Rang Zong
Langjong
Obsahy(1)
Filmový štáb přijíždí do Thajska zdokumentovat příběh jedné zvláštní rodiny. Postarší šamanka Nim je – podobně jako všechny ženy v její rodině – posedlá bohyní, která jí umožňuje léčit vesničany z duševních neduhů. Její neteř a nástupnice Mink šamanství odmítá. Když si její tělo začne procházet spirituální i fyzickou proměnou, z obyčejného dokumentu se rázem stane zneklidňující found footage film. Mrazivá atmosféra spolehlivě vyleká i otrlého diváka. (Febiofest)
(viac)Recenzie (45)
Včera jsem si užil hororový zájezd do Indonésie a dnes se mě pokusili vybubat v Thajsku (vysvětlení pro zmatené, ale nadšené sex turisty: bubáním míním strašení, při němž se pod případnými ultrakrátkými sukénkami neskrývá záludný twist). Přestože nemám ve svém rodokmenu žádné Asiaty, jsem asi v určitých ohledech naladěn na jejich vlnovou délku, protože mě jejich hororové snímky velmi často baví. Dnešní děsivosti byly sice z úplně jiného soudku než ty včerejší, ale to vůbec nehrálo roli. Jedno měly totiž oba filmy společné; disponovaly dokonale propracovanou atmosférou. Dnešní zážitek byl trochu jiný, protože jsem se ani jednou nelekl, což bylo způsobeno tím, že thajští tvůrci vytvářeli děs jiným způsobem, ale ten zvláštní pocit, který ve mně snímek zanechal, si vychutnávám ještě teď, když píšu tento komentář/recenzi. Zvláštní je to, že jsem si nikdy příliš neoblíbil filmy typu The Blair Witch Project (1999), tentokrát mi ale tento styl natáčení vůbec nevadil. No, za mě šlo o velmi zdařilé pásmo pohyblivých obrázků, které mi znovu dokázalo, že se na asijské filmaře mohu v tomto ohledu spolehnout. / Poučení: Před zlými duchy tě neochrání ani Úřad práce. ()
První půlka je tady na můj vkus až moc slow-burnová, a třebaže nabízí zajímavý a důležitý momenty, tak jsem se u ní vlastně docela dost nudil a je pro mně s podivem, že to nedokázalo utáhnout ani netradiční zasazení do pro mně málo okoukaný kultury a neznámý mytologie a spirituality, jejíž objevování mělo bejt nosníkem právě první půlky filmu. Zklamání se však nedostavilo, protože v druhý půlce nastoupí hororovej tobogán, kterej je v přímým kontrastu s předcházející pomalou částí, a i když si v jednu chvíli vypomůže lehčí dementností postav, dokáže s přehledem zastínit i většinu lepších západních hororových produkcí. Jen ten found-footage formát mi tu přišel trochu zbytečnej, protože zdaleka nevyužívá svých možností, viz například totálně noname kameramani. ()
Tak som po takmer dvoch desaťročiach od Shutteru videl nový film Banjonga Pisanthanakuna. Pôvodne som jeho thajsko-kórejskému hororu chcel dať len 3*, ale veľkolepé finále ma usvedčilo v tom, že veľmi dobre od samého začiatku vedel, čo chce dosiahnuť a ako najlepšie na to. Všetko tomu podriadil, vrátane miestami možno až príliš pomalého rozprávania (film má viac ako dve hodiny). On sa však v skutočnosti musel zastaviť. Pri postavách. Pri dialógoch. Pri scénach, ktoré zdanlivo nie sú dôležité. Kebyže to neurobí, nefungovalo by to. On to ale urobil. Preto to funguje. Finále je monštruózne. Čiastočne mi pripomenulo kraťas Safe Haven. A to už je vážne čo povedať. Filmy o posadnutí nie sú moja šálka kávy, pozriem si ich, ale spravidla ich nehodnotím ako geniálne počiny, ale toto ma oslovilo, bolo to silné. Nie málo tomu dodáva i exotické prostredie, ktoré je pre našinca originálne. Takže 4* možno nie sú až také stopercentne čisté, ale 3* by boli málo. ()
Film je zajímavý už jen z "etnografického" hlediska, coby fiktivní dokument z thajského venkova, kde se snoubí buddhismus, křesťanství a tradiční šamanismus, a kde se prolínají staré tradice s moderní dobou. A tváří se přesvědčivě autenticky. Dlouhá stopáž by mi vůbec nevadila, naopak, děj mě hodně zaujal a ani chvíli nenudil. Ale příšerná FFková ruční kamera mi po celou dobu tak pila krev, že mi sledování filmu bohužel podstatně otrávila. Přesto zaokrouhlím nahoru, protože tahle thajská duchařina svou věrohodně realistickou atmosférou, výbornou zápletkou, skvělými herci, i režijní vyspělostí předčí 90% obdobných filmů západních, a protože její scény šamanistických rituálů se závěrečným exorcismem o hlavu převyšují scény vyprázdněných rituálů a směšných exorcismů katolických. ()
Už je to nejaká doba, čo som vzhliadol “shockumentary”, ktoré spĺňalo adekvátne kritéria horor žánru. Banjong Pisanthanakun natočil veľmi vydarený “Ha phraeng”, či pre mnohých kultový “Shutter”, a tak aj samotné očakávania od tohto snímku, boli pomerne vysoké. Zlou predzvesťou však bola 130 minútová stopáž, na základe ktorej si človek veľmi rýchlo uvedomí, že musí ubehnúť minimálne jedna tretina filmu, aby sa samotný dej konečne nejak rozbehol. Thajská tvorba (až na asi akčné filmy) je proste taká, pričom obzvlášť pri hororoch ide z polovice prevažne viac o drámy, než horory v pravom slova zmysle. Inak tomu samozrejme nie je ani v tomto prípade, kedy možno doslova takmer 90 minút skočiť, a “nič sa nestane”. Ja osobne nebudem žasnúť nad krvavou vložkou v kúte, toto mi dokáže ponúknuť aj kresťansko rodinný seriál pre dospievajúcu mládež: “ Seven Heaven”. Mňa pre tento krát Thajci nijak extra nenadchli, pričom také explá či hixplá plné gore scén im idú ďaleko lepšie. Ako relatívne funkčný, 30 minútový kraťas by to možno šlo, nuž ale takto sa mi to posudzuje naozaj ťažko, keďže 3/4 sú úplnou stratou času. Sklamaný, no tretiu hviezdu pochopím .. ()
Galéria (34)
Fotka © Showbox Corp
Reklama