickým a filantropickým, kulturní a vzdělanou bytostí s přínosem pro kteroukoliv civilizovanou zemi, navíc bezesporu naprosto imunní proti jakékoliv demagogické manipulaci libovolnými bludy. Tak jen houšť, soudruzi, vždyť Paříž, Brusel nebo Stockholm už dávno potřebovali urbanisticky zmodernizovat tím tolik progresivním vypalováním a zkurvený kapitalismus zničit revolučním rabováním zotročujících a kolonizátorských kokotporátních značek ani trochu parazitickými „kulturami“. Jen bych spal kapku klidněji, kdyby nejdřív někdo vyfuckoval výše zmíněné chalífáty a ty sluníčkové miláčky ze Schengenu. K filmu vřele doporučuji mísu slaniny a výtisk Koránu na jemném třívrstvém papíru, až vás ta svačinka řádně promastí a začne projímat. (03.07.2023)