Los renglones torcidos de Dios
God's Crooked Lines
Réžia:
Oriol PauloKamera:
Bernat BoschHudba:
Fernando VelázquezHrajú:
Bárbara Lennie, Eduard Fernández, Loreto Mauleón, Javier Beltrán, Pablo Derqui, Federico Aguado, Adelfa Calvo, Antonio Buíl, Dafnis Balduz, David Selvas (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Soukromá vyšetřovatelka tvrdí, že je silně paranoidní. Nastoupí proto do psychiatrické léčebny, aby tam přišla na kloub záhadné smrti jednoho pacienta. (Netflix)
Recenzie (143)
Oriol ma baví .. som zistila. Vždy ponúkne tisíc možností, nič nie je jednoznačné. V jednej chvíli si myslím, že som ho prekukla, v druhej sa nestačím diviť, čo na mňa vytiahol. Ani sekundu ma to nenudilo, takže dĺžka filmu mne problém nerobila. Príbeh a spracovanie na jednotku. A ani teraz si to neodpustím .. Bárbara je nádherná žena. ()
Zase jedna kvalitní španělská mysteriózní bomba s možná trochu ohraným prostředím psychiatrické léčebny. Scénář architektonicky zapadá to skládanky, kterou divák dostává zpětně s přeházenou chronologií. Možná trochu moc plot twistů včetně rádo by grandiózního finále trochu ubírají na kráse. Ale i tak. Patří tam, nebo nepatří? Kdo je tu oběť a kdo blázen? ()
Oriol Paulo umí a v současné době není jistějšího španělského režiséra. Nevyzpytatelné cesty Boží jsou jeho typickým napínákem, který někam směřuje, hraje si s divákem, předkládá mu špatné karty a na konec je možná vše jinak, než to vypadá. Slušelo by trochu prostříhat a nebýt závislý na flashbacích, ale jako celek velice povedený, chytře napsaný a perfektně natočený thriller. ()
’Nevyzpytatelné cesty boží začíná svižně, ale pak klesne pod váhou vlastní složitosti. Tím film selhává jak být psychologický thriller, tak mysteriozní film. Divák musí být mimořádně trpělivý a pak ho odmění za jeho čas, hlavně fanoušky žánru. Příběh je dlouhý a občas se něco opakuje. K tomu jsou tu flashbacky a příběh vypráví nespolehlivý vypravěč. Vše se mění každých pět minut jako balíčk karet, který je vždy znova rozdán a to po dvě a půl hodiny. líNevyzpytatelné cesty boží začíná svižně, ale pak klesne pod váhou vlastní složitosti. Tím film selhává jak být psychologický thriller, tak mysteriozní film. Divák musí být mimořádně trpělivý a pak ho odmění za jeho čas, hlavně fanoušky žánru. Příběh je dlouhý a občas se něco opakuje. K tomu jsou tu flashbacky a příběh vypráví nespolehlivý vypravěč. Vše se mění každých pět minut jako balíčk karet, který je vždy znova rozdán a to po dvě a půl hodiny. Líbila se mi psychoterapeutická otázka "Alicio, co se vám na sobě nejvíc nelíbí?" ()
Přepřekopimbičanvatěnolo. Vizuálně skvělé, obsazeno, zahráno a natočeno krásně, je se na co dívat, stopáž se mi zdá přepálená, obratů jako v krasobruslení, v konečném důsledku mě to vcelku rozladilo, ale to je věc vkusu. Určitě se jedná o film, který pozornost zaslouží, otázka je, zda se na to bude chtít divák podívat ještě jednou. Každopádně je to schůdnější, než řada psychedelických experimentů, která se v posledních letech vynořila, kladné ohlasy chápu. ()
Já nevím. Zvraty tady tvůrci sice sypou z rukávu co 10 minut, ale že by mě nějaký uchvátil, to rozhodně ne. Stopáž je přemrštěná, děj je průměrný a celé tohle rozplétání mě vlastně ani až tak nebavilo. Herecky film taky výrazněji neoslní a výsledek je takový "no a co jako?". Ve finále pak vlastně netuším, nad čím bych tady měl výrazněji jásat, proto nechám průměr a jdu prostě dál... ()
Oriol Paulo figuruje ve dvou mých Top Ten žebříčcích, a proto od něj očekávám jen to nejlepší. No, a když to, jako v tomto případě, nepřijde, dostaví se u mě frustrace, která má následně dopad na hodnocení. Je to prostě takový dominový efekt, popřípadě zákon padajícího hovna. Seňor Paulo mě obvykle pobaví důmyslně spletitým příběhem, u něhož si v závěru už nejsem jistý, jestli se dívám na film, nebo se film dívá na mě a já si na diváka jen hraju. Režisér a scénárista v jednom totiž běžně klame scénářem tak, jako to dělá zkušený fotbalista tělem. A to byl tentokrát problém. O všechny tyto zapeklitosti jsem byl hanebně ochuzen; já si totiž myslím, že je téma psychiatrických léčeben už natolik provařené, že si nedovedu představit, čím by mě ještě mohli filmaři překvapit. A pokoušet se udržet mou plnou pozornost za těchto okolností po tak dlouhou dobu (protože stopáž byla skutečně obsáhlá) bylo prakticky nemožné. Ani můj oblíbený inkvizitor holt nemusí být neomylný, ale faktem zůstává, že i když jsem se tentokrát dokonale nebavil, žádná katastrofa to přece jen nebyla. / Poučení: Každý je psychicky zdravý jen do doby, než si promluví s psychiatrem. ()
Rozjezd byl na mne krapet nudnější. Ale po oné rozjezdové, odhadem půlhodince, se to začne hezky zamotávat a kupit na sebe motivy a spiklenecké teorie. Ačkoli uhodnout pachatele mordu nebylo nikterak složité, stejně režisér dostane diváka do stavu, kdy si úplně nemůže být jist ničím. Povedené. 75% (viděl jsem: 1x cz) ()
Tvůrce Oriol Paulo mě baví, vše, co jsem od něj viděla, mi sedlo a i tentokrát to klaplo, opět předhodil filmové puzzle divákovi a poskládej si to sám, človíčku.. Hlavní postavou je sympatická žena, která pracuje jako soukromý detektiv a nechává se dobrovolně zavřít na psychiatrickou kliniku, aby vyšetřila podivné úmrtí jednoho pacienta, jehož otec nevěří, že jde o sebevraždu.. Bárbara Lennie to zvládla na výbornou, natočené je to pěkně, příběh zajímavý i napínavý.. ()
SPOILER ALERT!!! Nevím, jestli byl závěrečný zvrat (prozrazující, že Alice je skutečně travička a nutně potřebuje psychiatrickou pomoc) zrovna nejlepší nápad. Je to minimálně zrada na divákovi, pokud pochopí (resp. přijme, že tím, že se tváři falešného dr. Olma a Dr. Donadia skrývá tatáž osoba, nenabízí jiné čtení, než že je s Alicií něco v nepořádku), může to rozhodit jeho emocionální soustavu, film totiž dlouho strání Alici Gouldové (prezentuju ji jako sebeuvědomělou a empatickou bytost) a učí nás nenávidět doktora Césara Arellena (jeho předpotopní metody a jeho autoritativní přístup). Což o to, já jsem povětšinou rád, když mě film nějakým způsobem podrazí. Problémem je, že je tenhle film navázán na politický kontext, Arrelano ztělesňuje psychiatrickou péči frankovského Španělska, pokud byl nakonec jako jediný schopen prohlédnout, jak na tom Alice skutečně je, nebagatelizuje se přes jeho správný odborný úsudek zločinnost tohoto režimu? Štěstí pro film i Oriola Paula, že o tomto filmu přemýšlím v kontextu toho, co chtěl asi vyjádřit (resp. toho, co doufám nechtěl říct!), ne toho, co říká; v tom případě bych se s další tvorbou tohoto režiséra musel pro příště rozloučit (apologetiky fašismu jsou pro mě red flag), což by byla škoda. ___ Bez spoilerů: Jinak se jedná o klasický Oriolův film, který svou přitažlivost odvozuje z rozmělněných identit, utajovaných pohnutek a sofistikovaných podrazů, není to sice jeho nejlepší film, ale doporučit ho rozhodně můžu (i s ohledem k výše zmíněnému). 75 % ()
Mám v tom trochu hokej a asi si to budu muset zopakovat nebo mi to bude muset někdo dovysvětlit ale musim uznat že ty 2 a půl hodiny mi utekly dobře a herci byli taky skvělý a dobře se na to koukalo. Možná i přesto nebo proto, že jsem si to pouštěl po částech jako seriál :) ()
Dokonalý komentár v podaní Arsenala83, na Netflixe pochopiteľne na rozdiel od Prekliateho ostrova sa v prekliuatom sanatóriu všetci biely muži spikli proti sebavedomej žene, ten zlý patriarchát v ktorom majú ženy taký majetok že ich musia muži na tajnáša posielať na psychiatru je fakt svinstvo...tento prehnane dlhý fejk však funguje prekvapivo dobre. ()
Chce se mi napsat, že to prostě bylo takové španělské. Takže ano, bylo to velice španělské a také poměrně zajímavé. ()
nový film Oriola Paula je po Contratiempo jeho další trefou do černého. Stopáž je sice opět přetažená a rozjezd je pomalejší, ale ve chvíli kdy se celý ten solidně promazaný stroj rozjede, letí velkou rychlostí kupředu a Paul si opět diváka celkem slušně vodí. V jednu chvíli už sem si říkal, že jsem jeho záměry prohlédl a lehce sem ho proklínal za kopírku Shutter Island (ke kterému má tenhle film velmi blízko), jenže tak jednoduché to divák mít nebude a jak už bývá Paulovým zvykem, dočká se ne jednoho, ne dvou, ale rovnou asi pěti různých zvratů a všechny opět dávají smysl a nepůsobí vyumělkovaně a tak že tu jsou jen aby tam prostě byly. Bárbara Lennie v hlavní roli výborná a i když jí zdatně sekunduje skoro komplet osazenstvo blázince, je to právě ona kdo si krade většinu filmu pro sebe...80% ()
Španieli opäť ukázali, že takéto mysteriózne drámy im idú parádne. Los renglones torcidos de Dios malo od začiatku výbornú atmosféru a prostredie psychiatrickej liečebne má vždy obrovský potenciál, ako stvorený na takéto drámy. Bolo jasné, že v celom tomto prípade bude nejaký zádrhel, a nebude všetko až tak jednoznačné ako by sa mohlo zdať. A tak aj bolo... V neskoršej fáze som sa v tom už tak trochu strácal, ale v závere to napokon všetko do seba zapadlo - aj keď nie všetko som až tak úplne pochopil (ale možno to bolo tým, že som film nevidel súvislo v jednom celku a asi mi ušli niektoré väzby). Napriek tomu mám však pocit, že tu okolo toho celého bolo až kopu zbytočného balastu, ktorý nemal na finálny efekt absolútne žiadny vplyv. Preto len 3* ()
Typická španělská od začátku předvídatelná děravá utahaná popcornová slátanina pro povrchní publikum. 🎬 50% ()
Utíka to hodně pomalu. Film je totiž opravdu komorní thriller / drama, takže těch fakt napínavejch scén tam moc není. Naopak se musí nechat, že ten koncept je neuvěřitelně chytrej. Ale prostě pro mě jednoducha takový filmy budou vždy jen za tři. To už musí bejt. 60%. ()
Nejslabší Paulo, což pořád ještě znamená, že na to člověk dvě a půl hodiny kouká bez mrknutí oka a pořád ještě je to skvělý film, ale ne špičkový. El Cuerpo a Contratiempo jsou úplně jiná liga, tohle je "jenom" silný nadprůměr, nicméně od tohoto režiséra bych si přál víc. 85% ()
Scenár bavil až do konca, a twisty mi vôbec nevadili, keďže som ich všetky nevedel dopredu odhadnúť. K tomu je prostredie blázinca ako aj jeho pacienti dostatočne zaujímavý. Škoda len toho finále, bolo síce zaujímavé ale spätne keď nad ním rozmýšľam deravé ako policajt Murphy pred tým, ako sa z neho stal Robocop 😅 ()
Při vší úctě ke snaze tvůrců...tohle je hodně přeceňovaný film. Mysteriózní na něm je snad jen to, jak se podařilo přimět tolik lidí obdivně achachat. Atraktivní prostředí ústavu pro psychouše, atraktivní look i Bárbara...chápu, že jakýkoliv neblbý příběh, je pro mnohé už jen bonus navíc. Pokud má ale člověk nakoukáno a nenechá se okouzlit vnějškem, tak vidí jen trochu zamotaný thriller s kriminální zápletkou. A dodám zbytečně dlouhý thriller. Přitom premisa je jednoduchá. Buď Alice lže a je nemocná, nebo nelže a je oběť podvodu. Jiné možnosti nejsou a nejde o spoiler. Takto jsou prostě karty rozdány už od začátku. Zbývající porce minut, je jen působivé vodění si důvěřivého diváka, z rohu do kouta. Situace, kdy se někdo neprávem ocitne v blázinci, je poměrně vděčný námět, takže je trošku profláknutý a hlavně...vzniklo tolik dobrých věcí, že filmy jako Nevyzpytatelné cesty Boží, působí v takové konkurenci spíše průměrně. I když pominu tu nejslavnější klasiku s českou stopou, tak mnohem silnější dopad, na mě měl třeba Bál šílených žen. Ale popravdě...kdo viděl Asylum, tomu budou připadat poněkud fádnější i lepší kousky. Jiný žánr, je to nefér...ale je to tak. ()