Onoda - 10 000 nocí v džungli

,,Muselo to být těžké!... Teď si odpočinete... ''  --- Knihu jsem samozřejmě četl již před mnoha lety. Spolu s kniho Ohně na planinách přináší čtenářovi představu co se asi tak dělo v Tichomoří poté co se odpor císařské japonské armády zhroutil  a co se dělo dál po kapitulaci. Strategicky důležité ostrovy Američané doslova čistili od zbytků Japonců. Někteří vojáci volili hromadné sebevraždy buď kdesi mimo frontu nebo posledním útokem na nepřítele. Někteří se vzdali byť to leckterým přineslo doživotní trumata a opovržení doma od pozůstalých těch, co zemřeli jako hrdinové za císaře. A některé Američané prostě nechali být. Ačkoliv věděli, že na tom a tom atolu je japonská posádka, dobře také věděli, že bez zásob tam dlouho nevydrží. Taktika vyhladovění známá už od prvopočátků obléhání skvěle fungovala i zde. Mnoho atolů bylo bez zásob dlouhodobě neobyvatelných. Onoda měl tu smůlu, že jeho ostrov nabídl člověku, který se umí přizpůsobit rozmarům přírody i jejím darům relativní komfort pro dlouhodobé přežití. Samozřejmě velkou roli hrálo i to, že si občas pro zásoby prostě došel se zbraní v ruce k domorodcům... Díky této shodě příznivých okolností a díky jeho diverznímu výcviku došlo k naprosto absurdní situaci, kdy díky nevěření pravdivým informacím o konci války byl v daném místě schopen dlouhodobě přežít.  Je zajímavé, že hroutící se armády nakonec skončí u výcviku diverzních skupin. Podobné jednotky zakládali i Němci na konci války a je zajímavá shoda že i jednotky Werwolfů byly založeny v roce 1944 tedy v době kdy Onoda zahajuje diverzní výcvik. Film je opravdu dlouhý, ale ač si jindy na dlouhou stopáž většinou stěžuji, zde to bylo na místě. Jen tak divák mohl pochopit tu dobu tam na Lubangu strávenou. Jen tak mohl pochopit nevyřčené myšlenky, které se asi honily v hlavě Onody po setkání s turistou.  Muselo to být fakt husté, když si poprvé uvědomil, že ty roky tam byl zbytečně. Že vše co tam dělal bylo zbytečné... Že mu život utekl mezi prsty, navíc v dost drsných podmínkách a s krví na rukou. Já ale na něm obdivuji nejvíce to, že nakonec vydržel tak dlouhou dobu sám. Viděl jsem reality show, kde v rámci soutěže o peníze borci šli sami tábořit do divočiny jen se třemi věcmi co si vybrali. Většinou nožem, nějakou plachtou atd... Některé vyděsili medvědi u tábořiště hned první den, některým se stala nehoda, nebo promrzlí a vyhládlí volali vrtulník aby je vzal zpět do lůna civilizace. Ale byli i tací, kterým život v drsné přírodě nedělal problém. Udělali si funkční obydlí, zajistili teplo, uměli lovit či si zajistit potravu sběrem. A začali se nudit. A tak si stavěli potní chýše, nebo z proutí kanoe... A i přesto většina z nich to nakonec vzdala a požádala o vyzvednutí vrtulníkem. Proč? Kvůli samotě a stesku. Člověk je tvor společenský. Vždycky byl. Samota vás sežere. Jenže poručík Hiroo Onoda to dal. A sakra dlouho sám. Za to má můj velký respekt. K filmu bych dodal pár historických údajů. Během těch let skupina zabila na ostrově 30 lidí. Místní pochopitelně věděli, že tam tihle duchové války jsou a že jim kradou a všelijak škodí, proto chodili i oni ozbrojeni. Na rozdíl oficiálních snah skupinu letáky či jinak přemluvit, že válka skončila, místní by záležitost nejraději vyřešili silou a likvidací hrozby. Po vzdání se svému veliteli Onoda následně ještě oficiálně odevzdal svůj důstojnický samurajský meč filipínskému prezidentovi Ferdinandovi Markosemu. Úřady jej omilostnily, byť místní měli na věc opačný názor. Do Japonska se vrátil jako hrdina. Zemřel v 91 letech. O svém neuvěřitelném příběhu vydal knihu, která u nás vyšla pod názvem Moje třicetiletá válka. Film se mi líbil moc ... ehm až na ten žlutý neválečný džíp užívaný Japonci v úvodu. jednak šlo o poválečné auto a pak při příjezdu na ostrov má vymlácená světla, ale při nočním ostřelování japonské základny americkými křižníky už světla má... asi je kucí mechanický japonský před den domontovali.. :-) Ale co bralo dech, byly herecké výkony herce Kandži Cudy, který hraje Onodu v závěru filmu (staršího). Ty  byly fakt dechberoucí a i velmi dojemné. Když vystoupil z džungle s kompletní výstrojí, navzdory opotřebovanosti všeho,  v záplatované uniformě, i tak z něj čišela taková ta samurajská důstojnost a hrdost japonského válečníka, co se nevzdal. To se filmařům moc povedlo...  Člověk by málem zapomínal, že šlo o vojáka armády před jejímiž zvěrstvy v Číně bledly leckdy i kovaní nacisté a psali o tom vyděšené dopisy Hitlerovi do Říše. Armády, která okupovala Čínu, Filipíny, Barmu,  Thajsko, Koreu a celé Tichomoří. Poručíka velmi brutální, neúprosné a nemilosrdné armády s naprosto odlišnou mentalitou ... Za zpracování tohoto skvělého filmu dávám 5 kalíšků saké! * * * * * (08.01.2022) (menej) (viac)