Následky

Jen poznámka k tvůrčímu záměru nerozpracovávat podrobně samotný incident, který podle všeho může někdo chápat jako chybu - i přestože je zcela zřejmý už z názvu filmu. Téma "school shooting" bylo ve filmu zpracováváno již dříve. Vždy přitom byla nemalá část pozornosti (ne-li celý příběh) vedena na samotné atentátníky. Takový přístup zde skutečně chybí. Obecně filmy odsuzující násilí nikdy nemohou být ve svém záměru důsledné, pokud násilí samotné explicitně zobrazují, neboť jej automaticky definují jako podívanou - v určitém okamžiku diváka může násilí sice odpuzovat, ale zároveň jej fascinuje, čímž vyvolává citlivost, stejně jako ji zároveň otupuje. Totéž se pak děje i ve vztahu k samotnému agresorovi, jehož přímá reprezentace může negativní status umocňovat, zároveň však jej automaticky relativizuje. The Fallout tyto negativní jevy potlačuje na absolutní minimum. Nikdy nevidíme přímou střelbu - slyšíme pouze křik a rány v dálce. Krev zahlédneme jen jednou na oblečení, dotyčné osobě však nepatří. O samotném střelci se poté dovíme pouze jméno, které nám nikdy není dovoleno vnímat jinak než absolutně negativně. Nebudu tajit, že je mi tento přístup, i vzhledem k tématu, sympatický - zvláště v době, kdy je nutno až absurdně polopaticky vysvětlovat, že ve vztahu agresor vs. oběť je viníkem vždy agresor (!) - a zaslouží si být spíše kvitován než kritizován. P.S. Je třeba uznat, že The Fallout je film vyžadující empatii, což je požadavek velice specifický, odvíjející se od individuálního naladění diváka - někdo to v momentální situaci přijme, někdo ne a moc si z filmu neodnese. Obojí je ok. P.P.S. Uvedení The Fallout v Česku proběhlo až trestuhodně bez povšimnutí, což je důsledek nevýrazné distribuce skrze VOD platformu. Pro zájemce o podrobnější recenzi přikládám tři odkazy: The Hollywood Reporter, IndieWire, Variety. (18.02.2023)

"Life´s fucking hard"... Já jsem se na ten film rozdíval ještě před 22. prosincem a v duchu si říkal, to je hrůza, jak to v těch USA mohou zvládat posílat své děti do školy a nebát se. Dodíval jsem se až nyní. Dobře zpracované téma a svěřené v titulní roli megahvězdě Jenně, jež vystřihla několik podařených scén u člověka stiženého traumatickým prožitkem. (02.01.2024)

Ona ústřední myšlenka a nápad ve mně budily naděje na skvělý film, ovšem to zpracování, to zpracování fakt bolelo. Úvod ve škole mě totiž sice pořádně uzemnil, a měl jsem snad úplně stejně staženou prdel, jako ústřední trojice hrdinů, schovávajících se na školních záchodcích, a v tu chvíli jsem se okamžitě začal těšit ještě víc na pořádně hutné a emočně na dřeň vygradované drama, které si třeba ještě i navíc zároveň i otevřeně vezme na paškál ono ústřední téma, jenže ve výsledku tato podívaná nic takového nepřináší, a místo toho nabízí prostinké teenagerovské drámo, kde se vlastně vůbec nic neděje, tedy krom klasických holčičích potíží daného věku, s nimiž by se ovšem děvčata potýkala i bez oné tragické školní události. Veškeré postavy jsou navíc vesměs dost nevýrazné a ne zrovna dvakrát sympatické, jejich chování pak nepřináší ani nic zajímavého a v podstatě to co jsem očekával, tedy vyrovnávání se s oněmi následky, je tu pak navíc dost upozaděno a prakticky zcela nerozvinuto. Až na úvodních pár minut se tak jedná o dost nezáživnou nudu, která vůbec nepřekvapí, nic nevyhrotí, jen si tak unyle plyne až do závěru, jenž navíc nedisponuje ani žádnou pointou či katarzí jednotlivých postav, za mě se tudíž jedná v souvislosti s tímto snímkem o promarněný čas a ze strany tvůrců o zatraceně nevyužitou možnost natočit emočně silné drama, jelikož ten námět je pro strhující film jak dělaný. (10.01.2023)

⚪Je fajn, že režisérke napadlo nakrútiť film o detskom PTSD po prežitej streľbe na škole, pretože o tomto mentálnom probléme sa snáď ani nehovorí, minimálne nie vo filmovom médiu, ale to je tak všetko, tam končí chvála.⚪Na filme sa inak nedá pochváliť skoro nič. Výprava obyčajná, pripomína klasické festivalové kusovky, herecké výkony slabé, hlavná herečka má otravne vysoký nepríjemný hlas a aj jej postava je úplne nesympatickým archetypom ,,akože cool hrdinky," sypajúcej jednu sarkastickú perlu za druhou, i keď hneď na to je citovo zrútená. ⚪Rovnako si Američania neodpustili to, že každý mladý už je zákonite gay alebo lesba, prinajmenšom aspoň bi, lebo ak by to bolo len o klasickej heterosexuálke a napríklad jej najlepšie kamarátke, inklúzia by nebola dostatočná. Film má pocitovo 3 hodiny, vlečie sa tak neskutočne, že počas sledovania ako divák dostanete chuť robiť aj veci, ktoré nenávidíte, ako napr. upratovať, učiť sa, ísť cvičiť a podobne, len aby ste to už nemuseli pozerať. Po úvodných asi 20 minútach film stráca akékoľvek tempo a už ho až do záveru ani nenájde, ani nejaký presah, psychologizácia alebo čokoľvek iné sa neobjaví, myšlienka snahy zabrániť streľbe na školách zase nie je nič inovatívne, kvôli čomu treba film sledovať.⚪Aj ten hrdinkin život ,,po" je vlastne úplne schematický - odlúčenie od rodiny, pocit, že mi nikto nerozumie, snaha uniknúť do iného sveta napr. skúšaním drog, obklopovanie sa ľuďmi, ktorí prežili to isté v snahe nájsť niekoho, kto ma pochopí a podobne, to všetko sme už videli a predovšetkým lepšie spracované.⚪V závere, ono ani tá úvodná scéna streľby nestojí skoro za nič a je viac menej ,,suchá," ako divák nielenže nič nevidíme, ale ani necítime, keďže scéna trvá krátko, postavy ešte nepoznáme, postavy so strelcom neprídu do kontaktu, nevidia mŕtvych ani nič podobné, takže neskôr im veriť to ,,extrémne ptsd" je skôr obtiažne. A to teraz nijako nezľahčujem (sama som si prešla šikanou), no to, čo tu predvádzala hrdinka bolo už tak preexponované, akoby jej tam vystrieľali celú rodinu.⚪A, sorry jako, S. Woodley vyzerá čím viac ako taká ,,stará tetka," no, vek nezastavíš...⚪ (25.02.2022)

Tematiku filmu je neľahká a viac-menej k tomu odpovedá aj atmosféra filmu. V centre pozornosti je malá stredoškoláčka, ktorá sa musí vysporiadať s traumou po streľbe a masakru na škole. Tragédia pochopiteľne ovplyvní jej kompletný život: vzťah s rodinou, s mladšou sestrou ako aj pohľadom na Svet. Základná koncepcia (herečky) Megan Parkovej, ktorá týmto filmom debutuje ako režisérka, nie je zlá a zameriava sa na tie najpodstatnejšie oblasti života mladej slečny menom Vada, na ktoré má vplyv spomínaná tragédia. Problém je však v tom, že nie každá časť dostane takú pozornosť, akú by mala, respektíve niektoré nie sú dostatočne vypracované. Napríklad vzťah ku rodičom a mladšej setre, prípadne seanse u psychologičky, sú pomerne plocho zachytené. Na druhej strane väčší priestor dostanú drogy, alkohol a prvá sexuálna skúsenosť. Záver chce až príliš šokovať. Z hereckej stránky dvojica mladých herečiek Jenna Ortega / Maddie Ziegler vedie prím. Režisérsky debut Megan Parkovej nie je zlý, ale film mal v sebe väčšie rezervy. Osobné hodnotenie: 76% (***) (23.03.2022)