Rok diabla

Tento dokument sa môže pochváliť dvoma úžasnými prvkami a to muzikálových majstrovstvom a mystickým posolstvom. Zelenka veľmi dobre zvláda obidve takže nám naservíruje asi najúprimnejší, najkrajší, najzvláštnejší a najlepší český dokument vôbec. Obsadenie hercov a digitálna kamera robia zázraky a na vás s každého políčka dých atmosféra nádhery a nepoznaného. Dráma sa strieda s komickosťou ale všetko je ako keby reálne čo vo svojej podstate aj je keď si odmyslíme duchov, samosplanutie a podobne. Každopádne každá aj sebemänšia zbytočná scéna má svoj význam a posúva dej dopredu. Charakterizáciu postáv ale nečakajte pretože sa nemáte o čo zachytiť je ro len povedaný a kurevsky dobre povedaný príbeh čo sa stalo, alebo malo stať obohatené o asi najlepšie české hudobne legeny- Nohavica, Čechomor, ktoré nikto neprekonal a ktorý vkladajú do svojich textov úprimnosť a ako bolo povedané aj vo filme - nádej. (29.05.2008)

Jak už jsme mohli být svědky ve filmu Mňága - Happy End, Petr Zelenka je excelentní mystifikátor. Snímkem Rok ďábla tímto jen potvrdil svou pověst a předešlý "mystifikačně-hudební" film ještě o něco překonal. Z hlavních protagonistů musím vyzvednout hlavně Františka Černého, který opravdu překvapil. Ale samozřejmě i ostatní (včetně Jaze Colemana) jsou naprosto jedineční a nepopsatelní - to se musí zkrátka a jednoduše vidět a strávit. (28.05.2003)

Zelenku jako člověk strašně respektuji, protože se nebojí říct, co si doopravdy myslí a z jeho filmů jde poznat, že mu to opravdu pálí. Rok ďábla je toho (dalším) důkazem. Parádní fiktivní dokument protkaný hudbou Čechomoru a hlavně Jarka Nohavici. A tady přestávám být objektivní, protože na něm jsem vyrostl (v době, kdy jsem vyrůstal, tak moje mamka neustále poslouchala Nohavicu, tenkrát ještě na audio kazetách, vždy když vařila) a když se teď k některým jeho písničkám vracím, tak si uvědomuju, co jsem si jako pětiletý asi těžko mohl uvědomit - jak krásné jsou Nohavicovy písničky a hlavně jaký tam je v nich přesah. Speciálně u písničky "Kometa". Kdyby mi ke konci tento dokument nepřišel mírně natahovaný, okamžitě bych dal plný počet. Ale možná to bylo tím, že jsem byl unavený, kdo ví. Každopádně tohle si ještě jednou dám. 80 % (21.01.2013)

Nemám rád synopse na přebalech. V drtivém počtu případů nevystihují podstatu snímku, pokud rovnou nezavádí (nemystifikují :-) To ovšem rozhodně není tento případ. Tohle je trefa do černého. „Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe“. Jak tak vidím zdejší hodnocení a komentáře, vypadá to, že valná většina před mlčením a tichem naslouchá pouze sama sobě (čti, ráda se poslouchá). Byť s osob. poznámkou. Ticho je krásně opojné, ale všeho moc škodí (je potřeba ho umně „dávkovat“). I z opojného ticha se dá (krásně) zešílet. Pro plné vychutnání si snímku není nezbytně nutné (jak by se na první pohled mohlo zdát) mít nastudovanou hudbu J. Nohavici a skupiny Čechomor (popř. K. Plíhala), byť přiznávám, na překážku to rozhodně není, ale umět naslouchat. Rok ďábla, to je typický Petr Zelenka se všemi (pro jednu skupinu) slabůstkami (čti přednostmi), které k němu neodmyslitelně patří, pro druhé stále ten, co jeho absurdním vtípkům a (filmovému) pohledu na svět, nikdy nepřijdou na chuť. Mezi kterou „skupinu“ se řadím já, není potřeba snad dodávat. Fiktivní dokument? (Možná)určitě :-) Spíše však příběh o pohledu Jarka Nohavici na sebe samého (jakési zastavení se v čase a pohled (bilancování svého dosavadního bytí), smíření se sám se sebou, navíc pohrávající si (a dotýkající se) spirituálna a mystična. V prvé řadě je však Rok ďábla filmem o nás lidech a potýkání se se samotnou existencí (bytím) tady na zemi. Takže, zastavte se na chvilku v tom každodenním shonu a zaposlouchejte se do melodií. S dovětkem, že tento snímek má divákovi stále co nabídnout i při druhé, třetí,...(opakované) projekci. Výsledný resultát: 4(silné) * za film samotný, ta 5* je za film o filmu a samotné natáčení, kde je jasně patrné, že se u tohoto snímku sešli podobně (na)ladění lidé, jež spojuje láska k hudbě, vyznávají podobné hodnoty a smysl pro ironii a nadhled. Upřímně jsem se (nejen) bavil. Díky pánové! A kdo že byl NEJlepší?! Jarek Nohavica? NE! Karel Plíhal? Nikoliv! J. Coleman? Taky NE! František Černý? Samá voda! Pouze a jedině Karel Stránský! :-) p.s. Jarkova teorie alkoholismu je přesná. Ta hranice je opravdu tenká a pro každého člověka jinde. Však také mistr čerpal z vlastní(ch) trpké(ých) zkušenosti(í). P.p.s. pokud bych směl na závěr přispět se svojí trochou do fundované debaty, tak pořádnou písničku (text) lze napsat pouze a jen v trenkách. Při troše štěstí (možná) „navostro“. V žádném případě však ne ve slipech. Byť pravda, vynikající režisér a za každé situace slipař P. Zelenka můj nepsaný zákon (axiom) vyvrací a popírá zároveň. Nebo se snad jednalo o další z řady mystifikací? (15.12.2011)

Jeden z nejlepších českých filmů dnešní doby, byla to opravdu pohodová procházka hudebními melodiemi. A opět se vybarvilo, jak málo toho víme o Jarkovi. "Co se vám na pití nejvíc líbí?" "Ten klid, ten mír, taková ta velká pohoda kdy člověk leží ožralý na zemi a teď, to všechno - ten klid a mír, do něho vstoupí a je tam člověk rozpláclý a je středem vesmíru." (23.10.2010)