Everyone

Jediná skutečná krize je krize ekologická. Ztráta biodiverzity na úrovni celých ekosystémů. ___ Když pominu ojedinělé přírodní katastrofy, tak je primárně generována antropocentricky a to "rozvojem", chudobou, přelidněním, nevzdělaností, egoismem ve jménu mamonu a moci. ___ To přispívá k odlesňování, znehodnocování půdy, extinci druhů, aciditě oceánů, znečištění, změně klimatu, invazivitě nepůvodních druhů, nadměrnému rybolovu, lovu, chovu, intenzivní monokulturizaci, atd. ___ Kdo je tady vlastně "covid"? ___ Současná epidemie je oproti tomu banalitou. Proč se ji nedaří zvládnout, protože opravdu jen máloco, a to platí dvojnásob pro přírodu, lze řešit/řídit shora. Ta na personální výměny nebo politické proklamace neslyší. Úřednickými pákami se nezmění fyzikální, ani chemické zákony. Ani centrální řízení ekonomiky nefungovalo. Jak chcete řešit celé soubory habitatů/biotopů. Nelze, poněvadž příroda je komplexní systém a ten se skrze silné a slabé emergence řídí/organizuje sama - autopoiéze. Její síla je proto v rozmanitosti. ___ Cesta vede odzdola přes osvětu/uvědomění, uskromnění/pokles poptávky zbytného, výrazným navýšení chráněných území, změnou jídelníčku. Přelidnění, politické systémy, chudoba/distribuce bohatství jsou problémy ještě složitější a pomalejší, proto se obávám, že velká část Asie, Jižní Ameriky a Afriky, tedy i míst s nejvyšší biodiverzitou na světě, bude nenávratně, během několika dekád, ztracena. ___ Současný způsob života je jako život na dluh, který jako civilizace navyšujeme s aktivním vědomím, že účet nevyrovnáme. Vzniklý účetní rozdíl platí příroda, které jsme součástí, byť ti, zejména z vyšších urbanizovaných celků, mají i o svém (např. středoevropském) dvorečku jen zkreslené představy. ___ Je smutné, že největší mozky světa, nejsou verbováni do tohoto boje, ale svou životní energii vynakládají např. ve finančnictví. ___ Ohrožené skupiny lidí mívají svého ochránce a obhájce. Příroda má z řad lidstva mezinárodní/národní/místní organizace, které však stojí ve stínu svých mocnějších hlavně ekonomických bratří. Málokterá však dosahuje věhlasu jediného člověka, jejího "ombudsmana" sira Davida Attenborougha, jenž zasvětil celý život poznání, které se snažil zprostředkovat nejen v mnohých unikátních dokumentech všemu lidstvu. Ten poslední, který točil ve svých 93 letech nese název A life on our planet a s jeho tématikou a důsledky by se měl seznámit každý již na ZŠ. Naivně bych si představoval vyčlenit v rámcovém vzdělávacím plánu v 9. třídě alespoň měsíc. Není důležitějšího tématu. ____ Předmluvu k dystopii, v niž lidstvo hraje hlavní roli, si režíruje samo. Proem je již dávno napsán. Od průmyslové revoluce píše kapitolu s názvem genocida pozemského života. Děj i přes vzrůstající úsilí akceleruje a graduje. V poslední kapitole je prozatím jen tužkou napsána noticka - svědomí. ____ Naděje zde je ale je. Není ale moc času. Je nezbytné si seřadit jako civilizace priority. Přestat věřit hoaxům a trolům. Už se nepodaří vrátit vše zdaleka zpátky, ale mohli bychom se dostat někam do druhé poloviny minulého století, ve kterém divočina zaujímala pod 1/2 povrchu země, tedy až k 50% zničenému, nyní jsme na 2/3. Jde o to nalézt udržitelný balanc. Nerůst na úkor přírody, ale být v již zabraném a neobnovitelném území efektivnější. V opačném případě lidstvo a planetu čeká do 3 až 4 generací konec (vnuci, resp. pravnuci dnes narozených dětí ... je to generace, která může poznat globální utrpení větší, než jaká byla např. 2. světová válka) a tím nemyslím to, že když se nic neudělá, tak za 20-30let bude z Amazonského pralesa torzo/savana a změní se výrazně koloběh vody, nebo že 2 miliardy lidí budou kvůli tomu nuceni migrovat. Ta krize, o které jsem psal na začátku, přijde až poté. Jestli někomu dnes přijde, že roušky berou svobodu, tak ať si ve své hypersenzitivitě vyprojektujte do budoucnosti aspoň ten střípek, který jsem zde popsal. ____ 21. století nemusí být nakonec pesimistické. Požár lze uhasit a zachránit až polovinu hořícího domu. Je to naštěstí ta část s chladičkou, která však neukrývá moc živočišných produktů, ale bude, kde spát a jíst. Roh hojnosti ale vzaly plameny. Naděje umírá poslední. Pandora naštěstí byla dostatečně rychlá a víko zavřela.

Hannah Arendt, jejíž knihy rovněž zdobí moji knihovnu, je světovou poněkud méně známou celebritou. Ve skrytu duše jsem očekával, že film rozšíří moje povědomí o odstíny jejího jiného pohledu. Věřím, že pro mnoho lidí bude film svým sdelěním novátorský a přínosný. Film postupně graduje a intelektuálně vyústí během její přednášky na vysoké škole, kde ve zkratce laicky interpretuje a obhajuje svůj postoj.

Posledni dil byl skvely. Ve zbytku serie pak bylo par dobrych napadu, ale na tiskarnu holt tento prilepek nema.

Nejzajímavější na tomto pořadu je kreativní přístup k syntaxi vět mnoha hostí včetně moderátora.

Neduhem všech seriálu je, že se často vyplňují vztahovou vatou. Druhá série tímto způsobem nabobtnala značně na úkor silných stránek opěvovaných v první řadě. Tuto sérii hodnotím v porovnání s první přísně, poněvadž kvalitativní skok je dle mého soudu nemalý. Sériál jako takový však hodnotím plným počtem, poněvadž v rámci žanru se jedná o viděníhodný šperk.

Série vyniká silnými a dobře zpracovánými momenty, ale poetika první serie se ve své kompaktonosti a integritě rozplynula. Připodobnil bych úvodní díly k puzzle obrazu, ve kterém sestavujeme platónské těleso, kdežto tato série působí jako podnikatelské baroko v porovnání se svým starším já, ale v konkurenci jiných seriálu se jedná o silný nadprůměr.

Swanberg chtěl být upřímný a to se mu povedlo! ___ Série střípků nevšedních všedností života. Zrcadlení zkušeností se seriálem může člověka udělat lepším, empatičtějším a pomůže si uvědomit, že ačkoliv to skoro vždy nevypadá, tak při kontaktu s jinými osobami máme vždy proti či při sobě citlivého člověka, který pod nánosem zkušeností a/nebo i jako obrana před zraněním vlastní duše, je více či méně na povrchu zatvrzelým, ale uvnitř je to komplikovaný labyrint zřetězených, nevysvětlených a často zmatených, ale vždy opravdových citů, jejichž odhalovaní není vůbec běžné, ať už před někým, nebo dokonce před sebou samým.

Ten komplikovany emocni doprovod, ktery se uplne ciste zrcadlil v mimice Terezy Voriskove/Ramba behem sceny u stolu, kdy rika: "Ja neodejdu, protoze mne se tady libi!", "No, jasne drahuši, kde jinde si uzijete tolik srandy.", byl naprosto genialni.

Po 6. díle první série se jakžtakž začnete orientovat v postavách, to neznamená, že tomu začnete rozumět :-). Nechce to mít hlavu příliš zatíženou, koncentrace je nutná - jedna postava může vystupovat v několika časových rovinách nebo jedna identita různého stáří ve stejné, přičemž paradoxy jsou odhalovány postupně. Problém začíná v momentě, kdy se rodinné vztahy začnou proměňovat v čase a v jedné rovině např. vaše známá, stejně stará jako vaše matka, má syna, který je váš otec, mladší než vy anebo že jedno já jedné osoby se snaží zabít své mladší já nebo že vaše dcera je vaši matkou atp. Pokud toto vstřebáte (pojmenování rodinných vztahů nemá napříč promýchání časovými skoky smysl), tak krom fantastické temné atmosféry si můžete užívat i logický rébus scénáristů postavené na podmínce existence Higgsovy částice, v periodách otevíraných časových smyček (červních děr) nebo paralelních vesmírů, které nabourají (zdánlivě) neochvějnou kauzalitu jednosměrně tekoucího kontinua - času. Až po 6. díle jsem zvedl hodnocení ze 3 na 4 a po prvních dílech 2. série na plný počet. Do detailu to promyslene nemam, ale tusim, že by nehrály genetické profily nejednoho aktéra.

Musel jsem prekonat umorny zacatek, zvyknout si a ejhle, z odpadu 4 hvezdy.