Médium

Šikovný Banjong Pisanthanakun, pravděpodobně nejlepší hororový režisér z Thajska, který má za sebou legendární kult Shutter a parádní antologie See Prang a Ha Phraeng, které si pořád zaslouží více pozornosti tasí po delší době nový Horor, který stojí za Váš čas.Režisér si tentokrát vzal na paškál Taoismus, Buddhismus, Animismus a náboženský folklór a podává to v autentické polo Docu Found Footage formě, která se zajímavě zaobírá o šamanství a rituály tamních démonů a bohů. Látka je bezpochyb zajímavá a díky nám neznámé kultuře velmi poučná. Mínusem je pro mne stopáž 130 minut a pomalejší tempo vyprávění, je to sice zajímavé, ale né až tak zábavné. Solidní jsou scény s nočním viděním, kde posednutá dívka běhá po domě a tam režisér mrazení v zádech vyvolat dokáže a potěší i závěrečná akční třicetiminutovka, která mohla být ještě divočejší, ale v letošním suchu je to dostačující kor na Asii, která toho letos moc nepředvedla.Filmařsky je to kvalitní film ( řemeslo solidní, kamera, výprava, prostředí vše na vysoké úrovni) atmosféra je nepříjemná a funguje i napětí, takže byť si Medium znova už nepustím, je to horor, který chvíli v paměti utkví.Příběh 4/5, Akce 3/5, Humor 0/5, Násilí 3/5, Zábavnost 3/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5, Herci 4/5. 7/10. (22.09.2021)

Fiktivní dokument, kde si známý thajský režisér povypůjčoval ze všech možných slavných FF a kupodivu rozhodně nevytvořil nepoživatelný guláš.  Atmosféra houstne  velmi pozvolna, pravý horor přijde na řadu až po znovunalezení zmizelé Mink ve druhé půli a to nejdrsnější se vejde do poslední půlhodinky, ale tvůrcům se daří pomocí drobných znepokojivých detailů udržet pozornost diváka celou dobu.  Srovnání s REC pak zcela na místě a místy bych řekl, že Pisanthanakun svůj vzor překonal, a to ať už SPOILER v nešťastném osudu nebohého pejska Lucky (jaká to ironie) či malého Ponga. V zápalu pro věc se tedy tvůrcům docela vytratila řekněme až elementární logika - matka s děckem hlídá posedlou, posedlá nebyla nikdy spoutána..., ale to se dá vzhledem k jinak báječně děsivému působku  rozhodně odpustit. Čtyři. (29.06.2023)

Najlepší thajský hororový režisér Banjong Pisanthanakun (niežeby tá konkurencia bola v Thajsku akokoľvek veľká) sa po 8 rokoch vrátil k žánru horor a moje očakávania boli vskutku obrovské. Čo iného čakať od režiséra aj mimo Thajska kultových snímkov ako Shutter alebo môj obľúbený Alone. Namiesto klasickej thajskej duchariny však tentoraz dostávame possession horror natočený ako found footage ... a za seba musím povedať, že som čakal rozhodne viac. Prostredie thajských pralesov síce dokáže stále zaujať, no najväčším problémom tu je prestrelená 130 minútová stopáž. Áno, to čo sa deje v The Medium poslednú pol hodinu sú skutočne výživné hororové jatka, ktoré dajú spomenúť na to najlepšie čo sa v tomto hororovom subžánri urodilo. Je to napínavé, odrazu to dostane správne temnú atmosféru, slušné gore, a kto sa bojí označenia found footage, tak nemusí, pretože pri tomto filme si len málokedy spomenie, že sa vlastne jedná o found footage. Film túto formu využíva výhrade iba k tomu, aby mohol do diania zapojiť aj kameramanov, inak je prehľadný, profesionálne natočený a vyhýbajú sa mu všetky neduhy found footage filmov ako roztrasená, rozostrená kamera a neprehľadné zábery. Avšak čo z toho, keď k záverečnému hororovému infernu sa divák musí dopracovať 100 minútami skrz naskrz priemerného diania, kde obzvlášť prvá hodina je nezáživné, až útrapné sledovanie thajskej dievčiny, ktorá občas divne menštruuje, občas sa podivne chová, ale celé by to išlo zostrihať do 10 min. scén než tejto zbytočnej dlhej expozície, ktorá neponúkne ani nič zaujímavé, ani nevybuduje vzťah k žiadnej z postáv. Následujúca pol hodina síce prinesie klasické scény nočného videnia kamery, kde je všetko štandardne zafarbené do zelena, ale tam si zase dáva logika pridlhú dovolenku (svoju posadnutú, evidentne šialenú dcéru nechám po dome voľne pobehovať dlhých 7 dní? Nevadí, že mi uvarí psa a unesie dieťa?!). Pokiaľ sa však po tomto divák prepracuje až k spomínanej záverečnej pol hodinke, tento horor sa mu náležite odmení ako som písal vyššie. No nemôžem sa zbaviť dojmu, že v prípade Medium mal režisér až príliš prehnané ambície a film svoju 130 minútovú stopáž nijako neobháji. Toto totiž nie je žiaden hororový epos s prepracovaným dejom hodný takejto dĺžky, ale obyčajný possession found footage akých sa už urodili stovky. A tento je výnimočný iba prostredím a zasadením do akejsi thajskej dediny. Mať to štandardných 90 minút, je to rozhodne intenzívnejšie a atmosférickejšie. Kvôli záveru by som rád s hodnotením išiel vyššie, ale jednoducho nemôžem. Fakt je ten, že v predošlým minútach ponúka The Medium iba čisto priemerné (medium?) strašenie. CELKOVO: 6/10 (20.09.2021)

Prehnaná dĺžka nevadila, vynahradzuje ju atmosférickosť a exotickosť to ešte znásobuje. Klasicky to kazia len nelogickosti pri narábaní s found footage formátom (ktorý mám osobne rád, ale tomuto by slušilo klasické rozprávanie). V druhej polovici sa pridá ešte niekoľko scenáristických kiksov taktiež logického charakteru (scény v domácej opatere), ale štyri hviezdy tomu nechám, pretože tá atmosféra je luxus a ku koncu sa tam dejú fakt husté halušky. Len to treba brať s rezervou, pretože je to blbosť, ako asi všetky Pisanthanakunove filmy. (02.04.2023)

Wychcanbaba Jebatbuddhu je na hlavní pracovní poměr zaměstnána jako šamanka, tedy pozemský náměstek a supravodič mocné bohyně thajského panteonu jménem Nawalprachy Tupywidlaku. Jedná se o dost lukrativní dědičnou definitivu, kterou má dle tamějšího zákoníku práce záhy převzít její neteř Puberkrawka Seruwamnagong, sveřepě však odmítající svou budoucí tradiční roli vymatlávání už tak vymatlaných vesničanů a teplé doživotní místečko v útulném džunglovém kanclu, plném zkažených vajec, kohoutích hlav a vonných tyčinek. Profiteta však zjistí, že se holka chová jak piča nikoliv kvůli jejímu věku obvyklé hormonální dysbalanci, nýbrž proto, že si na ní řádně zasedl jiný nájemník z druhé strany religiózního spektra, a s ohledem na svou specializaci vykuřování hloupých labilů a zahánění jejich psychických poruch pomocí černé vaječiny se okamžitě rozhodně toho hajzla patřičně povymítat… Začíná to jako poměrně vleklý dokument o nesympatické šamanbábě, který máte chuť po čtyřiceti minutách vypnout a následně vrazit dálkový ovladač pěkně hluboko Buddhovi do prdele, aby už vás náhodou nelákalo nudit se dál. Chyba! Kdo si počká, dočká se naprosto parádní, mrazivě temné démonické vybíjené, při jejíž tvorbě sice tenhle Banjoband Pissnarektum nepokrytě nakupoval u VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO španělského REC 2, ovšem ve výsledku mu téměř pochcal záda. (13.05.2022)