jerry12

90%. Dustin Hoffman absolutně neumí kouřit. V každé scéně má cigaretu v ruce, ale kouří jako dvanáctiletá holka. To je asi tak všechno, co můžu All the President's Men vytknout. Jinak se totiž jedná o naprosto strhující a informativně velice vzácně přínosné dokudrama, napsané, zahrané i natočené tak svědomitým způsobem, že bychom jen těžko hledali v rámci žánru lepšího soupeře. Hoffman a Redford jsou, spolu s Newmanem, bezpochyby největší herecké kapacity 60. - 80.let, Alan Pakula si s citlivou tématikou poradil velmi důstojně, a ačkoli All the President's Men není režijně a stylisticky nijak zvlášť kreativní nebo poutavý film, je to vlastně jedině dobře, protože přehnané tvůrčí ambice by mohly poutat pozornost od striktního příběhu, což je v dokudramatu tohoto formátu rozhodně nežádoucí. Na Oscarech v roce 1977 byla velká konkurence (mezi filmy Taxikář nebo Network, mezi herci Robert De Niro nebo Peter Finch, mezi režiséry Sidney Lumet nebo Ingmar Bergman), ale kdybych o Oscarech rozhodoval já osobně, místo Rockyho bych dal hlavní sošku All the President's Men a určitě bych minimálně nominoval Dustina Hoffmana za hlavní herecký výkon. Jsem nadšen z toho, jak se William Goldman držel předlohy, a tím nemyslím tu knižní, ale ty reálie, které přesně kopírují události vyšetřování Watergate, a to doslova krok po kroku, kdy dokonce i tvůrci zjišťovali, co bylo psáno na stroji a co ručně, a tak to ve filmu vidíme skutečně přesně tak, jak si to Woodward s Bernsteinem pamatují, což jednoznačně přispívá k neuvěřitelně autentickému přenesení atmosféry na diváka, který se navíc dozvídá významný kus z toho, jak funguje opravdu intenzivní americká investigativní novinařina, když jsou ve hře "ti nejvyšší" vč. Bílého domu. Pravda, o Watergate se tu toho zase tolik nedozvíte. Ale o tom tento snímek ani být nemá. Je o dvojici novinářů, kteří touží po sólokaprovi, a s detektivní svědomitostí a entuziasmem dovedou dlouho zdánlivě neřešitelný a tabuizovaný případ k nečekanému konci. All the President's Men je, spíše než o aféře Watergate, o tom, jak se dvěma neznámým novinářům podařilo na pár okamžiků v podstatě rozvrátit Ameriku. A to je skvělá práce, kterou si Pakula s Goldmanem mohou dát s čistým svědomím za rámeček.

40%. Nepříjemně nevyužitý velmi unikátní formát, ze kterého šlo rozhodně vytěžit víc, než naprosto běžné rodinné drama, kde jedinou výsadou oproti jiným podobným kouskům je, že místo aby byli herci se vzrůstajícím věkem maskováni či nahrazováni staršími, ve skutečnosti sami stárnou. Neuvěřitelně zdlouhavý a nicneříkající příběh, který není prakticky ničím zajímavý, nic nepřináší a na to, že byl natáčen po dobu 12 let, není na něm absolutně nic takového znát. Nulová kreativita od Linklatera, podobně jako u jeho minulé trilogie. Dovedu si představit desítky daleko lepších, zábavnějších a přínosnějších možností, jak takový specifický formát využít a vyždímat z něj maximum. Škoda, smutný film. A nominace na Oscara za nejlepší film a scénář? To jako vážně? Dvě a půl hodiny, které se mi z hlavy vykouřily jako šluk ze slimek s nulovým obsahem dehtu.

65%. Jednovětná synopse naladí budoucího diváka na daleko větší jízdu, než kterou poté ve 13 minutách podstoupí. Zajímavý a úsměvný příběh, ale zdaleka ne originální a vlastně ani nijak zvlášť působivý. Škoda.

95%. Letadlo: 100% - Špičková práce na začátek, geniální nápad, jednoduše gradující a hezky po cynicku zakončený. Mafián: 70% - Druhý příběh byl v porovnání s tím prvním slabší, především proto, že jsem očekával podobně laděnou zápletku, která však nepřišla. Jako samostatný krátký film ovšem velmi dobré. Auta: 90% - Co způsobí jedna nadávka za jízdy aneb karma je svině. Znovu vtipně sarkastický závěrečný záběr. Odtahovka: 90% - Tvrdohlavý zoufalec, přesně jako já. Vcítit se do hlavní postavy nebyl sebemenší problém, ještě teď mi běhá mráz po zádech. Divím se, že nezavraždil už tu advokátku. Doufám, že tenhle komentář nečte FBI, ale zachoval bych se asi stejně. A taky, že byl Bombita společensky osvobozen. Právem. Těhotná žena: 90% - Povolání: syn. Tatínek zaplatí, tatínek zařídí. Smutný příběh, který je v kapitalistickém světě bohužel rozšířeným fenoménem. Svatba: 90% - Nejlepší svatební den všech dob, řekl bych. Shrnutí: 90% - Co díl, to skvělý nápad narativně i stylisticky dotažený k dokonalosti. S výjimkou druhého příběhu všechny naprosto parádní, zábavné a bohužel tak kraťoučké. Práce s postavami, precizní scénář(e) a skvělý casting v kombinaci s unikátní jihoamerickou atmosférou z Divokých historek udělaly bombu hodnou Oscara. Málokdo by dokázal tak brilantně převést relativně běžné životní osudy na plátno tak silným, působivým a nutno říct že i brutálním způsobem. Po skončení svatby jsem měl neodvratný pocit, že potřebuji další dávku příběhů, a to značí jediné - bez váhání plný počet hodnocení. Velká škoda byla, že jednotlivé příběhy byly skutečně spíše krátkými filmy, než jedním povídkovým celkem; kdyby na sebe aspoň vzdáleně navazovaly, třeba jemnou synchronizací postav, dostaly by Divoké historky ucelenější obraz. A možná bych prohodil první a poslední historku, protože konec v podobě závěru svatební historky nebyl zdaleka tak kvalitní, jako závěr té první. Ale to už jsou jen maličkosti, které filmu (filmům) hodnocení neuberou, jen dolaďují nedokonalost, které se však Szifrón na pár kroků přiblížil. Taková zábavnější, brutálnější a živější Noc na Zemi.

100%. Tak jednoduché a jasné věci, ale přesto úchvatně zajímavé a překvapující. Víc takových seriálů.

75%. Parádní pohodová komedie se špičkovým výběrem herců, kteří do rolí sedí jako v málokterém filmu. Jestli se něco na tomto snímku opravdu povedlo, je to právě casting a také nápad, který sice není původní, ale je tu moc pěkně rozvedený. Více takových komedií, které se vyhýbají běžným klišé a jsou, jak to říct, prostě v pohodě a skutečně ze života. Velmi humorná a dnešní komedie.

95%. Matthew Vaughn je génius a Kingsman je synonymem pro naprostou režijní genialitu. Ryze britský film, který si ze zaoceánského prostředí vypůjčil jen pár špičkových hereckých kapacit v čele se Samuelem Jacksonem, ale ti se velmi snadno dokázali přizpůsobit tomu zcela odlišnému konceptu filmové tvorby. Britský styl je tu cítit z každé scény, ať už je to tím specifickým sarkastickým humorem, kterým se Britové vymykají úplně všemu a jsou dle něj velmi snadno identifikovatelní, nebo tím všeobjímajícím gentlemanstvím, které dýchá nejen z drahých obleků, všudypřítomné šlechetnosti a pozitivního snobismu postav, ale také z hrdého londýnského prostředí. Samozřejmě, ta překombinovanost a absurdnost některých scén a především velmi dlouhého závěrečného rozuzlení přesně odpovídala struktuře podobných špionážních filmů, kde se všechno vždycky stíhá přesně na poslední chvíli; v tomto případě se to ale dá, stejně jako třeba u Johnyho Englishe, odpustit, protože absurdní humor byl svým způsobem evidentním záměrem a i tato chirurgická (a krajně nerealistická) přesnost, kterou jindy obvykle nevítám, tady působí úsměvně a v kontextu parodického žánru i přirozeně. Kingsman je výjimečně precizní a akčně efektivní parodie na Bonda, na Matrix, na Tarantina a další řadu kultovních záležitostí, které tu slouží jako velmi důstojná a plně funkční satira, režijně je navíc velmi progresivně a aktivně pojatý, vybízí k neustálé pozornosti a ani na chvíli nenudí; o hereckých výkonech netřeba mluvit, Colin Firth byl tradičně skvělý a Taron Egerton je britská naděje, jehož přeměnu z podprůměrného puberťáka ve "firthovského" Kingsmana byla radost sledovat. A pokud jde o akční scény, ty jsou tady choreograficky vypiplané k absolutní dokonalosti a ačkoli na akční žánr moc nejsem, vedle scénáře a hereckých výkonů je to v Kingsmanovi ten vůbec nejlepší a nejobdivuhodnější prvek; zatím jsem neviděl film, kde by režisér dokázal udělat z brutální krvavé scény zároveň i perfektní humorný gag, u kterého bych se tak nahlas smál tomu, že lidem třeba vybuchují hlavy různě barevně laděnými výbuchy (taková scéna tu opravdu je a v kombinaci se skvěle zvolenou ironickou hudbou na pozadí je naprosto strhující). A to Američané prostě a jednoduše neumí. Kingsman je nejlepší akční komedií od Man in Black a čistě režijně v mých očích asi i nejlepší film tohoto žánru vůbec. Ještě jednou - Vaughn je génius. EDIT: Po čtvrté projekci mi přijde Kingsman ještě geniálnější, než dřív, a stále víc a víc si všímám toho, že - a říkám to potřetí - Vaughn je opravdu geniální režisér.

90%. S každou další projekcí se One Flew Over the Cuckoo's Nest stává v mých očích, neznámo proč, hlubším uměleckým dílem, než bylo kdy dřív. Za velkou louží, myslím, ještě nevznikl svobodnější snímek. Ken Kesey účelově stvořil dvě postavy, které jsou si vzájemně velmi blízké, přestože stojí každá na druhé straně barikády: McMurphy zde představuje symbol bohémského života, toho, který bychom někde v jádru všichni chtěli žít, otevřený, přímý, neuvážlivý, nestarajíc se o důsledky svých rozhodnutí. Ratchedová je archetypem přísného despotického života s pravidly, určitou morální branou, paradigmatickou hranicí mezi McMurphyho životem a životem takovým, který se ve společnosti očekává. Oba jsou v právu, oba mají pro svůj životní styl spravedlivé a pochopitelné argumenty, přesto jsou však nepřáteli v tom nejkrutějším slova smyslu. Radchedová je tu interpretovaná jako "ta špatná", ale pro svobodu, o které One Flew Over the Cuckoo's Nest pojednává, je stejně zásadní, jako McMurphy. Vytváří totiž kontrasty. Stejně jako prostředí, které tu paradoxně nehraje tak důležitou roli, jak by se mohlo zdát. Je pouze odrazovým můstkem pro otázky, které je nutné si pokládat: Kdy se náš život stává nepohodlným pro společnost? Jak se musíme chovat, abychom přestali být považováni za normální a stali se blázny? Je fanatická touha po absolutní svobodě něčím, co podléhá nutnosti psychiatrické hospitalizace? Nebo se jen společnost hrozí toho, že by mohla začít skutečně žít? To, co v tomto snímku můžeme vidět, se neslučuje s realitou. Psychiatrická zařízení nefungují úplně přesně tak, jak je to zde prezentováno. Ale to je druhotné a myslím, že ani nebylo Formanovým záměrem zachytit realitu takovou, jaká je. Naopak. Záměrem bylo ukázat zdánlivě tabuizované prostředí manipulovatelných lidí, kteří ale touží přesně po tom samém, jako McMurphy - po svobodě. Nikoli fyzické, hmotné svobodě. I to je jen symbolika. Tady je řeč o svobodě duševní. One Flew Over the Cuckoo's Nest je plný symbolů. Ať už je to (ne)úspěšně zvednutý monolit, cigarety, plavba na lodi nebo McMurphyho přímočaré hlášky ("Not now? When?"), téměř ve všem je symbolika vyjadřující hlubší smysl. Tak krásná symbolika, že i navzdory relativně strohému vyprávění předkládá něco víc, než kdo jiný kdy v Hollywoodu dokázal. Pocit svobody a chuti do života. A i když narativně není snímek prakticky už od druhé půlhodiny nikam posouván, emocionálně je každou další scénou víc a víc zdrcující, navíc podporován jedním z nejúchvatnějších a nejobdivuhodnějších výkonů v dějinách kinematografie - ano, pochopitelně je řeč o Johnu Nicholsonovi. A závěr je, spolu s dvěma dalšími filmy (záměrně je nebudu jmenovat), pravděpodobně tím vůbec nejsvobodnějším, nejsurrealističtějším a možná trochu paradoxně i nejkrásnějším zakončením, jaké postklasický Hollywood spatřil. Jako Češi můžeme být právem hrdí na Miloše Formana. Je to expert na hluboce zakořeněné stavy mysli a duševní rozvoj, ať už jde o nešťastný život navenek veselého komika Andyho Kaufmana, Larryho Flynta, který se vypořádával se svou slávou a bohatstvím, a nebo právě Randla McMurphyho, který byl naprosto normální, ale toužil po něčem, na co společnost prostě a jednoduše nebyla připravená - po absolutní svobodě. Čirý emocionální zážitek a jeden z důkazů, že kinematografii lze tvořit s daleko hlubším významem, než jsou jen políčka kinofilmu.

75%. Nevím, čím to, ale české pořady tohoto formátu se mi zdají daleko uvolněnější, přátelštější a zábavnější, než třeba ty americké.

65%. Velmi surrealistické a hezké, bohužel na vybrané téma až příliš předvídatelné.