Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (séria)
How They Met at Kolin
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(viac)Recenzie (165)
Tuhle medvědí taškařici zbožňuji! Něco tak absurdního, a zároveň vystihujícího se mezi dětskými seriály vůbec nevidí. Děti to milují právě proto, že jim to nevnucuje žádné klasicky dětské témata. Dějí se tam různé věci, které nemají logické odůvodnění, prostě jsou to nápady které si ani člověk nedokáže představit. A má to skvělé dialogy a hlášky. Takové pěkně střelené. A děti to zbožňují, už několik generací. Takže se myslím že je to právě pro tyto důvody, je to jeden z nejlepších animovaných seriálů, jaké kdy v Česku vznikly. ()
Tak tohle je absolutní vrchol. To zkrátka nemá chybu. Je to vtipný, roztomilý, absolutně nadčasový (jak jinak si vysvětlit, že mě to téměř ve 20ti letech baví ještě víc než jako malýho špunta :) ). Hlášky jsou nezapomenutelný a příběhy jsou zkrátka super, má to nápad, jedna příhoda lepší než druhá (výborná je třeba ta s tučňáky nebo.. všechny :)). Na Potkali se u Kolína jse dá koukat stále do kola, nezaslouží si nic jiného než plný počet hvězdiček. ()
Seriál jsem už dlouho neviděla, ale patří k tomu málu, co ve mne nechalo z dětství silný dojem a citovou stopu. Na jedné straně jsem ho samotřejmě milovala, na druhé straně jsem strašně trpěla za Malého mevěda, kterého jeho větší kamarád vždycky pořádně trápil. Doufám, že se v nějakém dosud nenatočeném díle stal Malý medvěd asertivním a řekl Velkému medvědovi: Ne, teď bude po mém. ()
Dialog s trafikantkou, když jsem si kupoval časopis Země pohádek s DVD přílohou Pojďte, pane, budeme si hrát: „Hmm, to je teda drahý. Vše pro děti, že jo.“ „Pro jaké děti? To je pro mě. Na tomhle jsem vyrůstal.“ „A co je to tam za film? Jo, to jsou ty dva medvědi, jak ten větší toho menšího vždycky obalamutí…“ „Správně. To je o mně a o mém bratrovi.“ Samozřejmě, že jsem byl vždycky ten vypečenější… ()
Jako malá jsem tenhle večerníček nesnášela. Ten velkej medvěd tomu malýmu hrozně ubližoval a mně ho bylo desně líto a cejtila jsem takovou bezmoc, no prostě trauma. Optikou dospělýho jedince ale jen zírám, jak propracovanej, dokonalej a hlavně originální na svojí dobu byl. Většinu současnejch animáků strčí hravě do kapsy. ()
Galéria (2)
Fotka © Anifilm 2013
Reklama