13 minut

Hrané dokumenty působí skoro vždy hrozně falešně. Ty části, které jsou doopravdy dokumentární, jsou zase invazivní reality show se strašnou hudbou. Je na tom dobré, že to zdůrazňuje, že ať jste účastníkem dopravní nehody s naprostou vinou nebo zašedlou vinou, tak je to jedno, protože svědomí je strašná věc. A že každý pětikilometr za hodinu navíc zvyšuje riziko. Za mě to prostě měli natočit jako kaleidoskopický hraný film a ne jak tuhle věc uprostřed cesty. (10.06.2021)

"Já bych vás zabil asi v tý chvíli. Samozřejmě to nepřipadá v úvahu. Ale abyste rozuměl, já jsem si dělal řidičák v padesáti. Ten pocit té zodpovědnosti, že držím v ruce něco, čím můžu ublížit nebo způsobit jakoukoliv škodu, se mi příčil, a dělaly se mi z toho skoro křeče v žaludku. Natožpak abych jel s autem 160 za hodinu. Takže ano, v tý chvíli bych vás asi zabil. Přitom působíte sympaticky." ______ Vít Klusák je jednoduše tvůrce, kterého se vyplatí bedlivě sledovat, jelikož tentokrát si vzal na dokumentární paškál velmi sugestivní psychologickou sondu do hlav pěti aktérů a zároveň viníků dopravních nehod, a pomocí jejich emotivních výpovědí rekonstruuje příběhy, které se na silnicích odehrávají prakticky denodenně, které na základě vteřin rozhodují o ceně života a smrti, a které v neposlední řadě nabízejí unikátní poučení pro nejednoho bezohlednýho magora usedajícího za volant. Must see záležitost. (13.06.2021)

Jako docela koukatelná podívaná, na to jaký tam vystupujou zkurvený cynici bez koulí přiznat si pravdu. Akorát teda chudáci rodiny těch mrtvejch, který tady musej poslouchat ty kecy jako "cyklista jel v protisměru", "to auto nesvítilo" a podobně, nebo poznámky k trestům typu "je to moc", "nevím za co jsem to dostal", a to nemluvím o tom vtipkování během rekonstrukce smrťáku, úsměvech do všech stran a objímání rodiny, to mohl klusák rovnou zajet za pozůstalejma, vyčůrat se jim do voka, do ucha, do nosu (do jedný dirky, do druhý duirky) natočit to na mobilo a pak to ještě hodit na youtube. A na těch lidech je vidět že nemaj ani špetku sebereflexe. Když člověk kterej uvízne ve výtahu chodí už vždycky po schodech, a ten co se jako dítě topí se dokonce života bojí vody, tak tady máte lidi který autem zabijou lidi, a když mluvěj o tom že jim soudce sebral řidičák, tak s výrazem ukřivdění, jako kdyby se proti nim celej svět spiknul a ani zmíňka o tom že se někdo dobrovolně rozhodl že už nebude jezdit autem nebo aspoň že by se mu po vypršení trestu, když zase začal sedat za volant, pár neděl zvedal kufr. Ale možná to nějakej život zachrání, nebo lidi začnou stavět víc posedů, však von si z toho každej přebere to co bude potřebovat. (06.10.2021)

Na začátku asi byla (?) dobrá myšlenka, ale to zpracování ji podle mě dost zmrvilo. Vůbec jsem třeba nepochopil ty scény z barrandovských ateliérů, kde jakýsi kompars sedí ve zbytcích nějakých vraků (zcela jistě nemajících s původními nehodami nic společného, neb pochybuji, kde by tvůrci vzali součásti auta, které mělo před 20 lety nehodu) a skuteční aktéři nehod u toho střídavě mlží stran skutečných okolností každé nehody a střídavě podléhají návalům zjitřených emocí, ať už jsou hrané nebo nikoli. Dále mi přišlo škoda, že se kvůli tomu filmu rozmlátilo tolik aut, které ještě mohly někomu sloužit, a celkově na mě ty inscenované fejkové rekonstrukce nehod působily divně, jako urputný poutač pozornosti, podobně jako celý dokument, který ve mně vyvolal všechno možné (občas i nudu), jenom ne to, čeho asi chtěl docílit. Nemyslím si prostě, že takový dokument může něco změnit a že konfrontace s několika více či méně nesympatickými nešťastníky, kteří měli částečně smůlu a částečně si to zavinili sami, může zapůsobit jako prevence dopravních nehod. Ostatně YouTube a Facebook přetékají videoobsahem ze skutečných (!) nehod, který je s oblibou virálně šířen, a přesto lidi dál jezdí jako kreténi, protože na řidičák dosáhne každý a tahle společnost je automobilismem posedlá a nenechá si ho za nic vzít; houstnoucí pomníčky kolem silnic tak lze považovat za jakési oběti na oltáři individuální dopravy, které dnes podléhá vše. Psal jsem to už před lety k pořadu STOP, který kdysi běžel v telce, že donkichotsky bojuje s notoricky známým faktem, že se na silnicích denně masakrují, doživotně mrzačí a zabíjejí noví a noví lidé, aniž by s tím kdokoli mohl něco udělat. Ano, jedno řešení by zde sice bylo, ale je samozřejmě zcela neprůchodné - aby bylo cestování autem 100% bezpečné, muselo by každé auto být obrněno přinejmenším jako tank, a jezdit maximálně 20 km/h. (Případně je možná budoucnost v autonomních vozech, ale ani tam si nemyslím, že by nehodovost klesla na nulu). Aby nedošlo k mýlce, samozřejmě považuji za záslužné pokoušet se jakkoli zlepšit statistiky nehodovosti, ale zrovna v tomto případě mám pochybnosti, zda ten film měl kdy být něčím víc než jen Klusákovým námezdním projektem v rámci osvětové kampaně České asociace pojišťoven a BESIP, protože prostě kšeft je kšeft (nebo jsem možná už jen otrávený z toho, jak chce pořád někdo vyvolávat celospolečenské diskuse o nějakém tématu, což jen potvrzuje můj názor, že naše současnost už není skoro ničím jiným, než permanentním bojem o pozornost, která je vynucována čím dál agresivněji, jak jsou lidi čím dál víc otupělejší a přehlcení informacemi). (16.06.2021)

Jako vždycky od Klusáka poměrně svérázně zpracovanej dokument, ale výsledek je vcelku efektní. Jen mi teda přišla škoda zaměřit se pouze na vysokou rychlost. Přece jenom aspoň jeden příběh viníka nehody zapříčiněný z jinýho důvodu (nepozornost nebo alkohol) by působivost celýho dokumentu zase o něco posunul. Na druhou stranu i v rámci tohohle jednostrannýho zaměření se podařilo na diváka dostat aspoň malou část z těžko přenositelný zkušeností viníků nehody, že jedna chyba (mnohdy zbytečná hloupost a risk za volantem) dokáže změnit a ovlivnit celej život. Prostě nic, čim by si chtěl člověk dobrovolně projít. A když tenhle dokument aspoň pár řidičů přiměje za volantem víc přemýšlet a trochu se zklidnit, bude to fajn výsledek, čtyři hodně slabý hvězdy. (13.06.2021)