Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
Ano, tváří se to jako dokonale zpracovaný film ve kterém není problém dát plné hodnocení, kterému k tomu dopomáhá ještě výborně se hodící hudba. Já ale nemohu, protože samotné vylíčení charakteru je ustrašený, zbabělý, a to mi k Johance prostě nesedí. Navíc nevim proč pro ni bylo tak těžký domáhat se svojí pravdy, držet se jí i kdyby jí to stálo život když tolik věřila v boha a spasení svojí duše. Prostě těžko uvěřitelný. [6,5/10] (Société générale de films) (Němý, čb. /// Scénář: Joseph Delteil, Carl Theodor Dreyer /// Kamera: Rudolph Maté) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Na svou dobu netradičně natočený film libující si ve velkém množství detailů zcela nenalíčených tváří, které mají ještě více zdůraznit utrpení a bezvýchodnost zobrazované situace. Utrpení Panny orleánské je nadčasovým snímkem, který dokáže oslovit i dnešního diváka a to zejména díky kameře a vynikajícímu herectví Marie Falconetti. Jeden z klenotů éry němé kinematografie, který budí respekt i v dnešní přemodernizované a zdigitalizované době. ()
(Verze: 97 minut) Zpočátku mě poněkud iritoval fanatický, mimoňský výraz hlavní hrdinky (stejný přívlastek by se dal použít i pro její odpovědi) a stejně tak tomu bylo i v případě téměř trvalého „zánětu spojivek“. Ale s postupující stopáží jsem své stanovisko musel přehodnotit, protože odehrát tímhle stylem celý film ani tak nehraničí s hereckým, jako spíš nadlidským výkonem, a po projekci musím přiznat, že tenhle způsob ztvárnění postavy měl rozhodně cosi do sebe. Film ovšem nebyl zajímavý jen hlavní protagonistkou, výborný casting se podařil i v případě lstivých a zrádných „pánbíčkářů“ (v čele s „tomuto-knězi-důvěřuj“ křivákem) a primitivních strážných. Emočně silný začal snímek být s příchodem do mučírny a od té chvíle mě film začal dost bavit. Což ještě vygradovalo v nečekaně akčním a hodně působivém závěru, který byl na celém filmu to nejlepší a celkový dojem z něho značně povýšil, v mých očích až na slušné 4*. ()
Zcela odzbrojující ztvárnění jednoho z nejslavnějších soudních procesů všech dob. Extatická Maria Falconetti jako Johanka podivuhodně spojující prostotu a neuhasitelnou vášeň víry, pro níž se nakonec nezalekne ani hranice. Metoda jednoho detailu za druhým, konfrontace svatého obličeje plného vytržení s obličeji zrcadlícími mnohé postranní úmysly a především neupřímnost společně s neotřelou dynamickou kamerou dělají z filmu životnou podívanou, bez problémů uspokojující i dnešního konzumenta. Hudba Richarda Einhorna, s níž je v současné době snímek spojován, je pak uměleckým dílem sama o sobě. ()
Po Frigovi na mašině druhý film z němé éry, který mě bavil. Ale toto nejen, že mě bavilo, ale byl to téměř dokonalý audiovizuální zážitek. Obraz krásně zremastrovaný a ta hudba.....Jeden z mnoha důkazů o tom, že film nedělá jen to, co vidíme. Normálně by byl ten doprovod pro mě nic neříkající, ale spolu s těmi záběry to bylo opravdu něco. Většina filmu jsou detailní záběry na obličeje, ale funguje to opravdu dokonale. 91% ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (17)
- Na filmu se pracovalo rok a půl. (Kulmon)
- Více jak půl století byl snímek považován za ztracený. Existovaly pouze kopie a ozvučené verze, které se značně lišily od originálu. V roce 1981 byla náhodou v přístěnku ústavu pro mentálně postižené v Norsku nalezena dánská verze v perfektním stavu. (Snorlax)
- Hoci je film nemý, režisér primäl hercov, aby sa naučili dialógy vychádzajúce zo súdneho protokolu. Veril tak, že dosiahne čo najväčšiu autentickosť. (Adam.Kubala)
Reklama