Třináct životů

Tento film to neměl semnou lehké. Nečekal jsem upřímně, že mě dostane tolik, jako ostatní tady. Z důvodu, že jednak jsem viděl zrovna v poslední době ty méně kvalitní počiny pana Rona H. Pro mě jimi byli tento a tento. Pak tu hraje faktor to, že já nesnáším tyto dramata ze skutečných událostí,  protože je mi z nich často úzko a snaží se z vás vytřískat všechny možné emoce a snaží se své nedostatky skrýt za nesmírnou dávkou patosu. To zde avšak naštěstí neplatí a i já byl strhnut tímto vyjevením hrůzostrašné události, která se stala v roce 2018 a získala si celosvětovou pozornost a i pomoc. Měl jsem velké štěstí, že nejsem nevěděl, jak to tehdy dopadlo, takže jsem byl vskutku napnutý až dokonce. Film má sice poměrně děsivější stopáž, ale je nutné říct, že  nemrhá vašim časem a téměř okamžitě jde na věc. Poměrně věrně  mapuje události, jak šli za sebou a odchylek je tu pomálu, což je dobré vědět. Hlavními postavami tohoto filmu, by se dali nazvat dva potápěči, kteří byli poslání také pomoc našemu fotbalovému týmu. Postava, kterou tu hrál Colin, měla pravděpodobně být jakým si emočním pojítkem filmu, avšak pro mě si většinu filmu ukradla postava, kterou hrál Viggo, který ji zahrál neskutečně a to jen díky malým nuancím. Navíc by se dalo říct, že na první pohled je tato pesimistická figurka necitlivá... Přitom opak je pravdou. Film samotný, se tak moc snaží vám přenést co nejautentičtější zážitek, že například hudba je zde minimálně a režie se nepokouší o nic nového, co by to mohlo vyrušit daný zážitek. Atmosféra zhruba v půlce filmu začne radikálně houstnout, kdy občas i lehce ztratí tempo, nicméně musím neskutečně poděkovat Ronovi, že netlačil na pilu, jako valná většina ostatních a mimo malé škádlení vašich nervů, jako například občasné spadnutí kamenů na naše hrdiny či vyhrocené ztracení jehel pod vodou, si nepotřebuje situaci uměle nafukovat a nedramatizuje tedy zbytečně.  Také poutavě znázorňuje samotné potápění. Musím zmínit, že mě extrémně bavil nápad, se kterým Rick přišel v půlce filmu, protože nejen, že to do té doby nikdo neudělal, ale je to vlastně geniální a neskutečně mi to případnou záchranu chlapců osvěžilo a vlastně i vnitřně uklidnilo. Ještě více mě dostalo zjištění, že tohle fikce nebyla. Tento film, také velmi dobře vyzdvihává, jak šlechetně se tehdy Thajsko a jeho obyvatelé zachovali. Lehce to stále dokazujeme, že my lidé dokážeme v nejhorším držet při sobě. Samotná finální záchrana mě zcela pohltila a nejen, že mi bylo neskutečně úzko, protože trpím klaustrofobii, ale i tím, že sama příroda úplně nešla na ruku naším zachráncům a nechtěla životy chlapců pustit jen tak. Jakmile bylo po záchraně, tak jsem pociťoval neskutečnou euforii za všechny co přežili. Dlouho jsem nepřál nějakým hrdinům šťastný konec, jako těm zde za muka co prožili.  Slabších 9 z 10.  PS : Ten dort bych si dal s nimi a závěrečné titulky, které dovyprávějí události po této, jen potvrdili moji víru v lidstvo..... (07.01.2023)

Tento film neměl vůbec žádnou chybu, naprosto brilantně natočené drama podle skutečné události. Ron Howard dokazuje i v 68 letech, že je výborný režisér. Film byl od začátku do konce napínavý, jeskynní scény pod vodou byly velice reálné, říkal jsem si, jak je toto možné takto reálně natočit. Viggo Mortensen a Colin Farrell v hlavních rolích byly výborní. Bylo také hezké vidět, jak se ti obyčejní Thajci semkli a chtěli za každou cenu pomoci, i za cenu ztráty úrody. To by se u nás v ČR nestalo. Ke konci už jsem měl slzy v očích, jak napínavé to bylo, a také k tomu přispěl fakt, že jsem si nepamatoval, jak to nakonec skončilo ve skutečnosti, a tak mě film pohltil a dojal ještě více. (22.10.2022)

Filmy, zejména ty katastrofické, založené na skutečné události, mají tu výhodu, že nemusí příliš vymýšlet kostru příběhu, ale na druhou stranu z toho plyne nevýhoda, že divák zevrubně ví, co přijde, a tudíž film musí budovat napětí a atmosféru jinak. Třináct životů je skvělý příklad, jak to může fungovat. Všichni víme, že chlapci přežili, ale stejně cítíme každou vteřinu strach. Boj člověka s přírodou je starý jako člověk sám, ale tenhle snímek zase jednou ukázal, jak působivý ten boj vlastně je. Oproti přírodě jsme malí a bezmocní, a přesto jsme na ni vyzráli... Zkrátka dvě a čtvrt hodiny uplynou jako voda a tempo ani na chvíli nepoleví. Ron Howard dokázal ponor do hlubin jeskyně na obrazovku doslova přenést. 8/10 (23.09.2022)

V sobotu 23. júna 2018 o 15:07, následne vkročilo akési thajské, futbalové, chlapčenské družstvo do mimoriadne kĺzavej jaskyne Tham Luang, nachádzajúcej sa v Národnom parku Khun Nam Nang Non, zároveň spadajúceho pod provinciu Čiang Rai, keď vzápätí začalo liať ako z krhly, aka dostavil sa vskutku naprosto dosť silný, monzúnový dážď, kedy niekoľko dní tak intenzívne pršalo, že to normálne neuveriteľne sťažovalo snáď i všetky záchranné operačné práce, ktoré sa postupne vynaložili na záchranu týchto chlapcov, nielenže pochádzajúcich z Ban Čongu v Thajsku, ale súčasne taktiež aj uviaznutých až 2,5 km a v skutočnosti asi ešte aj viac - od základného vstupu do daného, zatopeného 'prirodzeného, podzemného priestoru', čo nakoniec pre potápačské tímy predstavovalo naozaj i nemalú výzvu, spočívajúcu v tom zmysle, ako a či vôbec jestvuje nejaká potenciálna šanca na »vyslobodenie stroskotancov«, nakoľko sa na povrch rovnako vynáralo i ďalšie množstvo problémov, nekompromisne sa vzťahujúcich na neutíchajúcu aktivitu zo strán podieľajúcich sa zložiek, ktoré sa niekoľko dní intenzívne usilovali najmä o to, aby vlastne celá táto medzinárodná «záchranná akcia» dospela do zdarného konca, ale ako sa to napokon celé skončilo, uvidí divák na vlastné oči, akoby sa práve v tomto okamihu nachádzal v samotnom bode epicentra, tak bolo dané spracovanie klaustrofobickým poňatím realistické, že som mával pomerne častejšie i reálny dojem, že takmer pomaly ani nedýcham! • V podstate celý tento »prebiehajúci ošiaľ« postavil svet na nohy s tým dôvetkom, že americký režisér Ron Howard, nazeral na kompletnú vec; až by som dokonca podtrhol, že fascinujúcim, dokumentárnym spôsobom - nielen čo sa celkovo týkalo toho počas záchrany v jaskyni, ako autenticky pristupoval k jednotlivým bodom operácie, „nazvime to, ako súčinnosť v interiéri,” ale popritom sa tiež [po]venoval i exteriérovým scénam, ktoré boli podobne návykovo zaujímavými, čiže obidva články variže vytvárali harmonický konsenzus bez náležitého pocitu pátosu. • Ústredný prim priam dotváralo: thajské obsadenie + thajský, hlavný kameraman Sayombhu Mukdeeprom, a to ani nehovoriac o popredných, hollywoodských predstaviteľoch: V. Mortensenovi, C. Farrellovi a J. Edgertonovi, ako povedzme hlavných aktéroch-potápačoch, a ďalších v tíme, ktorí sa pravdepodobne pohybovali po autentickom prostredí, čo ešte zvyšovalo kredit titulu do najvyšších možných sfér; presne tak, titul Trinásť životov podľa skutočných udalostí; považujem za maximálny možný strop v rámci špičkovej ukážkovej filmárčiny, ktorej sa tvorcovia priblížili až na úplne možné maximum. • Jednoducho povedané: jeden z najlepších titulov, aké som mal možnosť za posledný čas vidieť! Klobúk dole a hlboká poklona pred týmto spracovaním, ktoré neustále disponovalo nadštandardnou superkvalitou, akú mám tak strašne rád, t.j. vo veľkej obľube, a veď predsa ako inak, všakže. PS: VŠETKO NAJLEPŠIE K VÁŠMU OKRÚHLEMU JUBILEU 70 ROKOV, KTORÉ BUDETE MAŤ 01.03.2024. (28.02.2024)

Howardovi stačia dobrý herci, zaujímavý príbeh a potom sa to už rozvíja samo. Tie príbehy založené na skutočnej udalosti mu idú najlepšie. Nie je patetický, vie sa hrať s detailmi, ktoré dopomáhajú k vytváraniu napätia a hlavne ukazuje mikropríbehy osudov spojených v jednej katastrofe alebo v jednom probléme. Thirteen lives nemá vyslovene silnú scénu ani nie je tým typom filmu, ktorý by bol vizuálne podmanivý. Ale je remeselne zvládnutý dobre. Práve v tom, že jeho sila tkvie v detailoch, pohľadoch a snahe o prienik k všetkým zúčastneným postavám. Malý veľký film, ktorý má napriek téme v sebe veľa pozitívneho. Tá obludnosť s Hillbilly Elégiou je týmto Howardovi odpustená. (14.10.2022)