Šachová novela

Jak moc dokáže člověka zničit, když mu například vezmete knihu, která byla zprvu dokonce jim nechtěná. Ale bez ni jakoby byl jeho dřívější život úplně pryč, jakoby to bylo to poslední, co jej alespoň vzdáleně něčím připomíná. Vyjma jedné scény bez fyzického týrání a přesto, nebo spíše právě proto tak silné. Stále se opakující dny, nevědomost a samota. "Erich", nebo Böhm jsou potom svým způsobem krátkým vykoupením ze stereotypu. U prvního jmenovaného jsem každou jeho návštěvu čekal, jestli promluví více, než má povoleno. I díky jeho pohledu mi přijde opuštění hotelu doktorem Bartokem jako vůbec nejsilnější scéna. Navíc ten kontrast s krátkou exkurzí do jeho života před tím vším... Naprostá destrukce osobnosti a samozřejmě šachy, prakticky veškeré partie výborně natočené, včetně těch hotelových. Ta na lodi vůbec nejlepší a to i přesto, že se ze všech démonů mohlo lehce ubrat. Oliver Masucci výborný, zase bych mohl vzpomenout na rozdíl jeho doktora Bartoka. 80% (17.10.2023)

Viděl jsem už asi 3 starší adaptace Zweigovy Šachové novely včetně Radokova televizního experimentu, přičemž u mě dlouhodobě vítězí Královská hra s pány Munzarem a Hrušínským – díky strhujícím hereckým výkonům, díky Hubačovu scénáři se silnými myšlenkami a také díky ryze komornímu pojetí, které se k děsivým prožitkům hlavní postavy vrací jenom vyprávěním slovy a dokáže být přesto hluboce působivé, až mrazivé. I to vystavění děje do pouhé hodiny, rámované prvním a druhým šachovým zápasem, se mi zamlouvalo víc. Na nové výpravné zpracování z Německa jsem se celkem těšil, zároveň jsem však byl do jisté míry skeptický, už jen vzhledem k dvounásobné stopáži. Ačkoliv si řada zdánlivě výplňových scén z první půlhodiny nakonec později obhájila svoje opodstatnění, přeci jenom ten úderný příběh pro mě začal až okamžikem zatčení, resp. následného umístnění doktora Bártoka do prázdné cely a skutečně silné emoce se u mě dostavily (i vzhledem k způsobu vyprávění příběhu ve dvou časových linkách) až od momentu první šachové partie. Ten příběh z Zweigova pera je pro mě ale stále fascinující, skoro v každém zpracování, tentokrát s moderními filmovými prostředky a musím uznat, že to explicitní znázornění destrukce osobnosti včetně propuklých běsů a pozdějších přeludů bylo rovněž strhující. Snad jen ve scéně velkého vítězství se na můj vkus tvůrci příliš utopili v tom návalu střihů a prolínání natolik, až se jeho síla v posledních minutách začala mírně vytrácet a následné ukončení mi připadalo (obzvlášť ve srovnání s Královskou hrou 1980) trochu nevýrazné. Možná je méně někdy skutečně ve výsledku více, zvláště pokud jde o vyprávění příběhu již v jádru tak silného. Filmařsky jde ale určitě o výbornou záležitost a těšilo mě, když režisér dokázal těch pár naturalistických scén vyvážit i poetickými záběry na plavící se loď po širém moři. [75%] (25.07.2022)

Výkon Olivera Masucciho bol bravúrny a nedivil by som sa, ak by som ho od teraz videl častejšie. Ale je to práve tá Zweigova predloha, na ktorej sa dá scenáristicky a následne herecky pekne vyšantiť, čo som videl už na našej Kráľovskej hre s Hubom a Dančiakom. Táto Šachová novela je uchopená trochu inak, ale jedná sa o ten istý príbeh, aj keď neviem, ktorý z tých dvoch je vernejší knihe (nečítal som ju). Hlavná postava je na začiatku hrdý a vyrovnaný človek, ktorý po uväznení v luxusnom hoteli postupne prichádza o duševné zdravie a o dôstojnosť. Vďaka nemu, ale aj ďalším hercom som veril každej scéne, ktorá sa tu odohrala. Fakt dobré. 72%. (15.10.2022)

Vzhledem k tomu, že česká adaptace s Munzarem v hlavní roli byla zločinem proti Zweigově předloze, zaslouží tato německo-rakouská verze absolutorium, protože takhle je v knize opravdu psáno. Já osobně ještě přemýšlel, jestli se hlavní hrdina (v knize) zbláznil přímo z té Pennsylvánské samovazby v kombinaci se zvuky mučení ostatních vězňů, nebo až tím, když do svého rozklíženého duševního zdraví "pustil" tu šachovou knihu. (17.10.2022)

Dobre vedený film, ktorý postupne mapuje to, ako človek stratí kontrol nad svojím rozumom a svojou osobnosťou. Prostredie, choreografia a výprava sú autentické, pôsobia dojmom vernosti danej doby. Ku štvrtej hviezdičky mi chýba o stupeň údernejší záver, trochu viac prepracovaná scéna, ktorá zachytáva „odhlásenie“ pána Bartoka z hotelu a dominantnejšia záporná postava. Až na toto sa jedná o vydarený psychologický snímok s veľmi dobrým výkonom herca Olivera Masucciho. Po veľmi dlhej dobe pomerne kompaktný film z rúk režiséra P. Stölzla. Osobné hodnotenie: 78% (***) (18.10.2022)