K.I.N.G.

Chtěl jsem vidět zabijácké žáby jako v Battletoads, nebo aspoň tu pohybující se flóru, jak o ní píše v obsahu choze, bohužel zde ale většinu času vraždí jenom pro vraždy celkem typická fauna a žáby byly převážně jen fanoušky a pořadateli celé akce. Režisérovým neumětelstvím se z hlavního záporáka stal po většinu času spíše přísný, zásadový pán, což jsem ocenil. Přírodní horory mám prostě rád, a tak i této taškařici, kterou jsem odedávna toužil vidět, dám aspoň za jedna.

Nevzhledná stará rašple Sarandonová coby neodolatelná, sexy svůdnice? Ano, právě takový nápad se zrodil v pomatených hlavách hollywoodských filmařů, kde se nejspíš množí sourozenci mezi sebou. Jednička za to, že jsem tuto ultratrapnou sportovní komedii s vypětím sil zvládl.

Tento film, který dnes slaví 47 let od uvedení do kin, byl vždycky jeden z těch, na které se v dětství chodilo domů, když běžel odpoledne v televizi. Nekorunované královně českého rodinného celovečerního filmu (záměrně píšu celovečerního, protože v tom televizním by měla v Poledňákové zdatnou konkurentku), Věře Plívové-Šimkové, se tu podařilo docela půvabně zachytit dobu přelomu 19. a 20. století. Groteskní přehrávání stálic české scény k tomu asi patřilo a neherci to zvládli také. V dětství jasná 4, teď taková jistá 3.

Ten hlavní kladný blbec ale!

Nostalgie. Tento film jsem viděl už hodněkrát a pokaždé to je pro mě velice příjemný divácký zážitek plný smíchu, dokonce i teď, po několikaleté odmlce. Asi nejlepší film Vlasty Buriana (nebo možná vedle filmu Anton Špelec, ostrostřelec), který se zde střetl s dalším geniálním hercem Jaroslavem Marvanem, jemuž role pedantského revizora sedla dokonale. Film sice drží pohromadě jen tenká dějová linka, ale to tolik nevadí. Je to pro mě zvláštní představa, že v tak temné době, jakou rok 1941 nepochybně byl, mohla vzniknout komedie tak naládovaná hláškami, tak lehkomyslné a na duchu povzbudivé dílo, ale je to moc dobře a vážím si lidí, kteří i v těžkých časech dovedou rozdávat naději a pokoj, třeba skrze smích. Přednosta stanice je zasloužilým nositelem čtyř hvězd.

Byl pozdní večer, sobota, filmová sobota, byl imbecilních remaků čas. K televizi zvala Tv Hovna zas a naprostou bezvýznamností to zavánělo od prvopočátku. Je to zoufalý film, úplně nejzoufalejší. Navíc tu musí ještě šaškovat ten otřesný Farrell a sekunduje mu nemožná, bezvýrazná Back-in-sale. Vždyť tohle se ani nedá brát vážně. Do tohohle se nedá emocionálně investovat. Na tomto neudržíte svou pozornost ani se značným sebezapřením. Je to mdlé, je to stupidní, je to další prachsprostý, smradlavý novodobý hollywoodský odpad. U srdce mě hřeje akorát fakt, že nejsem a snad už ani nikdy nebudu cílová skupina této nekonečné řady moderních předělávek starých kultovních klasik do formátu pro blbečky.

Celkem jednoznačně naše nejlepší komedie všech dob a zároveň nejvýstižnější satira té tak typicky české sobeckosti, hlouposti, vyčůranosti, malověrnosti, zahořklosti, ješitnosti a nepoctivosti. A kdo si myslí, že toto téma není aktuální, může se přesvědčit třeba i jen u diskuzí ke zpravodajským příspěvkům na internetu nebo na sociálních sítích, kde taková podobná chamraď remcá a piští na celé kolo a samozřejmě ti nejhloupější jsou vždycky ti nejhlasitější. Vůbec nerozumím tomu, kde režisér sehnal tolik fantastických (ne)herců. Jedna charismatická osobnost, přesně zapadající do konceptu celého díla a dokonale plnící svoji úlohu, vedle druhé. A také celá škála tak vtipných scén, že mně to při každém jednom zhlédnutí trhá bránice. Československá nová vlna byla zlatou érou naší kinematografie a přinesla s sebou celou řadu klenotů světového významu. Miloš Forman nám tu na rozloučenou s tou naší malou zemí nechal zrcadlo maloměšťáctví a víc toho pro nás ani udělat nemohl. Tak nezbývá, než doufat, že pro mnohé není a pro další generace nebude nikdy vypouklé a zaprášené.

Čekal jsem tlachání tichých bláznů o technikách lovu ryb a speciálním nářadí, ale dostal jsem celkem napínavé řešení záhad v exotickém prostředí s charismatickým sympaťákem, co vypadá jako František Kreuzmann starší za mlada. Za mě dobré a po dlouhé době zase nějaký seriál v televizi, co mě dokázal potěšit. 50%

Kdo chce vidět, jak se Sam Neill a Jeff Goldblum zahrabali jako krtci, tak tady má ideální příležitost. Další z celé řady současných naprosto nesnesitelných, hloupých, nudných, předlouhých, plytkých, neinvenčních, sterilních, menšinových kvót naplňujících, bezpečně bezzubých spektáklů. Stokrát radši přiznané béčko než tyhle napudrovaná hovna. Je úplně jedno, kdo je zde vedený jako režisér, protože tohle nejsou autoři, to jsou jen zaměstnanci korporátu. Hollywood už je sice dávno mrtvý, jen občas dostane nervový záškub. To ale nebyl tento případ. Odpad!

Dobré ráno s Českou televizí a moje dětství. Tam je pak to extatické instrumentální sólo na konci.