Bombastický Johan

Na Johana se sice celkem dá dívat, za což může zasazení do fotogenické, odlehlé, norské pobřežní vísky Titram (mimochodem reálné, ve které se film opravdu natáčel), ale jakmile vám dojde, o co se film snaží (časosběrná freska s svérázném podivínovi a la Forrest Gump či švédský Stoletý stařeček), dojde vám, jak ten film šíleně selhává. V honbě za dosažením toho správného podivínského hrdiny, skrze kterého je nám vysvětlováno, že divní jsou ve skutečnosti všichni kolem, totiž není schopen vůbec vykreslit charaktery postav nad rámec jednorozměrných lidských gimmicků. K různým motivům (třeba ty výbušniny), se vrací úplně náhodně a proto není schopný k čemukoli a komukoli zde vybudovat nějaký vztah. Celé to působí jako špatně zadaptovaná kniha, protože většina elementů ve filmu je jen zvláštně nakousnutá a nikam nedovedená. Trochu podezřívám film, že původně měl být daleko drsnější podívanou, kterou nakonec někdo sesekal do hebčejší, rodinné podívané. (04.08.2023)

S norskými komediemi jsem se zatím moc nesetkal a šlo o docela příjemně strávený čas. Absurdním humorem a zvláště absurdní titulní postavou se zálibou v odpalování dynamitu Bombastický Johan vyloženě kráčí ve stopách typických skandinávských (např. švédských) komedií. Hodně se mi líbila první polovina včetně celého příběhu Johanova táty, zatímco po zvratu, kdy všemi opovrhovaný Johan začne prožívat na chvíli šťastné romantické období, začal pro mě film stagnovat a po dalším zvratu mi zas připadalo, že tvůrci už začínají být vůči hlavní postavě místy příliš krutí. Oceňuji, že tvůrci dotvořili celý osud fiktivní postavy od raného dětství až po opravdu stylové „pohřbení“ na závěr, jen mě zamrzelo, že mimo pár zmínek o 2. světové válce zde není žádné výrazné propojení příběhu s dějinnými událostmi či společenskými změnami u tak velkého časového oblouku 1940 – 2022 (ač je možné, že norský venkov žije izolován téměř od všeho :o)) – ale mnohem víc jsem se pozastavoval nad tím, jak film často skáče časem přes 10 až 20 let, jednu hodně zajímavou kapitolu z Johanova života (práce v Americe) zhrne do krátkého vyprávění a pár fotek, z další (pobyt ve vězení) nám neukáže nic, zatímco některé rozehrané situace se naopak líně táhnou. Jako milovník Doživotní renty mám holt u komedie s osudy postav v průběhu několika dekád vysoké nároky, ale stačilo méně velkých časových skoků, dodat pár scén z vynechaných období + svižnější tempo u pár jiných a byl bych hodně spokojen. V rámci severských absurdních komedií za mě příjemný, ale jen mírný nadprůměr: díky výtečné první polovině a závěru. [70%] (27.01.2023)

Už ten dvojsmyslný název naznačoval, že půjde o nevšední filmový zážitek. Ale že to bude až takové, jsem nečekala. Tak svéráznou a zároveň skvělou tragikomedii jsem snad ještě nikdy neviděla... Osud mu nebyl zrovna dvakrát nakloněn, Johan se však z mnoha ošklivých ran dokázal otřepat a zarputile kráčel životem dál. Kvůli zálibě v odpalování bomb ho skoro nikdo neměl rád, přesto našel spřízněné duše. Při tom jeho neúnavném hledání jsem se místy od srdce zasmála, nebo naopak dojala téměř k slzám. Konec mě pak rozsekal na cucky... Jo, a abych nezapomněla, hudba byla taky bombastická! (90%) (11.02.2024)

Tak toto bola v celku bizarná komédia, v ktorej nechýbal ten správny severský humor s nenápadným dôvtipom. Johan bol vo svojej podstate dobrák, akurát mal poriadnu smolu, že tie pyro aktivity dosť ovplyvnili jeho život. V domácej dedinke zrovna obľúbený nebol, ale potom aspoň čiastočne napravil svoju reputáciu. Film ma bavil, akurát bol na môj vkus až príliš seversky chladný a chýbala mi tu lepšia dialógová esencia. Ale inak fajn, lepšie 3* (19.04.2023)

Je možné byť silný a čudný zároveň. A presne taký bol Johan, ktorého všetci nenávideli. Možno by mi k výbornému filmovému zážitku stačil bombastický Pål a svetre s nórskym vzorom .. lenže ja som ku tomu navyše dostala príjemný čierno-humorný a smutno-veselý príbeh od môjho obľúbeného spisovateľa. 4,5* (07.03.2024)