Everyone

Doporučuji se na to dívat se sádrou.

Přerozdělovat bohatsví je holt nutnost. Nelze to cinit zezdola. Snizuje se tim ekonomicka produktivita, zvysuje se tim socialni smir. V realnem svete dostat se z diry je prakticky nemozne. ___ Ve skutecnem svete se totiz clovek narodi do nejakeho patra a v jeho blizkosti stravi svuj cely zivot. Je mnohem vetsi sance, ze se narodi tam, kde se nedostava zakladnim zivotnim potrebam v nizkem patre. Kdyz uz se clovek ve skutecnem svete nekde objevi (se narodi), tak se nejezdi, nybrz se leze a pada po kluzkem zebriku, ktery se objevi parkrat za zivot. Za cely zivot lze zdolat jen par pater (vyjimky se vsak najdou). Cim je clovek bliz suterenu, tim je to tezsi. ___ Zaverecne poselstvi je jak ve filmu, tak v zivote banalni. V tom slaby moment nevidim jako mnozi. Je adekvatni trivialite existence (i se vsi mystikou, vsi civilizace, vseho casu, vsech odkazu). ___ Zaverem by me zajimalo, jak si poselstvi vystrelene nahoru (snaha zlepsit zivot detem) poradi se setrvacnosti a stropem, ktery je v nultem patre. ___ Problem filmu je ten, ze spodni patra tento film neuvidi bud nikdy, nebo v tak malem mnozstvi, aby se mohly treba vzbourit. Oni ho ale nepotrebuji. Vedi, ze jsou v dire. Ekonomicke mikro i makro vazby jsou dost nemenne a ty po dlouha desetileti vse podminuji. ___ Mistni recenzenti kritizuji pruhlednost metafory, ale jen proto, ze ji moc dobre znaji (berou ji maximalne jako nutne zlo) a z pohodlnosti rezidenta vysokeho patra jsou apaticti jen, aby nedostali po cumaku. Ulitba svedomi v podobe DMS je casto osobnim maximalismem. Neni nic roztomilejsiho, nez preziravy radoby intelektual.

Na Hromnice o den vice prevedene do pohadkove formy. Sobecke a ironicke princezne trva roky nez prestane byt chladnym otravnym egomaniakem, dospeje, zacne vnimat svet kolem sebe a dostane se ze sparu casovych smycek, jimiz jako jedina dokaze prochazet (resp. jeji vedomi, nikoliv telesna schranka) a mentalne se vyvijet spolu s dejem :-). Jak symbolicke a nadcasove. Na konci divak musi uznat, ze to byl A Hard Day's Night. __ Pohadka, jez protezuje tzv. dobro tim, ze clovek potlacuje svou identitu pro druheho. Nevim, kdo by mel v zaverecne vypjate scene vetsi radost, zda prvoplanove Jezis, druhoplanove Jung, nebo obecne spise Darwin. Zda osobni obet je spise symbolem krestanstvi, psychologie, nebo zda je univerzalneji platnejsi interpretace evolucni coby spastny leitmotiv. __ Pohadka, jez zivym jazykem hlaskuje jako Van Damme ci Arnold Schwarzenegger ve sve vrcholne forme, je osvezujicim pocinem a po dlouhe dobe ume vystupuje ze stinu relativne dlouhe rady zanrovych narodnich pokusu už jen tím, že se nebojí experimentovat byt eklekticky. __ Trosku me rozcilovalo to architektonicke ignoranctvi, kde promitnute realie filmu, zdaji se, ze jsou zaklete ve svem vlastním casovem algoritmu. Pokud je to latentni scenaristicka alegorie mirena na historiky umeni, tak se omlouvam ;-). Podobne bych to videl v uchopeni pojeti mystiky, ale i odevu. Vysledkem je druidsko-goticko-barokni-alchymisticky-stroanglicko-starocesko-potterovsky paskvil. __ Pohadka je i "moderni" z toho pohledu, ze si zde zahraje i bijec tmave pleti a trpaslik, tedy korektne - maly clovek. __ Funkcni, ackoliv vykradeny svet - ale, kdo to dnes nedela, ze? __ Pozn. pro vygradovani deje je vzdycky dobre, kdyz se leze bez lana a neni zajisteno jisteni pro dalsi pokus a je to takrikajic bud a nebo, na coz jsem cekal a stalo se tak i proto Spolecenstvo. Hodnotim 3 hvezdami.

Ve filmu nejvíce zaujali exoti. Některé scény byly napsány velmi dobře se snahou o hláškování. Zbytek stopáže tyto silnější epizody sterilně slepuje. Celkově tomu tomu chyběla lehkost a jiskra. Snaha o nadhled byla, ale výsledek je vidno dle celkové hodnocení 50% od 2000 hlasujících. Herecké obsazení dobré (téměř všichni herci mě baví individuálně nejen ve svých rolích, ale jako lidi), námět také.

Poslední 2-3 roky (2018-2021) je to už tragédie. Snižuji hodnocení.

At uz je jidlo jakekoliv, tak po vhozeni do oceanu vzdycky chutna slane. I sebevice zajimavejsi chut nakonec prijme vlastnosti sveho okoli. Unikum se ztrati v kvantite, ktera chutna po prumeru. Prumer sermuje floskulemi a to dvoji technikou starou jako lidsky genom sam. ___ Prvni technika odvadi pozornost jinam a jakykoliv vstup pretavi v podobne zavery (napr. od atomu ci angrestu vzdy ke svobode ci vztahum ... neco jako X v interakci Y => 1 ... vetsinou ti nejzarytejsi Simpliciove Simplicissimove vecne lapeni Dunning–Krugerovych efektem, ideovym fanatismem nebo svoji petrifikovanou mentalni barierou). ____ Druha technika se tyka situace, kdy se laik snazi v dobre vire uchopovat nove informace. Kazdy odbornik sve zavery pro laickou verejnost pretavuje pomoci prirovnani nebo podobobenstvi. Tento preklad do laicke reci s vyrazne osekanou terminologii je interpretovan nejen odborniky, ale i sirokym spektrem jinych "povolanych" osob a casto v jinych perspektivach. A ty implikuji dalsi zavery, kterych se mohou chytnout lumeni i z prvni skupiny. A je v podstate jedno v jake fazi se komunike pokrivi. ____ Cokoliv se dnes hodi do internetove diskuze, tak stavajici utlocitny update soucasne spolecnosti dost casto vygeneruje nejaky ochranitelsky zamer, bulvarni jednohubku nebo modni konzum. ___ Je take velmi nebezpecne, kdyz informace na sve pouti prostorem opusti odborny kanal predtim, nez se zacne vubec interpretovat. Nakonec se ale interpretovat preci jen musi, paklize je nutne informovat verejnost a ke zkresleni vzdycky dojde. ___ Komu neni shury dano v apatyce nekoupi. Spolecnost se kritizovala od nepameti (napr. Sokrates). Ale jen par let maji i ti bez sebereflexe sanci se zvecnit v panoptiku projevu, ktere systemove primarne vola po reforme ve skolstvi. ___ Veda neni pro masy. Veda potrebuje intelektualni zazemi. To vyzaduje usili = cas = penize. A protoze dnes nejen vse komercni podleha nakladove analyze, tak prirozenou manazerskou snahou je usetrit. A krátkodobě nejlevnejsi je vzdy neinvestovat a v kontextu informacnim to znamena cilit vzdy na sirokou skupinu, ktera sdeleni pochopi. A protoze plati normalni distribuce inteligence v populaci, tak pro osloveni ekonomicky zajimave cilovky je potreba najit natolik sirove tema.  A to znamena, ze spolecnym jmenovatelem je jednoduchost nejlepe servirovana s emoci prelozitelnou i plazim mozkem. Smerujeme nekam do intervalu IQ 90-110. A pokud se siroka masa nikdy nesetkala s vedou, tak ani neumi pouzivat zdroje, neumi pracovat s kontextem a diskuze, pak i nazory ve spolecnosti vypadaji, tak jak vypadaji - jsou ploche a casto kvuli tem prelozenym vychodiskum u masy jasne a tim radikalne komunikovane a navic casto sklonovane bez kontextu (jednou perspektivou). A to je klasicky znak toho, ze komunikujeme s blbem. O to vetsi je vsak blbost, kdyz se politicke rizeni odvolava na tuto prumernost (populismus), ktere se chce zalibit a zpetnovazebne ji koriguje prirozene prumernym opatrenim, ktere je pochopitelne a vlastni jejich volicske zakladne. ___ Celé je to hra, kdy univerzální cíl (kontrola moci) je ohýbán skrze současný étos (útlocitná část komentáře) a ten, pokud není realizován, i po formální stránce (mediální školení), tak ho censor doby nepříjme a dotyčný se zdiskredituje skrz vlastní neprofesionalitu, která podkuřuje nekritičnosti systému a utvrzuje se ve vlastní bludu přes mnohovrstevnou kladnou zpětnou vazbu. ___ Abych se vrátil na začátek, tak film je tedy také o konfrontaci názoru vybrané hrstky odborníků (kvality) a masového názoru laiků (kvantity) (tj. o nemožnosti porozumění komplikovaných problémům). V populistickém stylu vládnutí jemu ale z politických důvodů více (proti všem zákonům logiky o hledání pravdy) nasloucháno a fakta se zavírají do šuplíku (pravda není žádoucí). Bohužel ani epidemie (biologické zákony), ani kometa (fyzikální zákony) se na vox populi neohlížejí. Permanentní milosrdné opíjení společnosti trvá. Implementace společenskovědních prvků do přírodních věd zdá se být pro řešení problému (nikoliv pro zodpovězení všech otázek) stejně absurdní jako implementace teologie (vždycky si v tomto ohledu vzpomenu na Pierre-Simona Laplace, když dával Napolenovi I. přečíst svoji práci o deviacích drah planet, které se ukázaly býti v souladu s newtonovskou mechanikou a Napoleon jako správný laik v této oblasti lapený v myšlenkových rámcích se tázal na roli boha ... Laplace odpověděl dnes již slavnou větou: „Občane první konzule, tuto hypotézu jsem nikde nepotřeboval.“). Marketingová pošetilost podat nihilistický obraz budoucnosti kladně je jen důkazem, že mediální zrcadlo, do kterého se díváme, reflektuje Platónovy stíny a tím nás všechny lapá (některé více, některé méně) ve svém matrixu.

Vědomě hodnotím s moji slabostí vůči televizním vědomostním soutěžím.

Takovy mix Pasoliniho, Kubricka, Lynche s prvky Hunger games a Saw pod dohledem cinskeho Big brothera, korejsko-japonske hravosti s Mengeleho pravidly a videosadismu, ktery se promitl do otupele popkultury. Ten kontrast detskych her, Hanekeho Funny games ci intenzivne probuzeneho pudu sebezachovy, ktery vyvstaval v gulagu, valecnych, koncentracnich, vyhlazovacich zajateckych nebo pracovnich taborech se Straussovym podkresem krasneho modreho Dunaje tomu dava silny cynicky rozmer a evokuje totalni nicotnost cloveka jakozto jedince, ktery kdyz uklouzne po sikme plose reality, tak ho kapitalisticky mlynek nekompromisne semele a jeste se mu ve filmovem detailu vysmeje (nejen revoluce pozira sve deti), pokud nebyl primo obetovan jako anonymni komparsista dejin. Rozkosne tryzniva hra na olympskeho boha ukotvena do Calligulovy mysli prenesena do 21. stoleti. Gladiatorske hry zoufalcu stizene dluhovou pasti, ktere maji cenu jen jako pion ve hre ci jen jako donor organu. Ekonomicky nacismus po asijsku, ktery uspokojuje krajne pravicove vnimani sveta.

Mel jsem pocit, ze s pribyvajici stopazi se dilo rozpada pod rukama. Nektere sceny byly vsak skvele - absurdni.

Herecky koncert brodskeho a hrusinskeho. Geniální Jiří Hubač.