Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský, Jitka Čvančarová, Martin Polišenský, Ondřej Vetchý, Patricia Schumann (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Starnúcemu spisovateľovi Karolovi Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už písanie nejde ako predtým. Nedokončené poviedky sa mu hromadia v hlave a ich postavy vyliezajú na denné svetlo a dožadujú sa, aby autor pokračoval v deji. Všetci niečo chcú. Fotograf Matěj chce získať nedobytnú magistru z lekárne, pán Bohumil prosí, aby urobil zázrak, automechanik Bakalář by chcel byť liečiteľom. Do toho vstupuje z reálneho sveta Šejnohova manželka, ktorá si myslí, že už by mal písanie nechať a konečne sa venovať jej. (Magic Box)
(viac)Videá (6)
Recenzie (295)
Zdeněk Svěrák by už mohl klidně pověsit nové filmy na hřebík. Ale na druhou stranu mě zase těší a je mi ctí, že jsem se jako kuře mohl dočkat premiéry ještě nějaké více Svěrákovské komedie se Zdeňkem v hlavní roli. To je pro mě skoro až neuvěřitelné. Přitom únudní Tři bratři a obrázkové Strnistě ukázalo, že už je možná vážně čas nechat Zdeňkovu látku být, ale tohle je alespoň zase něco jiného, má to něco více ze Zdeňka (byť hlavní podíl na scénáři má Jan) a oproti těm posledním dvou filmům to je pro mě určitě o krok zlepšení a hlavně tomu přizpůsobuji svoje hodnocení. Jan sice pořád dokazuje, že nemá na to psaní takovou lehkost a srdíčko jako Zděnek, takže podobně laděné Vratné lahve zůstanou určitě emotivnější a vtipnější, ale v době jejich premiéry jsem měl úplně jiné starosti. A tady zase Jan na druhou stranu znovu dokazuje , že je to vážně skvělý filmář a celý ten výtvarný styl plný prostředích se zajímavými barvami se mi dost líbil, často už jenom on přinášel kus fantazie a ta jako by se právě nesla celým filmem, což se mi líbilo. Nebylo to sice moc vtipné, sem tam i zmatené, a kdo četl Svěrákovy povídky ten se místy vyhne překvapení (a kdo nečetl bude tedy na tom možná líp.) Navíc vidět 85letého pana Svěráka v medvědí masce jsme asi nepotřebovali. Budou ještě asi dost protichůdné reakce. Ale i přes ty mouchy, se na to moc hezky koukalo, což se dalo říct i o Strništi. Ale tady mě bavil celý námět o spisovateli s bohatou fantazíí, a absence většího humoru nahradila zase taková jinakost, magnetismus, lyrika a poetika, která mě místy určitě okouzlila. Navíc ve všech třech vybraných příbězích se dá najít něco jiného a nakonec dojde i na smířlivé milé vypointování. Vrchol Svěrákovy tvorby to v žádném případě není, ale pro mě to je jejich nejlepší film od Vratných lahví a v kině jsem si to užil. Tak bych se radši přimlouval, ať už je poslední s vlivem Zdeňka, jako ještě relativně pěkná rozlučka a díky za vše. ()
Tak po tomto díle, které jsem se odhodlala shlédnout až po více než roce po premiéře, jelikož jsem se prostě bála, opravdu nechápu Jana Svěráka, proč měl problém u Vratných lahví se scénářem. Neříkám, že jsem se asi 3x nezasmála, ale výsledek pro mě celkový dooost špatný. Nuda, zmatek a křeč, nezajímavé postavy. Už nikdy si toto nezopakuji. ()
První a bohužel zřejmě i poslední cimrmanovsky laděný film Jana Svěráka se setkal s nepochopením, které zase nechápu já. Po dlouhé době si Jan Svěrák na nic nehraje, nedává na odiv své ego, jen pokorně užívá chvil se svým tátou. Ten film je milý přesně jak umí Zdeněk Svěrák být. Po zhlédnutí Po strništi bos mne jala hrůza, že Svěrák starší zblbnul. Naštěstí tomu tak není, to pouze do jeho námětu vnesl příliš sebe jeho syn. Zde Svěrák starší spolupracoval na scénáři zřejmě mnohem více a je to znát. Některé scény jsou hodně dada a dovedu si je představit i v rozhlasovém provedení v nealkoholické vinárně U pavouka. Není to film na plný počet, ale tak mizerné hodnocení (aktuálně 54%) si nezaslouží, navíc jsem se několikrát smála nahlas, takže bez uzardění přimhouřím oko a kus hvězdičky přihodím. ()
Svěrákova pocta legendárnímu Philippe de Brocovi a jeho Muži z Acapulca. Nejsofistikovanější a nejodvážnější dílo Jana Svěráka, ve kterém divákovi prezentuje prostřednictvím postavy svého otce myšlenkový chaos kreativně smýšlejících jedinců, mezi něž se mimo jiné také směle řadím. Tuto myšlenkovou změť zobrazuje s naprostou přesností, a pakliže bych měl někomu vysvětlit co mi v životě neustále proudí hlavou, pak bych ho odkázal právě na tento film. Svěrákovi se daří transformovat na plátno své myšlenky v plné síle, naprosto explicitně a velmi přímočaře, což je s ohledem na složitost látky přímo dechberoucí. Betlémské světlo je pro mě větším zážitkem, než byl v minulém roce Zátopek. Odvážně se ho dovolím zařadit po bok Pelíšků a Vlastníků, které jsou pro mě vrcholem české komediální tvorby, a které si s chutí pouštím opakovaně. Jedinou výtku mám k použité zvukové stopě, která mi evokovala levnou televizní produkci, to však nemění nic na pětihvězdičkovém bodovém ohodnocení. 👌 (14.03.2022) ()
Nejhorší film Jana Svěráka svou bezradností trumfuje i Po strništi bos, navrch však přidává nevyvážené, většinu času se míjející pokusy o humor i přesah. Zdeněk Svěrák v úloze stárnoucího spisovatele tápe v moderním světě i vlastním manželství, ale pro diváka z toho plyne těžko uvěřitelné minimum zábavy i životních mouder. Více zde. ()
Galéria (33)
Zaujímavosti (16)
- Film obsahuje krátkou mezititulkovou scénu. (OJan)
- Šejnohová (Daniela Kolářová) hraje asi deset minut před koncem filmu skladbu „Lístek odvanutý“ z cyklu „Po zarostlém chodníčku“ od Leoše Janáčka. (Majda.Majdi)
- Jako i v ostatních filmech Zdeňka a Jana Svěrákových se i zde objevují herci ze Žižkovského divadla Járy Cimrmana, a to sice Marek Šimon jako zákazník automechanika Bakaláře, Petr Reidinger jako lékárník a a Robert Bárta jako muž na parkovišti. (louisdefunes)
Reklama