uiu

Bill Murray rules!

Na můj vkus až moc depresivní kousek, ve kterém samozřejmě exceluje Ashley Judd. Hlavní hrdinka trpí patologickou depresí a v tomto duchu se nese i celé poselství filmu, který je takový pochmurný, smutný, depresivní a nenabízí hrdince ani divákovi žádné východisko nebo světlou stránku. Pro všechny, kdo si někdy prošli těžkou depresí, je tento film peklo, neboť mají možnost si tím projít znovu očima někoho jiného.

Neubráním se srovnání s filmem The Man From Earth (http://www.csfd.cz/film/235331-pozemstan/), který stojí na naprosto stejném základu. Zde máme ale jen dva muže, jeden pokoj, který po celou dobu filmu neopustíme a jejich dialog o víře v Boha, sebevraždě a jejím motivům, dopad nicoty na vzdělaného člověka a jiné pesimistické lahůdky. Narozdíl od výše zmíněného filmu mě ale tento kousek moc nezaujal, ačkoliv jsou v něm řečeny zajímavé myšlenky, pořád mi to přišlo takové nijaké. Některá témata jsou jen nakousnuta a pak se začnou bavit zase o něčem jiném a můj chtíč po rozvedení dané myšlenky byl nenaplněn. Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones předvádějí dokonalou hereckou šarádu, ale scénář má v sobě spoustu děr. PS: Nebylo by boží, kdyby na konci otevřel dveře a zjistil, že jsou oba mrtví v pekle? Jen moje osobní myšlenka, která by veškeré jejich předchozí dialogy ještě víc umocnila :)

Zmítám se někde mezi dvěma až třemi hvězdičkami, ty tři samozřejmě s přimhouřením oka k tomu, že film je už od prvního pohledu určen mládeži nanejvýš do 15 let. Snaha o to, aby se americké děti zajímali o řeckou mytologii je očividná, takže pro všechny, kdo neviděli Souboj Titánů (ať už klasický nebo remake), je nám vysvětlena hierarchie bohů na Olympu a setkáváme se s obludkami typu Medúza nebo Hydra. Hlavní hrdina je teenager Percy, který zjišťuje, že je synem Posseidona, tedy že je polobůh a zjišťuje, že má cool superschopnosti spojené s vodou. A jak už to v takových rodinných komediích bývá, má něco za úkol, kde se ukáže jeho statečnost, soudržnost s přáteli a samozřejmě láska, která vzplane mezi ním a další polobohyní, jejichž rodiny se navzájem nesnáší. Celý film je jen snůška šíleného střihu, kdy scény nedávají vůbec smysl a vůbec začátek je tak špatně sestříhaný, "aby to už co nejrychleji začalo", že vlastně ani žádný solidní začátek neexistuje. Jedno filmové klišé za druhým, špatné digitální efekty, tuctová dívka Percyho srdce a kopa známých tváří - Uma Thurman (Medúza), Pierce Brosnan (kentaur), Sean Bean (Zeus), bohužel film nezachrání.

Tak já nevím, tady to každý vychvaluje a já se u filmu trápila. Kevin Costner a Sean Connery se bohužel stali karikaturami sami sebe během svých hereckých kariér, tudíž film, ve kterém hrají se těžko bere vážně, zvlášť, když oba tito herci hrají dvě hlavní postavy. Potěšil mě Robert De Niro v roli Al Caponeho či Andy Garcia, ale ti dva Costner/Connery... já vážně nevím, ti dva jsou jak vtip. Do toho šíleně neuhlídaná hudba, kdy v naprosto banálních chvílích začne vytrubovat slavnostní fanfára, která se spíše hodí na konec filmu a to samé během přestřelek. To bylo jako myšleno vážně? Snažila jsem se přimhouřit oči kvůli tomu, že se jedná o film z roku mého narození, ale nejde to. Jak někdo mohl natočit tento patvar a dokonalý Scarface? Brian De Palma šlápnul hodně vedle.

Herecký koncert čtrnáctiletého Leonarda DiCapria, který zastíní i hvězdu Johnnyho Deppa.

Čekala jsem více, neboť mám ráda tyhle jednoduché akčně nabušené sci-fi, u kterých člověk vypne mozek a vyloženě se baví. Bohužel jsem nedostala to, co jsem očekávala. Akční scény jsou takové nemastné neslané a nenašlo se nic natolik "cool", u čeho bych si řekla "wow". Celé mi to přišlo jako mířené na diváky v hranici -náct (taková alegorie na pubertu, kdy náš hrdina zjišťuje, že má superschopnosti a musí se je naučit ovládat a do toho jeho první velká láska). Celé by to bylo dobré, kdyby to byl místo filmu několikadílný seriál, který by více přiblížil mytologii postav a jejich světů, to by se mi třeba mnohem více líbilo, než film, který spoustu věcí jen nakousne a končí způsobem, že se můžeme těšit na pokračování Jsem číslo pět. Digitální efekty jsou na tento druh filmu hodně špatné, takže příšera na konci působí spíše směšně než hrozivě (a to už neexistují ani zvířecí herci, že je v některých scénách počítačový i pes nebo ještěrka?...) Neříkám, že to je špatný film, jako kulisa na vypnutí mozku a užívání si obrazovky ideální, ale mohlo to dopadnout i lépe a to je mi líto.

Jako prezentace vývoje animace studia Pixar v roce 1997 dobré, ale hodnotit tento kraťas na úrovni filmu, kdy celé 4 minuty dědula hraje sám se sebou šachy? To nemyslíte vážně :)

Zbožňuju Cars, stejně tak Wall-Eho, ale The Incredibles mi jako Pixarovka nikdy nepřirostli k srdci. Možná je na vině český dabing, ale i když jsem tento film viděla už 3x, pořád z něj nemám dobrý pocit dobře odvedené práce a příjemné "pohádky". Děj je takový nemastný neslaný, spíš místy depresivní (možná to tak má být, ale já čekala něco jiného) a je mi jasné, že v animácích logika nefunguje, jen by mě zajímalo, proč má "supersilný muž" a "elastická žena" děti s naprosto jinými schopnostmi (tedy "rychle-běhajícího" syna a "neviditelnou" dceru)? Do toho můj další problém - odpor ke groteskní animaci = postavy jsou příliš malé nebo přímo obrovské, velikost hlavy neodpovídá velikosti těla, různé obličejové deformace jako velký nos atd... Prostě se mi to nelíbí, zvlášť v dnešní době, kdy je animace na úrovni dokonalého vykreslení lidské postavy. Takže promiňte Úžasňákovi, ale jako hraný film byste si možná moje sympatie dostaly.

Teorie chaosu... a ano, celý film je sám o sobě chaos. Hlavní hrdina nám (a nastávajícímu své dcery) vypráví příběh o tom, jak se seznámil se svou ženou. Zjišťujeme, že byl odnepaměti zatvrzelým "plánovačem" a jeho život byl založen na rutině a dodržování "plánů". Dostane se do prekérní situace, kdy si jeho žena začne myslet, že ji podvádí, ačkoliv se jedná o nevinné nehody, aby nakonec zjistil, že jeho sedmiletá dcera není jeho, ale jeho nejlepšího přítele, s kterým měla jeho žena poměr krátce předtím, než si spolu začali. Celý jeho život je tím pádem naruby a začne jednat spontánně a konečně si užívat života. Dostáváme se do spleti citů - láska versus nenávist, odpuštění versus doživotní zatracení. Bohužel film nefunguje ani jako komedie ani jako drama a balancuje nad ubohým patvarem zbabraného vztahu. Jediný herecký výkon, který se dá ohodnotit je Reynoldsův, který kupodivu dobře zapadl do role podvedeného taťky, ale film nezachrání. Druhé shlédnutí u mě nehrozí, ale jistě se najdou tací, kterým film řekne více, než mě. U mě skončily naděje hned na začátku, kdy si jej vybere z bandy kamarádů podle toho, kdo si jak nazývá penis... PS: Asi je pravda, že se tento film více líbí mužům než ženám, ačkoliv mi hlavní hrdina a jeho myšlenkové pochody nepřišly moc chlapské :)