Betlehemské svetlo

Něco podobného, ale mnohem šikovněji a zábavněji napsal a zrežíroval Woody Allen už před čtvrtstoletím s názvem Pozor na Harryho! Když si vzpomenu na historky, kolikrát syn vracel otci Lahve, divím se, že se tentokrát spokojil s tak slabým materiálem. Mrzení je o to větší, že má jít zřejmě o Svěrákův umělecký "kšaft". (14.09.2022)

Zdeněk Svěrák by už mohl klidně pověsit nové filmy na hřebík. Ale na druhou stranu mě zase těší a je mi ctí,  že jsem se jako kuře mohl dočkat premiéry ještě nějaké více Svěrákovské komedie se Zdeňkem v hlavní roli. To je pro mě skoro až neuvěřitelné. Přitom únudní Tři bratři a obrázkové Strnistě ukázalo, že už je možná vážně čas nechat Zdeňkovu látku být, ale tohle je alespoň zase něco jiného, má to něco více ze Zdeňka (byť hlavní podíl na scénáři má Jan) a oproti těm posledním dvou filmům to je pro mě určitě o krok zlepšení a hlavně tomu přizpůsobuji svoje hodnocení. Jan sice pořád dokazuje, že nemá na to psaní takovou lehkost a srdíčko jako Zděnek, takže podobně laděné Vratné lahve zůstanou určitě emotivnější a vtipnější, ale v době jejich premiéry jsem měl úplně jiné starosti. A tady zase Jan na druhou stranu znovu dokazuje , že je to vážně skvělý filmář a celý ten výtvarný styl plný prostředích  se zajímavými barvami se mi dost líbil, často už jenom on přinášel kus fantazie a ta jako by se právě nesla celým filmem, což se mi líbilo. Nebylo to sice moc vtipné, sem tam i zmatené, a kdo četl Svěrákovy povídky ten se místy vyhne překvapení (a kdo nečetl bude tedy na tom možná líp.) Navíc vidět 85letého pana Svěráka v medvědí masce jsme asi nepotřebovali. Budou ještě asi dost protichůdné reakce. Ale i přes ty mouchy, se na to moc hezky  koukalo, což se dalo říct i o Strništi. Ale tady mě bavil celý námět o spisovateli s bohatou fantazíí, a absence většího humoru nahradila zase taková jinakost, magnetismus, lyrika a poetika, která mě místy určitě okouzlila. Navíc ve všech třech vybraných příbězích  se dá najít něco jiného a nakonec dojde i na smířlivé milé vypointování. Vrchol Svěrákovy tvorby to v žádném případě není, ale pro mě to je jejich nejlepší film od Vratných lahví a v kině jsem si to užil. Tak bych se radši přimlouval, ať už je poslední s vlivem Zdeňka, jako ještě relativně pěkná rozlučka a díky za vše. (10.03.2022)

Divne a hlavne nie príliš funkčne pojatý poviedkový film v ktorom sa hlavný hrdina behom behom svojej ústrednej línie rozpráva s imaginárnymi postavami vedľajších línií, ktoré tvoria samostatné príbehy. A podľa ich želaní upravuje vývoj ich charaktery, čo zakaždým neželane ovplyvní osud tých postáv. Celý film ale pôsobí strašne unavene. Rovnako ako samotný Zdeněk Svěrák. Herecky už na to, aby utiahol film, podľa mňa nemá. Z Jana Svěráka sa pre zmenu stal nudný rutinér u ktorého jeho obrovský talent z pred dávnych rokov už prakticky vôbec nevidno. Technickú stránku má stále v ruke, ale po dejovej stránke to proste nefunguje. Asi by to mal nadobro zabaliť spolu s otcom. 5/10. (08.09.2022)

definitivny zosun Jana Sveraka do bahna reziserskej priemernosti (i ked je stale lepsi reziser ako vacsina inych ceskych filmarov). film ktory postrada vtip, rytmus a uceleny pribeh, skoda ze sa rozhodol celu svoju filmarsku karieru spojit so svojim otcon Zdenkom lebo ten ma tiez svoje najlepsie scenaristicke roky za sebou (i ked posledne tri filmy si Jan pisal sam i ked podla predloh Zdenka). je smutne sledovat OSCARovy talent (ktory mal sancu i prerazit v hollywoode ale nikdy sa nerozhodol spravit ten povestny krok do neznama) utapany vo filmoch ktore nemaju sancu zaujat inak len faktom ze to je od dua SVERAK a SVERAK.... (15.03.2022)

Myslím, že pro Betlémské světlo jsou nesmírně důležité dvě ženy - manželka spisovatele v letech v podání Daniely Kolářové a Tereza Ramba jako postava jeho povídky. Když je postavíme vedle sebe, vynikne smysl filmu. U Šejnohů doma vidíme, jak se autor, evidentně proutník ve výslužbě, nechce vzdávat literárních nápadů ani světa, který dříve znával nebo o němž si idealisticky myslí, že takový byl. Manželku přitom víceméně ignoruje, ale není to zlý úmysl - prostě se mu myšlenky toulají jinde, a tam, kde svým literárním postavám může linkovat životy, je mu fajn. Právem mu manželka vytýká, že vůbec nerozumí tomu, co ona chce, a že vlastně nerozumí ženám vůbec. Že má pravdu, doloží právě povídka s Terezou Ramba a Vojtěchem Kotkem, ve které my coby diváci z reality vidíme hlavně přehnaný toxický vztah dvou mladých lidí, ovšem ne tak Šejnoha, který je s vývojem děje zdá se spokojen a ačkoliv ho za uslintanost a oplzlost kritizuje jak manželka, tak jeho postava, píše si to stejně podle sebe. V tom vidím smysl filmu - kontrast reality a fantazie, která sice osvobozuje, ale zároveň může i odcizit. Betlémského světla jsem se zprvu trochu obával - upoutávka vypadala televizně a ani Jan Svěrák, v několika rozhovorech opakující, že ho už režie moc netěší, při vzpomínce na Po strništi bos důvěru nevzbuzoval. Ovšem hned při úvodní scéně mi bylo jasné, že to s obavami nebude tak horké. Scénář je sice zmatek nad zmatek, zmíněná povídka by zasloužila zkrátit a najdou se scény, které měly být působivé, ale nějak se to nepovedlo a jsou spíše trapné ("drama" v Ruslanovi a Ludmile), jenže právě díky tomu, o čem film je, se to vlastně daří maskovat. Film i krásně vypadá a hraje (Ondřej Soukup složil fakt úžasný soundtrack)... No a pak je tu samozřejmě Zdeněk Svěrák v hlavní roli a jeho typický humor, který nemá problém rozesmát celé kino, ať už to je dialog zestárlých manželů, správně padnoucí vulgarita ve stylu Cimrmanova šrapnelu nebo neodolatelné vtírání se do spisovatelovy přízně v podání Vladimíra Javorského. Já jsem překvapený a moc spokojený. (22.03.2022)