Betlehemské svetlo

Scénář pokulhává za výživným námětem, mě by se víc líbilo méně postav a více do hloubky, ale to by už byl jiný film... Jinak mám pocit, že poetika toho filmu (je li nějaká) není blízká ani Janovi ani Zdenkovi, ale jde o jakousi úlitbu době.... Mě by se líbil film podle knihy Strážce nádrže... (17.10.2022)

Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout. (09.01.2023)

Tak po tomto díle, které jsem se odhodlala shlédnout až po více než roce po premiéře, jelikož jsem se prostě bála, opravdu nechápu Jana Svěráka, proč měl problém u Vratných lahví se scénářem. Neříkám, že jsem se asi 3x nezasmála, ale výsledek pro mě celkový dooost špatný. Nuda, zmatek a křeč, nezajímavé postavy. Už nikdy si toto nezopakuji. (10.05.2023)

Svěrákova pocta legendárnímu Philippe de Brocovi a jeho Muži z Acapulca. Nejsofistikovanější a nejodvážnější dílo Jana Svěráka, ve kterém divákovi prezentuje prostřednictvím postavy svého otce myšlenkový chaos kreativně smýšlejících jedinců, mezi něž se mimo jiné také směle řadím. Tuto myšlenkovou změť zobrazuje s naprostou přesností, a pakliže bych měl někomu vysvětlit co mi v životě neustále proudí hlavou, pak bych ho odkázal právě na tento film. Svěrákovi se daří transformovat na plátno své myšlenky v plné síle, naprosto explicitně a velmi přímočaře, což je s ohledem na složitost látky přímo dechberoucí. Betlémské světlo je pro mě větším zážitkem, než byl v minulém roce Zátopek. Odvážně se ho dovolím zařadit po bok Pelíšků a Vlastníků, které jsou pro mě vrcholem české komediální tvorby, a které si s chutí pouštím opakovaně. Jedinou výtku mám k použité zvukové stopě, která mi evokovala levnou televizní produkci, to však nemění nic na pětihvězdičkovém bodovém ohodnocení. 👌 (14.03.2022) (15.03.2022)

Přestože se Zdeňkem Svěrákem v mnoha ohledech tak úplně nesouzním, jeho humoru rozumím dokonale a převelice si ho užívám. Ve filmech podle jeho scénářů se divák nesetkává s nařvaným troškařením, zato dostává humor, nad nímž se může zasmát i zamyslet a který je vždy doprovázen obrovskou dávkou člověčiny, což by mě jako celoživotního cynika mělo spíše odradit, ale opak je pravdou. Faktem je, že se u mě Betlémské světlo nezařadilo k tomu nejlepšímu, co jsem zatím od firmy Svěrák & Svěrák viděl, a proto jsem se omezil jen na tři pěticípé. Nápad jako takový podle mě nebyl vůbec špatný, ale provedení mi tak úplně nesedlo. Střídající se skupinky postav z jednotlivých povídek pro mě neustále tříštily děj, takže jsem se do něj nemohl nikdy naplno ponořit, a po celou dobu jsem si až příliš jasně uvědomoval, že jen sleduji pohyblivé obrázky, místo toho, abych se tak nějak stal jeho součástí. No, vždyť chápete, jak to myslím. I přes tyto připomínky si ale myslím, že jde o snímek, který patří do českého nadprůměru (a do páně Svěrákova průměru), s nímž jsem dostal nejen porci kvalitního humoru ale i takovou (pro Zdeňka Svěráka typickou) milou pohodu. / "Jsme rádi, že začínáte den s ranním Radiožurnálem." Zdeněk Svěrák je asi jediným scénáristou, který mě dokáže rozesmát i product placementem. / Poučení: Jsi skaut a posílají tě pro betlémské světlo? Ujisti se, že sis na cestu zabalil zápalky nebo zapalovač. (28.06.2023)