Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (séria)
How They Met at Kolin
VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(viac)Recenzie (165)
Tak tohle je absolutní vrchol. To zkrátka nemá chybu. Je to vtipný, roztomilý, absolutně nadčasový (jak jinak si vysvětlit, že mě to téměř ve 20ti letech baví ještě víc než jako malýho špunta :) ). Hlášky jsou nezapomenutelný a příběhy jsou zkrátka super, má to nápad, jedna příhoda lepší než druhá (výborná je třeba ta s tučňáky nebo.. všechny :)). Na Potkali se u Kolína jse dá koukat stále do kola, nezaslouží si nic jiného než plný počet hvězdiček. ()
V dětství jsem je nemusel, ale ve svých 25-ti si je pouštím pravidelně - a překvapuje mě jak stále více vidím, že ten malej byl zralej pro malér a velkej ho často tahal z bryndy (a občas ho trošku využil no...). Je to super, ale celkově u mne vede Zahrada svou zasněností...(medvědi jsou chvílemi dost hyperaktivní). ()
Laureát taky rád... a k tomu ještě nejmazanější kamarád... ;o) . . . Skvělá první >medvědina< pánů Pojara a Štěpánka. První a skvělá - stejně jako všechny ostatní! Kouzelná krása české animátorské školy (a mimo jiné i velmi vydařené >poučné< příběhy), která je i pro svou poetiku nestárnoucí legendou. Navíc (konkrétně pro mne tedy) světlou vzpomínkou na dětství, které co se kulturních hodnot týče, zase v té pozdější normalizaci až tak radostné nebylo... Takže Kopidlno nekopidlno, u Kolína je u Kolína a užívejme tyhle vypečené medvědy na >věčné časy< a kdyby nějaký ty chmury byly, tak pojďte... :-D)))) - - - P.S. Všechny epizody jednoznačně za pět hvězdiček, bez vyjímky... ()
Tomu říkám skvěle vytěžené vzpomínky na dětství se starším bratrem. Malej a velkej a jejich hravý svět, kde je možné úplně všechno mě dostali hned napoprvé jako malého kloučka natahujícím krk nad hlavy přede mnou v našem dávno zaniklém kině Svět a fascinují mě stále. Díky pane Pojare za tuhle kouzelnou vzpomínku na dětství. ()
Jako malá jsem tenhle večerníček nesnášela. Ten velkej medvěd tomu malýmu hrozně ubližoval a mně ho bylo desně líto a cejtila jsem takovou bezmoc, no prostě trauma. Optikou dospělýho jedince ale jen zírám, jak propracovanej, dokonalej a hlavně originální na svojí dobu byl. Většinu současnejch animáků strčí hravě do kapsy. ()
Galéria (2)
Fotka © Anifilm 2013
Reklama