Cesta do praveku

Za mých dětských let běžela Cesta do pravěku docela často v televizi a já jsem se pokaždé díval. Byl jsem tím filmem ohromen. Mí příbuzní si to bohužel vyložili jako fascinaci pravěkem a neúnavně mě zásobovali knížkami o dinosaurech. Abych neranil jejich city, předstíral jsem radost.:-) Ne, nejsem žádný Ross Geller a prehistorie mně nikdy bůhvíjak nezajímala, ale možnosti filmu ano. To, co pro film (a nemyslím jen český) udělal Karel Zeman, se dá z dnešního pohledu už těžko docenit. Ale některé scény si dodnes nejsem schopen vysvětlit. Třeba když ti kluci jedou na loďce a v popředí se z vody vynoří podivný ještěr s kachním zobákem. Rozhlíží se, mrká, mlaská, zcela přirozeně se pohybuje. Dělený obraz to být nemohl, zadní projekce taky ne a jestli to byla loutka, pak nejdokonalejší, jaká se do té doby objevila na celuloidu. Nebo ta scéna s mrtvým stegosaurem. Celá léta jsem žil v domnění, že šlo o velký model, až jeden dokument mi objasnil, že to byla dokreslovačka! Přirozená syntéza hraných a animovaných složek dělá z Cesty do pravěku stokrát věrohodnější podívanou než je Jurský park, kde se ještěři pohybují značně nepřirozeně (jakoby pérují), vypadají dost dvourozměrně a především hrají na kameru. Pch! Takže já jsem pro Cestu. 80% (09.01.2006)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství, a abych přiznal pravdu, ještě dnes se na něj čas od času podívám, protože mi prostě dodává energii a probouzí ve mně ty staré sny, kdy jsem chtěl být paleontologem a jednou se taky vydat na cestu celou historií života. Ulovit mamuta, pozorovat lovícího šavlozubého tygra, mít se na pozoru před krvelačným tyranosaurem. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že tenhle film ovlivnil mé rozhodnutí studovat biologii. (03.11.2007)

"Je škoda, že pošel. Mohli jsme si ho ochočit." Já jsem v mládí rovněž neměl žádné námitky proti ochočení stegosuara, ale poznávat život v pravěku bych se kvůli tomu nevydával. Pro jednou však taky mohu učinit výjimku, proplout jeskyní a vyfotit se s mamutem, srstnatým nosorožcem, smilodonem, uintatheriem, phororhacosem, pteranodonem, edmontosaurem, brontosaurem, struthiomimem, styracosaurem, ceratosaurem, trilobitem a dalšími bývalými obyvateli naší Země. Ani jako malému mi sice žádná ze zobrazených potvor nepřipadala ani trochu živá, ale ten pravěk vytvořený s předpotopní filmařskou technikou musím ocenit i já. (09.12.2015)

Jeden z nejlepších chlapeckých dobrodružných filmů světové kinematografie. Divukrásný filmový svět Karla Zemana se silným didaktických základem konstruovaný na bázi fantastiky románů Julese Vernea (ne náhodou jsou ostatní Zemanovy filmy adaptacemi právě verneovek). Ne Cesta do středu Země, ale cesta proti proudu času (symbolicky ztvárněného coby řeka, jak obvykle zjednodušeně chápeme chronologii historického času) je syžetem Zemanovy metaforické cesty do pravěku. Ve své době nevídané trikové scény (kombinování technik vícenásobných expozic, čímž Karel Zeman propojil hraný film s animovanou složkou filmu), dnes krásně nostalgické ohlédnutí na jeden z vrcholů československé kinematografie a zároveň na osvícenecko-budovatelský koncept nekonečných možností lidského rodu, který sice právě nosí červené pionýrské šátky, ale to je asi tak jediná dobová kotva, neboť Zemanovy snímky zůstaly dodnes silně nadčasové. Cestu do pravěku jsem zbožňoval jako kluk, radostně jsem se k ní vracel coby dospělý a zřejmě se k ní budou vracet i moje děti... Nádherný film... PS: Až neuvěřitelně dnes zní fakt, že po pár letech od svého natočení byla dokonce Cesta do pravěku s menšími úpravami vysílána ve Spojených státech a zaznamenala obrovský divácký ohlas. (23.10.2010)

Výlet štyroch mladých bádateľov riekou času zasväcuje diváka do historických faktov, obrázkov plných starovekých a pravekých zvierat, či striedania historických období. To všetko na podklade vynaliezavých trikových kúzel a technických manévrov, ktoré boli hlavným strojom na úspech. Banálne spracovanie príbehu, infantilné počínanie našich štyroch dobrodruhov a primitívne dialógy ma však neskutočne unavovali. Žiadna lepšia zápletka, žiadny väčší dobrodružný nádych, a to, že z desiatok historických zvierat, ktoré na svojej ceste stretli (neraz životu nebezpečných) sa všetky promenádovali na druhej strane rieky som takmer nevydržal. Slabšia hodinka dejepisu určená dnes už len naozaj menšiemu publiku. 55%. (31.05.2009)