Réžia:
František FilipScenár:
Jiří MarekKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Radoslav Brzobohatý, Jana Hlaváčová, Eva Hudečková, Jaroslava Pokorná, Čestmír Řanda st., Jaroslav Moučka, Jan Skopeček, Miloš Willig, Eugen Senaj, Josef Kemr, Jiří Němeček, Jiří Kvasnička (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Řidič nákladního vozu Staněk (R. Brzobohatý) pracuje na velké stavbě daleko od Prahy. Již několik týdnů nebyl doma a trápí ho představa, že je mu žena nevěrná. Vypraví se tedy načerno do Prahy a cestou prožije nejedno dobrodružství. Už za stavbou ho zastaví policista, sveze i partu mladých, kde ho zaujme zejména půvabná dívka, svobodná matka (J. Pokorná)… Doma však ženu Růženu nenajde a nakonec podlehne svodům sousedky (J. Hlaváčová), jejíž muž odešel na noční směnu. Cestou zpět na stavbu mlhavou nocí potká porouchanou sanitku, v níže je jako pacientka právě dívka z party mladých, která se pokusila o sebevraždu… (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Charismatický Radek Brzobohatý za volantem náklaďáku a já mu to věřím, každé gesto, každou vrásku na čele, každou pochybnost.. Vydává se na noční jízdu za svou ženou, snad ze strachu, možná je v tom žárlivost, třeba je to jen stesk, že se dlouho neviděli.. Snímek má zajímavou i vtahující atmosféru, ovzduší kolem velké stavby a těžkých strojů také stojí za vidění, no a závěr se vzkazem od pana Kemra mě dostal.. ()
Staněk, chlap větrem a životem ošlehaný, který není žádný třasořitka. Je tu však jedna věc, která ho drtí a tou je jeho žena. Co dělá, když není doma tak dlouho? Nenašla si náhradu? Stýská se jí? A máme tady noční jízdu. Nikdo ho nezastaví před jeho chorobnou zvědavostí. Musí jet za ní děj se co děj. Cestou začne přemýšlet o hledání všeho možného, ale třeba najít sám sebe je setsakra těžké. Pár takových možností jak se poznat se mu naskytne cestou při několika situacích, které ho na cestě potkají, dokonce i přímo v domě, kde bydlí. Nicméně závěr sebepoznání, které vyřkne na konci je trochu úsměvné vzhledem ke vzkazu, který se k němu dostane. Někdy se k nám odpovědi dostanou cestou, kterou by nikdo nečekal. Je to taková menší studie jednoho obyčejného člověka, která není vůbec nepravděpodobná a o tom to je. Bezvadná atmosféra černobílého filmu vše jen podtrhává a skvělý výkon Radka Brzobohatého tomu dává to správné grády. ()
Hodně zachraňuje R. Brzobohatý svým charsima. Jinak je to v podstatě trochu zdlouhavě vyprávěná anekdota, které se přidává víc hloubky a významu, než jaký ve skutečnoasti má. ()
„Co je v domě... to je pro mě!“ Hlubokomyslné drama? Kdepak, to jen Bakaláři mají noční. Sousedské vztahy utužujme, kde je vystrčeno, tam je dovoleno. Pan Staněk už ví. Uhasil žízeň z nabízené (!) sklenice a ta, místo slastného: „Ááách, ty jsi mě ale... vyleštil,“ začala držkovat a proklela ho do desátého kolena. Ženy, no... Z nich by se jeden picnul, aneb MYSLIVECKÉ OKÉNKO: [][] Paroháč nachytá manželku in flagranti. Co řekne? ♥ „Pardon, zapomněl jsem zakašlat a zadupat v předsíni.“ ♥ „Miláčku, bylas? Řekni. Jestli si užil jen on, ale ty ne, rozbiju mu hubu!“ ♥ „Chlape, já tě nechápu. Já musím, jsem manžel, ale kdo nutí tebe?!“ ♥ „Miláčku, až skončíte, zazvoň na mě, u sousedky.“ [][] Láska a sex, samota a (?) věrnost. Muži, ženy a odvěký problém, kam s ním? Samé otázky. Proč chlap „hledá sám sebe“? Nemlich v cizí jeskyňce? Používá při té speleologii baterku? A proč z Noční jízdy, navzdory lechtivému tématu, nevykouklo ani ramínko od podprdy, ani mužný, chlupatý hrudník pana Brzobohatého? Za to hvězdu dolů. Jo jo. Pokrytectví je matkou podezřívavosti, žárlivost je jen nedostatek (sebe)důvěry a výsledkem zanedbané péče o ženu jsou slušivé parohy. I obráceně. P.S. I mně fungoval autopilot. Třeba i o půlnoci či v mlze husté tak, že by se dala i přeříznout, mi neomylně naváděl dařbujána na přistání v Nových Brázdách. Neboj, miláčku, ten kurs už jsem změnil, na naše letiště v Plzni. ()
"Vy jste všichni chlapi stejní, ženská je pro vás jak sklenice piva, vypijete ji a jdete" By mě vcelku zajímalo, kolikrát se taková taky docela "stejná ženská" nechá tak vypít? Malá československá studie nevěry, která sice nejde nijak do hloubky, ale vcelku se trefuje do černého. Stačí příležitost, kapka pokrytectví a už v tom (možná i zase a znovu) lítáme, haťapaťa... Anekdotický, takový až bakalářský, konec jinak docela sžíravě ironického příběhu, je pak sice úsměvný, ale trochu to celé vlastně shazuje a je to škoda. Do této doby bylo sledování "morální mlhy" hlavního hrdiny naprosto báječné a osvěžující. Zatímco ta meteorologická se postupně rozpouštěla, ta jeho psychologická jen houstla a s jeho poslední větou, tedy "Já jsem ale blbec" nelze než souhlasit. A jen tak na okraj, já nikdy o své ženě nepřemýšlel jako o "své staré" a už vůbec tak o ní nikde nemluvil. Čili asi nemám koule nebo tak něco, že? ()
„Člověk se potlouká po tom světě sem a tam...“ Tak světem československého filmu jsem se před několika lety protloukal hodně a poměrně dlouho, ale přiznám se, že tento snímek mi unikal a až donedávna jsem absolutně o něm neměl tušení. Vůbec jsem nevěděl, že František Filip natočil v rámci své velmi pestré a bohaté tvorby i takhle zajímavou road movie ze současnosti, s charismatickým Radkem Brzobohatým jako mužem za volantem na nesnadném rozcestí... Úžasný film s podmanivě temnou atmosférou a neustále přítomným napětím, vůbec žádná politika, žádné budování světlých zítřků, ale až působivě realistický příběh jedné noci v životě obyčejného muže, ve znamení dlouhé vyčerpávějící jízdy načerno a řadou pocitově nejrůznějších příhod. Tím stupňujícím se psychologickým dusnem během jízdy náklaďákem uprostřed všudypřítomné tmy a mlhy mi to dost připomnělo Verneuilův snímek Des gens sans importance, ale Noční jízda měla pro mě daleko větší švih. Jana Hlaváčová sice neměla velkou roli, ale i těch pár minut jí postačilo na to, aby svým hereckým umem i šarmem rozsvítila velké světlo uprostřed té mlhavé temnoty. Skvělé rovněž je, že Filip stihl tento film natočit ještě černobíle, protože v barvách bez téhle „šedivé“ atmosféry by zdaleka neměl takové grády. [90%] ()
Ja myslím, že sa mu to hľadanie samého seba podarilo. Celý nabudený išiel pátrať po niekom, komu sa nedá veriť, až našiel, v odraze skla, ktoré tak rád čistil... Charakterová štúdia osoby, ktorá dokazuje, že byť ochotný ešte neznamená stať sa lepším človekom. Môžeš byť totiž ochotný aj urobiť poriadnu blbosť. Brzobohatý má však takú charizmu, že sa nezmestí na miesto šoféra a spolujazdca nákladiaku, časť z nej musí ostať aj na korbe. Ostatné postavy sú viac-menej len spúšťače jeho povahových vlastností. Takže posúvajú dej dopredu, ale stále je to one man show. ()
Vo filme je do detailov rozobraná povaha človeka, ktorá na sto percent verí svojej manželke, ale ako náhle sa dostane do spoločnosti mužov a počuje, čo im ženy navyvádzali, začína ho zožierať pochybnosti. A vyústi to až do nočnej jazdy, ktorá ho preverí po všetkých stránkach. Je to také milé dobrodružstvo, kde Staněk sa zoznamuje s postavami, ktoré tiež majú svoje problemy a ako k nemu prišli, tak aj odídu. Ale jeho myšlienky sú teraz zaťažene len na jednu vec a to ho stále pohana až do cieľa a bolo užasne pozorovať, že ako na tak malom priestore sa zvýraznilo herectvo Radoslava Brzobohatého a aj keď tento film nepatrí k najzaujímavejším v jeho filmografii, rozhodne patrí k jeho top postavám. Cela tá atmosféra prostredia, hmly a jednej hlučnej vetrieske mi imponovalo, ale keďže sa to odohrávalo na tak malom priestore aj tých vypätých situácii bolo pomenej. Tak si hovorím pred koncom, že to bude za solídne 3*, ale režisér to na konci ukážkovo vypointoval a s poslednou vetou "Já jsem , ale blbec" to vytiahol na silné 4*. to som teda nečakal. Je to 19 film z diskusie V.R.K. ()
Reálně socialistická road movie. 1) Střídmě napsaný scénář 58letého Jiřího Marka (mj. psal Hříšné lidi města pražského), parádní herecké obsazení i vkusná režie 42letého Františka Filipa film udržely snímek v kategorii filmů koukatelných i po půlstoletí od jejich vzniku. Ale podruhé se už nepodívám._____ 2) Zaujala mě i kulišácká pointa._____ 3) Československý svět reálného socialismu začátku sedmdesátých let je tu jako na dlani. Na silnici si všichni říkají kamaráde. Informace o černé jízdě automaticky vzbuzuje sympatie u druhých řidičů stejně jako být vojákem základní vojenské služby otevírá dveře úspěšnému autostopu. Dopravní policisté jsou mlíkaři, pivo v hospodě se servíruje v láhvích se sklenicemi a kouří se tvrdé Sparty._____ 4) 49letý Jaroslav Moučka, budoucí šéf okresu Pláteník, zatím dělá řidiče na stavbě. Všechny baby (bez výjimky) ve filmu jedou po 40letém Radoslavu Brzobohatém. Duchovně založený věřící 50letý Josef Kemr pracuje jako vedoucí dopravy na stavbě dálnice. Řidičova sousedka v Praze 34letá Jana Hlaváčová prokazuje zřejmé intelektuální sklony - v obýváku má v knihovně asi 25 knih. 49letému Čestmíru Řandovi staršímu to za volantem sluší. 49letý Antonín Jedlička tentokrát ve svém kratičkém štěku neštěká, nekokrhá, ani nebučí, prostě jen nadává._____ 5) Poučení z filmu je nasnadě: nejhorší je mlha, která vás může přepadnout v noci mezi Prahou a Plzní. ()
Kdo by to byl řekl, že tu za Československa vznikla taková klasická road movie... A celkem povedená road movie, jen mi z ní kazí dojmy místy uměle působící scénář, ve kterém některé dialogy zní, jako by zde byly jenom kvůli tématu, nikoli kvůli tomu, aby to všechno působilo skutečně uvěřitelně. A i když to po odjezdu z Prahy začne krapet ztrácet dech a v tu chvíli jsem se začal obávat, že už to moc nepředvede, závěrečná pointa to naštěstí zachránila a tuhle část skvěle vynahradila. Skutečně to má dost do sebe, ať už po filmařské stránce nebo všemi těmi lidmi, které Staněk po cestě potká. Jen škoda těch nedostatků, jinak by to skutečně byl skrytý nedoceněný klenot československých televizních filmů - a svým způsobem jím je tak jako tak. 4* ()
Člověk se potlouká po tom světě sem a tam a pořád něco hledá, co vlastně? Lásku, peníze, trochu štěstí a možná že jenom sám sebe...Jenže najít sám sebe, je možná to nejtěžší... Plusem jsou stoprocentní exteriéry... ()
"Člověk se potlouká po tom světě sem a tam, a pořád něco hledá. Co vlastně? Lásku peníze, trochu štěstí možná že jen sám sebe. Jenže najít sám sebe je možná to úplně nejtěžší..." Neřekl bych, že je tento film zrovna o hledání sebe sama. Určitě jde však o zajímavě pojatou noční road movie o "potloukání se sem a tam". Radoslav Brzobohatý v roli řidiče náklaďáku jede do Prahy a zase zpět a přitom si tak trochu hraje na "milosrdného samaritána." Sveze několik stopařů a v husté mlze tak, že by se "dala krájet" asistuje v záchraně lidského života. Sám sobě však přitom trochu paradoxně spíš uškodí... Celkově zajímavě natočeno (viz cesta všudypřítomnou tmou a později i v husté mlze) dobře zahráno (nejen Brzobohatý, ale třeba i svůdná Jana Hlaváčová). Výtku bych měl jedině k až příliš bezstarostné hudbě skladatelské dvoje Bažant/Malásek. Skoro jako by se nic nestalo. Ale ono se přeci stalo.... ()
Pro milovniky nakladaku, stavebnich stroju a vubec dopravnich prostredku zacatku 70. let to je fajn pokoukani. Takova jakoby road movie, Brzobohaty jede za svoji holkou do Prahy (na tajnacku) a po ceste zaziva ruzne situace a setkani. Je to takove dejove vlazne, ale zname horsi kousky... :))) ()
Televizní cestovatelský film, jak se dnes mezinárodně označuje road movie, který má v dnešní době už i historickou hodnotu, která se týká zachycené techniky. Příběh je značně jednoduchý a byť je to pro televizi dostačující, scénář by si určitě zasloužil o něco honosnější zpracování. Řidič nákladního vozu na stavbě se nechá vyhecovat v podnikové hospodě a tajně jede domů do Prahy zkontrolovat svoji ženu, jestli mu náhodou není nevěrná. A celé je to o tom, co všechno během cesty tam i zpět zažije. A co se týče události v Praze… No nic. To ať si každý divák přebere sám. Hlavní je, že závěrečný moralizační aspekt je dán jasně. Chlap by měl své ženě více věřit. Radoslav Brzobohatý svou roli pojal tak dobře, že si snad nikoho jiného na jeho místě nelze představit. Vlivem prostředí, ve kterém se to odehrává, se jedná o takzvaný výrobní film, ale to je tentokrát spíše pozitivum, neb je tak jasně dané, proč je hlavní postava dlouhodobě mimo domov. Místy v ději číší určitá naivita, ale to je jen určitá tvůrčí fantazie scenáristy Jiřího Marka, který tento příběh vydal i knižně a to v souboru povídek. Od režiséra Františka Filipa dobrá práce a to hlavně ve využití exteriérů. Takřka je až škoda, že film nebyl natočen jako kinofilm. I tak snímek stojí k tomu nejlepšímu z televizní tvorby, který si zaslouží daleko větší pozornost, než jaká nyní je. ()
V rámci boje proti alkoholismu dneska čepujeme desítku! ()
Na "budovatelskou" dobu počátku normalizace přijatelné, exteriéry realistické a kvůli dobrým hercům navyšuji na 50%. ()
Bagre, buldozéry a tatrovky plundrujú prírodné scenérie na stavbe a chlapi po krčmách a unimobunkách vedú podvratné reči na tému teplo rodinného krbu a vernosť manželiek, až z toho Brzobohatý začne mať obavu, či nie je brzoparohatý a vyrazí na nelegálnu nočnú jazdu do domova na prepadovú kontrolu polovičky. Po ceste pácha dobré skutky, vzdoruje pokušeniam a vstupuje si do svedomia. Vynikajúce herecké výkony a skvele zachytená atmosféra nočnej jazdy a medzišoférskej solidarity z časov, kedy ešte po cestách nejazdili stovky kamiónov a hmla predstavovala závažnú komplikáciu. Veľmi dobré. ()
Tak to byla nultá road movie po česku, ještě před Renčovou Jízdou s Geislerkou. ()
Z tohoto filmu by si měli vzít příklad všichni ti filmaři, kteří si myslí, že točí duchovní film, ale natočí buď agitku, nebo plakát s neživotnými postavami a celé odtržené od reality. Tvrdím, že Noční jízdu točili věřící lidé. Nejdřív jsem si říkal, že to tam možná jen sám chci vidět, ale tvůrci mne mnoha detaily přesvědčili, že to myslí vážně a že film mají promyšlenější, než se od začátku zdá. Oni totiž klamou tělem, aby to vypadalo jako trochu budovatelský film o novém člověku, takže cenzoři v tom nebudou vidět to křesťanské poselství. Kvůli tomuto zmatení jsem filmu chtěl zpočátku dát docela nízké hodnocení. Jenže ony duchovní detaily se postupně vrší, až už nejde mluvit o náhodě: při odjezdu projede okolo křížku u lesa a u toho samého křížku mu pak v závěru kolega traktorista "hodí lano" a "vezme ho na správnou cestu" - několikrát se tu pronese "ví Bůh" - za cizoložství očekává trest, a dokonce se otevřeně mluví o pokání, což je křesťanský termín - nakonec potřebuje udělat dobrý skutek. A konečně, ono moudro, že najít sám sebe je nejtěžší, je z Bible a jde o nejtěžší křesťanský úkol. V rámci toho pak celý film alespoň pro mne dostává zcela jiné vyznění, než budovatelské, vyznění, kde do sebe zapadá každá jedna scéna. Je to o starém myšlení, symbolizovaném stařičkou Pragovkou vedle moderních Tater, neschopnosti vidět věci jasně a z nadhledu (symbolizované mlhou, ale také jeho potřebou pořád čistit skla a okna auta - ostatně samotné to auto je symbolem jeho neschopnosti vyjít ven ze sebe), o lidské osamělosti, která je všude stejná, o tom, že ignorujeme vzkazy (od Boha - on se ostatně ten konec dá pochopit i tak, že Bůh na nás čeká jinde, než ho my hledáme). A líbil se mi i ten nápad, že během své cesty sice potká různé ženy, ale jak vypráví svůj příběh, zjišťujeme, že potkává v jiných ženách vlastně stále svou ženu, jen v různých podobách (od troubení na návsi, přes nabídku, ať jde nahoru, svedení, ženu samotnou doma a pokus o sebevraždu, který jeho ženě hrozí, pokud on se nezmění a nezjistí, že chyba je v něm - A mimochodem mne potěšilo, že v půlce filmu (!) dostaneme odpověď, jestli ta sebevražedkyně ze závěru filmu přežila, když ten mladý voják v autě řekne, že jeho žena v nemocnici je z nejhoršího venku (!)). Také proto celou dobu řeší své nejistoty s druhými, kteří ale mají jiné zkušenosti, problémy a náhledy na život - jen aby prostě prozřel a neviděl jen sám sebe. Ale líbí se mi, že ačkoliv se řeší sobectví toho řidiče, víme, že má nakonec dobré srdce - což je zase křesťanský pohled na život, že totiž i hříšník má v sobě Dobro a Lásku (schválně to píšu s velkými písmeny). Vadily jen drobnosti skriptu - hospodské písně jsou jak ze 40. let, odjede a v bytě nechá rozsvíceno apod. Ale zase na druhou stranu je tu hodně dobrých hlášek, z nichž nejvíc se mi líbí ta: Vozit hlínu nebo ministry, vyjde to nastejno. ---- Dokonce mi přijde, že kromě silného křesťanského motivu podaného tak, aby jej tam komunističtí cenzoři neobjevili, se film inspiruje i Odysseovými cestami a jeho řešením problémů - ostatně i po Odysseovi vystartovala nějaká čarodějnice, také si nebyl jist manželčinou věrností, také má problém se s manželkou setkat. () (menej) (viac)