Nesmrteľná teta

Český Lev 1 : Herečka HR - Jiřina Bohdalová (08.09.2004)

Myslím, že u nás po roce 1989 byly natočeny, až na několik pokusů a televizních věcí, jen tři nadprůměrné pohádky. Tahle, Lotrando a Zubejda a Anděl páně. (19.02.2007)

Víte co? Já měl Nesmrtelnou tetu fakt hrozně rád, ale co jsem jí viděl posledně a pokaždý si stihl všimnout Bohdalový, vzpomněl jsem si na ty posraný fotky, kde Bohdalová stála po boku nejdřív Havlovi, pak Klausovi a nakonec Schwarzenbergovi a i Zemanovi. A výsledek? Vysloužila si nějakej ten zasranej řád, co herci dostávaj za zásluhy k podpoře kultury tomuto státu. Je mi z Bohdalový na blití a proto dávám o stupeň nižší známku, pohádka si to bohužel nezaslouží, Bohdalová jo. Kdybych ji viděl po boku Husáka, asi bych se neudržel a poslal tuhle pohádku do odpadu, naštěstí se to nestalo a tak tahle pohádka zůstala ušetřena. Uvidíme na jak dlouho. (29.12.2013)

Novější pohádka, která se snaží být stejně skvělá a milovaná jako staré pohádky, na které nikdo nezapomene. To se nedaří a nezchraní to ani Nesmrtelná Bohdalka :D (11.08.2005)

Až na ty předpotopní televizní triky docela slušná a zábavná pohádka... (21.11.2006)

Jedna z mých nejoblíbenějších českých pohádek. V dětství jsem se na to mohl koukat pořád, bral jsem to ale spíš jako horor, než pohádku :-) Je v ní perféktní atmosféra, je napínavá, vtipná a hlavně strašidelná. Určitě doporučuji, už jen kvůli vynikajícímu hereckému výkonu skvělé Jiřiny Bohdalové . . . (26.12.2009)

Bohdalka tu starou a ošklivou intrikánskou ježibabu zahrála tak přesvědčivě že bych snad i uvěřil tomu, že taková je ve skutečnosti! Jinak pohádka spíše televizního rázu a slabota ve srovnání se starší tvorbou. Hanzlík v roli krále úplně mimo.. (24.12.2017)

One-woman-show Jiřiny Bohdalové. Jako celek rozpačité. (16.06.2002)

Pohádka, která mně nikdy nesedla pro svůj rozpačitý scénář a neslané nemastné výkony hlavních postav. V porovnání s přeslazenými kýči pana Trošky ovšem veledílo. Celkový dojem: 50 %. (07.08.2008)

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)

Mno, tak nevím...Dětské vzpomínky se mi mísí s dojmy po nedávném zhlédnutí... (20.08.2006)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

Dnešní pohádky se snaží být "nesmrtelné" jako ty ze 70.-80. let. Dle mého názoru to nejde ... Kromě pár vynikajících herců mě pohádka Nesmrtelná teta nenadchla a přiznám se, že "nemusím" ani herce Filipa Blažka. (26.08.2011)

Bohužel, tenhle pokus o natočení velkolepé pohádky vyšel hodně rozpačitě a navíc stojí a padá s hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové. Taková pohádka prostě nemůže fungovat, i když netvrdím, že je to pohádka vyloženě špatná. Námět je to zajímavý, kostýmy jsou povedené, ale zpracování působí prázdně a místy i trošku násilně. Škoda, i kvůli evidentně vysokému rozpočtu. Ale stále je to porevoluční pohádkový nadprůměr. (16.06.2005)

Oblíbená pohádka z dětství, přestože tenkrát pro mne představovala spíše horor. A to především kvůli odporné podobě Závisti, které se nešlo nebát :) Ano, triky jsou neskutečně laciné a ubohé a o hereckých výkonech raději nemluvě, ale jako celek je to jedna z těch lepších českých pohádek. (28.09.2011)

Velký porevoluční hit s Jiřinou Bohdalovou, který ve své době podpořilo její účinkování v Jedna kočka za druhou. Za normalizace převážila její práce pro televizi a proto každé její zastavení ve filmu se zdálo být uníkatním. Dnes se tato teze potvrdila, vzhledem k tomu, že dodnes jejím posledním velkým filmem byla Fany a po Nesmrtelné tetě se její poslední velkou pohádkou stala Jezerní královna, ve které de facto jen svou Závist zopakovala. Tato její poloha se nakonec ukázala platnou také pro několik dalších pohádek v TV (Boháč a chudák...). Při zpětném pohledu můžeme navíc ocenit zakořenění Filipa Blažka a litovat odchodu Barbory Bobuľové do zahraničí. (03.03.2011)

Bohdalová, se svým slušným komediálním talentem, Hanzlík, jehož pomalý král je komicky roztomilý, klasicky pohádkový motiv (v tomto případě boje proti závisti, což je na české polistopadové poměry sedí) a hmmm... pár malých roliček, které do výsledného dojmu moc nepromluví. To jsou klady tohohle zástupce novodobé pohádkové tradice. Tohle ještě zkousnu, nad Troškovými díly to má přece jenom o třídu navrch. 50% (21.06.2006)

Na úzké lávce se potkal Rozum se Štěstím a ani jeden nechtěl druhému ustoupit, protože každý z nich sám sebe považoval za společensky významnějšího. A aby si to ujaslili, uzavřeli sázku. Protože mám rozum, brala bych to štěstí. (31.10.2010)

Nesmrtelná teta je typický úkaz na poli českých pohádek koncem 20. století.Některé scény mi připadaly svojí ponurou atmosférou hodně podobné JEZERNÍ KRÁLOVNĚ..Celý příběh podkresluje relativně pěkná hudba,která ale nijak zvlášť nepotěší.O nějakých zvláštních hereckých výkonech se ve většině případů nedá mluvit,ovše kromě paní Bohdalové,která se role Závisti ujala s takovou vervou,jako bych jí pomalu uěřil,že je taková jako ve filmu.Král Jaromír Hanzlík je to jediné,co dodává filmu trochu vtipu a šťávy,ale pouze když má hloupý mozek,jinak splývá s ostatními.I když Nesmrtelná teta není vrcholem kinematografie,ruku na srdce,myslíte že třeba Z pekla štěstí je lepší pohádka? (01.08.2006)

Bylo nebylo, v oněch časech se kvantum pohádek točilo a v mnoha z nich pobíhal jeden zlatovlasý princ, díky kterému se tolik pohádek sléválo, spájeloo, do neučité hmoty rozostřených okrajů se transformovalo, z onoho blobu vystupují tři díla, která jsou alespoň trochu rozpoznatelná, nespadající do Velkého patvaru a Nesmrtelná teta je z nich nejhorší, v mých očích před Perlovou pannou a Lněnou kytlí v prachu se ploužící. A jak to bylo dál, milé děti? Filip Blažek naštěstí oplešatěl. (19.08.2013)