Cesta do praveku

Veliká úcta za trikovou část filmu, ve své době zajisté revoluční počin. Z dnešního hlediska: čtyři pinďouři s jazykovým projevem hodným valného shromáždění OSN se potloukají historií. Kdyby byli ještě větší pionýři, tak by si Timur závistí urval koule a spálil je i se stranickou legitkou. Protože díky pomoci UNRY donosila řada poválečných prvorodiček své plody, můžeme nyní sledovat jejich pravěké eskapády. Z respektu k předkům za 3. (06.06.2012)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Ti nejsprávnější hoši ze všech správných z temných 50. let, jednomu dokonce v Době Ledové stačí jen rádiovka a u límečku zapnutá košile, se bez jakéhokoli přesného vysvětlení vypraví na cestu do minulosti. S ROH až do Pravěku, mohl by poznamenat hnidopich. Pomáhají mu k tomu strojové dialogy a těžko stravitelná, bezchybná a notně prožívaná artikulace zúčastněného vypravěče. Nicméně světový filmový fenomén Karel Zeman funguje i zde. Vše podporuje skvělá hudba. "Považte hoši..." (04.10.2011)

Scénář: Karel Zeman, J.A. Novotný .. Bezkonkurenčně nejlepší hraný film Karla Zemana. Zajímavý nápad putování několika chlapců za poznáním do pravěku, kdy chronologicky, avšak pozpátku cestují až k pradávnému moři, kde se zrodil život na Zemi. Stěžejní je ovšem mistrovská animace tehdejší fauny. Dávná zvířata jsou jako živá a na tehdejší dobu se jednalo určitě o dech beroucí podívanou. Tímto archaickým kouzlem se dá poctivě kochat i dnes. (29.04.2006)

Tenhle film na mě po těch letech, kterými prošel, i když se je snažím odmyslet a nedívat se na úroveň triků, působí neuvěřitelně zastarale. I když ve své době to asi byla bomba pro mě to žádné zvláštní kouzlo ani nic, čím by mě to zaujalo nemá. Obdivuji Zemana - výtvarníka a jeho animované filmy, k těm hraným jsem si bohužel (zatím) cestu nenašla. (15.04.2003)