uiu

Komu se líbil humor v Transamerice (http://www.csfd.cz/film/199405-transamerika/), tomu se bude líbit humor i zde. Akorát nám transku vyměnil lilipután. Příjemná komedie s fajn postavami :)

Béčkový horor (promiňte, horor ne... rádoby napínavé cosi) s áčkovým Hopkinsem, jehož největší chybou je, že zápletku prozradil už v traileru. Náš hlavní hrdina Michael má na vybranou - buďto bude pokračovat v otcových stopách a povede rodinný podnik - krematorium, nebo se stane knězem. Jelikož si s otcem nerozumí, rozhodne se dát na teologii, i když je ateista, pořád lepší, než být doma. Dostává se do Vatikánu na přednášky o exorcismu a setkává se s Otcem Lucasem, který je prý nejlepší v oboru. A jak už z traileru víme, Otce Lucase posedne Ďábel také a Michaelův úkol je poprvé v životě provést exorcismus a najít víru. A to je celá zápletka a celý děj, který nám vyspoileroval trailer a nic víc ani film nenabízí. Původně jsem chtěla dát 3 hvězdičky, ale happy end mě přesvědčil, že lepší budou 2.

Čím jsem starší, tím víc se mi líbí staré Woodyho komedie a tím víc se mi stýská po tomto druhu komedií, které se dnes už bohužel netočí a nahrazují je trapné teenagerovské parodie a humor založený na prdění a sexu. Zde jsme ovšem v tom starém dobrém komediálním duchu, který je založen na vtipných a trefných průpovídkách a situačních dialozích. Woody Allen si hraje se slovy a pronáší "hlášky", při kterých slzíte smíchy. Tento styl humoru možná nesedne každému a možná někdy působí až moc intelektuálně - pokud máte podobný pocit, tak si pusťte nějakou moderní komedii typu Scary Movie nebo Euro Trip, tyto komedie jsou natočené pro vás.

Haters gonna hate. Tento film se nedá okomentovat pár větami, musíte prostě vidět a udělat si názor sami. Buďto jste se Snyderem, nebo jste proti němu. Buďto jeho vizi pochopíte, nebo to budete brát jako totální krávovinu. Já si užívala každou minutu filmu - bez hluchých míst, veškeré scény mají svůj důvod a nakonec přemýšlení, co tím autor myslel. Soundtrack je úžasný a dokazuje, že hudba podkresluje dění na plátně a není jen pouhou kulisou, jak je to u mnoha filmů (někdy mi to přišlo spíše jako muzikál, kdy písničky doplňují děj - kdo umí anglicky a rozumí textu písniček, tak ví). Z některých komentářů zde mi přijde, že někteří děj a zápletku vůbec nepochopili a nesnažili se ani nahlédnout do nitra příběhu. Já to pochopila takto - kdo neviděl, ať nečte - !!!SPOILER!!! Příběh začíná tím, jak se BabyDoll dostala do blázince (BabyDoll je pouze její přezdívka, tak jako zbytek dívek má přezdívky Sweet Pea, Rocket, Blondie a Amber, vážně to není její jméno a skutečná jména postav se ani nedozvíme, vždy vystupují jen pod přezdívkami - poznámka pro ty, co si tu myslí, že to její jméno... btw. proč BabyDoll? - no protože přišla do blázince, kde hlavní psychiatr znásilňuje chovankyně a ona je jeho nová krásná panenka). Na obyčejného diváka to má působit dojmem, že celý příběh tedy vypráví BabyDoll. Posléze se dostáváme do blázince, kde v určitou chvíli nastupuje fantaskní svět bordelu a tanečnic (chvíle, kdy se pohledy Sweet Pea a BabyDoll střetnou - Sweet Pea sedí na divadelním jevišti - chytřejšího diváka napadne, proč právě od této chvíle se blázinec změní na bordel) a do reálného světa se už vlastně po celou dobu filmu nedostaneme (tedy až zase na konci). Co znamená to, že BabyDoll tančí - a proč nám nikdy její tanec neukáží? Co takhle se na to podívat trochu abstraktně a uvědomit si, že to není tanec, při kterém sténá, heká a je upocená, ale chvíle, kdy je znásilňována a realita odporného aktu je zaměněna za obyčejný tanec? Proč asi BabyDoll říká, že když tančí, tak si nikdo nevšímá, co dělají ostatní dívky? Ve chvílích jejího tance se propadáme na další úroveň příběhu, kdy naše hrdinky bojují proti příšerám, aby získali některý z potřebných předmětů. To mi přijde jako naprosto normální psychologický pochod, kdy si oběť raději místo znásilňování vymýšlí historky a fantaskní světy, kam v těchto chvílích odchází, zatímco její tělo je lapeno v realitě. Na konec zjistíme, že celý příběh je vyprávěn jedinou přeživší Sweet Pea, kterou vlastně zachrání starý hodný řidič autobusu a následně jej tedy zařadila do svého příběhu, který vypráví. Když si vymýšlíte historku posléze, až se vše odehraje, můžete si tam dosadit jakoukoliv novou postavu, nevypráví příběh souběžně s tím, co zažívá, ale vypráví jej řekněme při cestě autobusem, tudíž proč by nemohla zakomponovat novou postavu, která tam původně vůbec nebyla? Tohle asi pochopí jen lidé s velkou fantazií a kteří tu a tam píší příběhy a v průběhu psaní si uvědomí, že by se tam hodila nová postava a prostě ji tam dají. Stejně jako postava polské psychiatričky, která nejspíš v reálném světě s dívkami nebyla v tak velkém kontaktu, jak to v příběhu vypadá, ale v představách tam byla a snažila se jim jakž takž pomáhat. Nakonec možná pro někoho hloupé rozuzlení, mě přišlo fajn, že to byl pro Sweet Pea osud, aby se z blázince dostala, když měla za kým jít, zatímco BabyDoll by neměla kam jít. Ona, která od začátku pochybovala o plánu BabyDoll jako jediná vyvázla živá a bez BabyDoll by to nedokázala. BabyDoll je dosazena jako pomyslná hlavní hrdinka filmu, protože ji Sweet Pea obdivuje pro její kuráž a vděčí jí za záchranu života. Není to fantazie BabyDoll, ale fantazie Sweet Pea, co na plátně sledujeme. Ostatní dívky mohly klidně žít v hnusotě reality, nechávat se znásilňovat a smiřovat se s osudem, ale Sweet Pea si vymyslela svět, do kterého unikala a zakomponovala do něj i svoje kamarádky. !!!KONEC SPOILERU!!! Takhle jsem film pochopila já a možná se mnohým nelíbí, protože jej pochopili jinak. Samozřejmě vím, že Zack Snyder je tvrdý oříšek a třeba je to nakonec úplně jinak, ale mě tato vize stačí. PS: Někteří se tu chvástají pojmem "nespolehlivý vypravěč", aniž by znali definici tohoto termínu. Film s nespolehlivým vypravěčem je například Nolanův The Prestige, kde je nám vyprávěn příběh, abychom se následně dozvěděli, že to byl jen výmysl (v případě tohoto filmu jsme ošizeni dvakrát) a tím se celá kostra příběhu rozpadne a divák neví, jak to tedy bylo doopravdy. Spojovat Sucker Punch s termínem nespolehlivý vypravěč je poněkud mimo mísu, neboť příběh nefunguje na žádné lži, která by strukturu příběhu nakonec narušila a šokovala. Další z takových filmů je i třeba Šestý smysl, takže asi tak :)

Čekala jsem přece jen něco víc... Film nám nabízí příběh na téma více známější Hlavy 22. Tedy o hlavním hrdinovi Bozzovi, který sice je v armádním výcviku, ale je mu to všechno u zadnice, ignoruje rozkazy a z nadřízených si dělá srandičky. Nechává se buzerovat a je mu to jedno, radši bude dělat sto kliků, namísto aby s ostatníma podlízal ostnatej drát. Celou armádu má za ta léta v paži a dokonale se vyzná ve vojenském právu, takže pár "kamarádům" pomůže dostat se pryč. Snaží se ale neustále držet od ostatních, nedělat si přátele a být zapomenutelný. Co mi ve filmu chybělo byla větší syrovost - přece jen dostáváme se do Tábora tygrů, kde vojáky připravovali na každodenní Vietnam, takže jsem očekávala nějaké hnusné a nervy drásající scény. Toho jsem se nedočkala, ale velký obdiv si zaslouží jedna z prvních velkých rolí Colina Farrella, která z tohoto snímku dělá nezapomenutelný film mezi všemi těmi dalšími válečnými.

Wes Craven se z hororů dal na napínavý thriller a povedlo se mu to. Já teda byla napjatá a vynervovaná, jak se z toho naše hrdinka dostane a co se bude dít dál. Jediné minus je tedy fakt, že všechny ty problémy má jen kvůli tomu, že se rozhodne chránit úplně cizí lidi kilometry vzdálené od ní, namísto aby chránila vlastního otce, což ze zápletky dělá tak trochu sci-fi (ruku na srdce, jak byste se zachovali vy?... já bych chránila rodinu a nějaký ministr by mi byl u zadnice...) Rachel McAdams konečně dostala pořádnou charakterní roli, takže u mě povýšila po všech těch naivních a hloupých rolí a Cilian Murphy působí démonicky s těma blankytně modrýma očima :)

Podle mého názoru zbytečně přeceňovaný film (co se hodnocení zde na csfd týče). Nabízí zajímavou myšlenku a sympatické postavy, ukazuje divákovi, jak to ve vězení chodí a jak ten hodnej vždycky skončí nejhůř, ale po skončení si říkáte, že zas taková bomba to nebyla a rozhodně to není film, na který byste se podívali podruhé. Pro Vala Kilmera je to jistě nejlepší role jeho kariéry a Stephen Dorff (kterého jsem naposledy snad viděla dávno předávno v Bladeovi) mě mile překvapil. PS: Rozhodně se nenechte odradit filmovým plakátem, který působí jako nějaké béčko a filmu dejte šanci.

Nejsem fotbalový fanoušek a tyto fanoušky/hooligans spíše odsuzuji. Elijah Wood je vyhozen z Harvardu a vrací se do Velké Británie za svou sestrou. Tam se seznámí s bratrem svého švagra, který je hooligan. Z jemného a nekonfliktního chlapce se z něj stane jeden z party hooligans, co se jen mlátí a opíjí. Jako příklad transformace z andílka ďáblem je to ovšem nedostačující psychologická sonda. Do toho v originále šílený, pro mě trochu buzerantský britský akcent (nebo to přijde jen mě, že je bristká angličtina tak teplá?), takže těm postavám prostě nemůžete věřit, že jsou drsňáci, jen proto, že se mlátí na potkání, když mluví jako noblesní Sherlock Holmes. Pro fanoušky fotbalu a zákulisí hooligans možná zajímavý snímek. Pro člověka, který sporty nemusí jen obyčejný film, kde potěší roztomilý kukuč Elijaha Wooda.

U mě naprostý průměr, ale čekala jsem od filmu něco víc (už jen kvůli hvězdným jménům - Farrel, Strong, Harris). Sledujeme skupinku mužů (a následně se k nim přidá i dívka - Saoirse Ronan), kteří utečou z gulagu a rozhodnou se odejít z Ruska někam, kde nejsou komunisti. Nakonec se dostanou až do tisíce kilometrů vzdálené Indie. Po cestě jich pár zemře, musejí bojovat o přežití v zasněžených lesích i ve vyprahlých pouštích a vlastně se po těch nástrahách a měsících spolu strávených vůbec neznají. Film mi hodně připoměl snímek s Danielem Craigem (http://www.csfd.cz/film/231610-odpor/), který také pojednává o skupině lidí přežívajících v lese a skrývajících se před režimem. Bohužel je film zbytečně dlouhý a místy i nudný. PS: Je to zvláštní, když spolu v ruském gulagu vězni mezi sebou mluví anglicky, natož, že jeden z nich je americký herec. Stejně jako fakt, že Rusové a Poláci si mezi sebou rozumí a nakonec přece jen každý umí anglicky, takže proč řešit polštinu a ruštinu. Tohle je asi největší minus filmu a jazykovou bariéru mohli vyřešit jako ve Valkyrii, kde film začíná německy, ale postupně přejde do angličtiny a pak se mluví jen anglicky. Takhle to pro mě jako pro lingvistu bylo strašně nelogické a nechápu představu Američanů, že za dob Sovětského svazu tu asi každý uměl anglicky :))) V době, kdy se celá Evropa poněmčovala a porušťovala naši hrdinové šprechtí perfektní angličtinou.

Film, který asi nesedne jen tak každému, zvlášť ne lidem s předsudky vůči transsexuálům. Bree, která se chystá na operaci, aby se z ní konečně i tělesně stala žena, se dozví, že má z minulého (tedy z mužského) života syna. Musí jet do New Yorku, aby jej dostala z vězení a po cestě zpět do Los Angeles se více seznamují. Ona se bojí říct, že je jeho otec, on je mladiství prostitut, co bere drogy a přesto se z nich stanou na určité úrovni nejlepší přátelé. Road trip plný komických i tragických situací a dokonalá herecká etuda Felicity Hoffman, které prostě uvěříte, že je bývalý muž už od první chvíle. Do toho skvělý Kevin Zegers, který si po tomto filmu zasloužil mou pozornost. Krásný film, který zahřeje u srdce a možná nás konečně naučí, vidět v lidech to, co nejde vidět na povrchu, ale co je uvnitř.