Utrpenie panny Orleánskej

To, co bychom dnes nazvali soudním dramatem, prostě bez zvuku fungovat nemůže. Ne úplně. Utrpení Panny orleánské má jistě své kouzlo, ale čtyři hvězdy dávám jen z úcty - hrozně se to opakuje a neustálý mučednický výraz hrdinky se postupně stává tak trochu směšný. Uznávám ale, že jde spíš o mojí neochotu než o chybu snímku. (05.04.2011)

Emocionálne - vypätý majstrovský nemý - film - Carla T. Dreyera s božskou Máriou Falconetti, geniálnou kamerou, strihom, hudbou, či samotným spracovaním témy - Johanky z Arcu, ako som nikdy predtým nevidel. Najstrhujúcejší ženský výkon, aký vôbec môže byť, táto žena prežíva strastiplné vypočúvanie do extrému... Pesimistický a depresívny film. Ponižovanie, vysmievanie, potupa, to všetko a ešte viac - vystihuje, čo musí absolvovať ! Voľakedy som odmietol vidieť tento - nadčasový filmový počin, asi preto, že som nebol psychický pripravený, dnes sa to zmenilo a som nadšený ! Výnimočný film, ktorý neodporúčam večne pozitívne naladeným ľuďom, ten úsmev na tvári ich rýchlo prejde, keď uvidia Janu. (07.12.2015)

Co se dá psát o klasice takového formátu? Osobně mě uchvhátila jakási fllmovost tohoto díla. Již od prvního švenku, přejíždějícím přes soudní síň. zachycujícím círekvní pohlaváry v družných hovorech, totiž není pochyb o tom, že Dreyerovi se podařilo vytvořit velmi přirozeně půobící svět, kde se nenosí afektované předimenzované teatrální herectví. Naopak vše působí velice reálně a díky koncepci scénáře, která zachycuje pouze samotný proces vyvolává film velice sugestivní dojem. Nejvíce působivé mi přišly detailní záběry obličejů soudců, které s jejich herectvím navozují znepokojivou atmoséfru doby, kdy bych rozhodně nechtěl žít. Filmy je navíc pojat celkem neutrálně, nikoho nesoudí a díky téměř rekonstručnímu postupu může sloužit jako svědectví o bestialtiě oné doby. Geniální díla nepodléhají zubu času a to je i případ tohoto filmu, v němž je taková porce vyspělé filmařiny, že film vůbec nepůsobí archaicky. (01.03.2012)

Velmi známý film, o kterém toho bylo hodně napsáno. Dodnes má svoje kvality. A to nejenom filmařské, ale i spirituální. Dreyer vycházel z autentických soudních záznamů. Film je zajímavý tím, jak sleduje celý proces. Vše je ale zredukováno do jednoho dne, což není historická pravda. Střídá soudní síň a mučírnu (podle dokladů Jana ve skutečnosti pravděpodobně mučena nebyla). Film se nezabývá tím, že Jana byla autentická bojovnice, která posunula francouzské dějiny. Na filmu je důležité duchovní utrpení Jany a její duchovní prožitek. Na němém filmu je samozřejmě nejzajímavější obraz. Zde s mnoha ostrými detaily. Kameraman se dívá na tváře Jany a soudců z podhledu z vykopané díry. Tím je zdůrazněna až karikaturnost postav. A Dreyer dokázal z představitelky Jany vymáčknout dokonalé emoce. I slzy musely být pravé. Maria Falconetti byla neznámá herečka, kterou Dreyer pro film objevil. Jana z Arku byla pravděpodobně postižena psychickou chorobou, slyšela různé hlasy... Ve filmu se objeví řada známých i neznámých herců i neherců. Scéna je plochá a není nijak zprostorněná. Zajímavostí je, že film shořel a zůstala jen kopie s cenzurními zásahy, s kterými režisér nesouhlasil. Pak byl ale negativ nalezen v norském psychiatrickém ústavu. Doporučuji film shlédnout s hudebním doprovodem skladatele Richarda Einhorna. (02.11.2017)

Johanku jsem si představovala odhodlanou, vzdorující, bojující do poslední chvíle za svou víru a přesvedčení. I přes jiné zobrazení charakteru hrdinky, na mě film udělat velmi silný první dojem. Renée Falconetti obklopená muži a jejich otázkami, které nemají podstatu. Slzy stékající po tváři, vyplavují nepochopení, křivdu, bezmoc, každá vráska je zářezem zrady, která na ní byla páchána. Nakonec jí v srdci zůstal jen ten, v kterého věřila. Odmítla náruč církve a raději zůstala sama s bohem. Ještě že film je němý, slyšet zvěrstva které si mezi sebou muži šeptají, puklo by mi fimové srdce. (14.01.2011)