Cesta do praveku

Výlet štyroch mladých bádateľov riekou času zasväcuje diváka do historických faktov, obrázkov plných starovekých a pravekých zvierat, či striedania historických období. To všetko na podklade vynaliezavých trikových kúzel a technických manévrov, ktoré boli hlavným strojom na úspech. Banálne spracovanie príbehu, infantilné počínanie našich štyroch dobrodruhov a primitívne dialógy ma však neskutočne unavovali. Žiadna lepšia zápletka, žiadny väčší dobrodružný nádych, a to, že z desiatok historických zvierat, ktoré na svojej ceste stretli (neraz životu nebezpečných) sa všetky promenádovali na druhej strane rieky som takmer nevydržal. Slabšia hodinka dejepisu určená dnes už len naozaj menšiemu publiku. 55%. (31.05.2009)

Na tu dobu boží, tím jsem si jistý, ale dnes už tento film působí trochu divně a někdy dokonce nechtěně komediálně. Každopádně si myslím, že i dnes by se pomocí tohoto filmečku dalu učit na školách malé děti, protože nás krásně provádí časem nazpět, jsme svědky doby ledové, doby pralidí a mamutů, dinosaurů i trilobitů. Takže jako jednohubka to ještě funguje, ale abych tenhle snímek vyhledával a vyloženě si ho užíval, to určitě né. (28.11.2009)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Absolutná klasika českej fantasy školy. Karel Zeman prinášal vo svojich filmoch čaro fantázie i v časoch komunistickej diktarúry, kedy sa muselo žiť hlavne v reálnom socializme. Jeho diela som vždy považoval za výnimočné. Ako sám názov tohto snímku napovedá, tento krát nás zavedie spolu so štyrmi mladými bádateľmi na exurziu v čase. Prejdeme rôznymi etapami vývoja Zeme a života na nej. Samozrejme, že to nemá animácie typu "Jurský Park", ale keď uvážite, že film bol natočený v ČSSR desať rokov po vojne, tak ho musíte štedro oceniť. Ja dávam štyri hviezdičky! **** (06.02.2008)

Tenhle snímek svého času způsobil ve filmovém světě slušný poprask a byl s velkým úspěchem promítán v desítkách zemí. Karel Zeman se stal ve filmové branži pojmem a kdyby netvořil za železnou oponou, čekala by ho patrně skvělá kariéra a z dětských herců by se staly uznávané hvězdy. Na svou dobu mimořádně dobře zpracované trikové scény s atraktivními obrazy prehistorických živočichů dělají ještě dnes z filmu zajímavý kousek a výraznou připomínku filmové historie, nicméně scénář je s odstupem času přece jen plochý a didaktický záměr bije do očí. Film v řadě ohledů (výhradně chapecké obsazení, skautské ideály, touha po dobrodružství) připomíná a patrně i záměrně navazuje na Foglarovu tvorbu.Celkový dojem: 70 %. (13.06.2006)